danliofer

Nádherná věc! Živoucí kronika gruzínského zpěvu doprovázená překrásnými černobílými žánrovými obrázky ze života Gruzínů v 60. letech 20. století. Mnozí interpreti už asi odešli na pravdu boží, leč starobylé písně se jen tak nevytratily z gruzínského kulturního života. Tradice je naštěstí stále živá, i když i Gruzie již míří postupně ke globalizaci běžného života...

Začínám si myslet, že turecká a íránská kinematografie jsou perla vedle perly. Ještě stále si tu režiséři vyhrají s detailními záběry kamery a scénáři, které mají -- někdy i velmi málo slovy -- co říct a hlavně jdou ve znázorňovaných problémech často až na dřeň, aniž by se snažily z diváka ždímat slzy. K takovým filmovým počinům patří i Vzdálený, kdy se nejedná tolik o fyzickou vzdálenost od své rodné vesnice, jako o psychickou vzdálenost od svých vesnických kořenů. Hlavní hrdina je v podobě krátkodobého nájemníka, jímž je muž z jeho rodné vesnice, konfrontován s myšlením, před nímž možná sám před časem unikl do Istanbulu, aby se zde věnoval své fotografické kariéře. Městský způsob života v něm zřejmě umocnil již vrozené samotářské až egoistické sklony. Tatam je určitý pocit vesnické komunitní sounáležitosti. Jeho host už není bohem do domu, leč břemenem... Možno zhlédnout zde:

Nádherný film založený na minimalismu plném nádherných dialogů, lidí viditelných i neviditelných, kdy se celý příběh vine v duchu očekávání skonu. Opět hluboké íránské filmové pohlazení po duši filmofila. Film je možno zhlédnout celý ve 14 částech na you tubu s anglickými titulky. 

Animovaná parodie na slasti a strasti vojenského života. Tento filmeček byl uveden v rámci Litevské retrospektivy na Anifestu 2010.

Nádherná a smutná animovaná teorie čísel... Where is love, there is no place for sadness...

Nádherný minimalistický animák, od maďarského animátora Marcella Jankovicse, jehož historická freska Tragédie člověka (2011) mě letos absolutně dostala na Anifestu, za což velké dík organizátorům. Tady aspoň malá ochutnávka z Jankovicsovy úžasné tvorby s tělesnými proporcemi a nadčasovými poselstvími.

Pohádky, jež člověka dostanou nejen svou vizuální stránkou, ale i hlubokým nadčasovým poselstvím. Osobně mě nejvíce zasáhla ta z Tibetu. Když k tomu pak máte i pár vysvětlivek od samotného autora, který má radost z každého položeného dotazu a o svém filmu vypráví jak o vypiplaném dítku, celkový dojem je o to silnější. Velký dík organizátorům letošního Anifestu za tento bezprostřední filmový zážitek.

Takovéto filmy o lásce a sounáležitosti vždy pohladí na duši - obzvlášť v dnešní době plné egoismu, individualismu a nesmyslné soutěživosti... Za pozornost stojí i fakt, že film je prodchnut nádhernými písněmi. Pro ty, již vládnou ruským jazykem, možno zhlédnout níže:

Kéž by měl člověk v sobě tolik síly a tolik pevné vnitřní vůle, aby se postavil nesmyslné nabubřelosti lidí, kteří mají v rukou moc jen z pozice své funkce a jinak jsou to toliko vyprázdnění morální slaboši. Hiam Abass předvedla v hlavní roli silný výkon. Všichni ostatní ve svých rolích přispěli k naprosté soudržnosti celého příběhu o nezdolné vůli jedné arabské ženy.

Pro mě osobně komedie roku. Jak by řekli Rusové - KLASSNO! Tak svěží dialogy na téma muži a ženy už jsem dlouho neslyšela... Myslím, že si tuto perličku pustím pokaždé, když na mě půjdou existenciální chmury... Život je krátký a krásný... Mimochodem režisér filmu si tak dobře pohrál i s mnoha jinými vychytávkami, že je to prostě šestihvězdičková záležitost se vším všudy! Kam se na Rusy hrabou naše současné komedie, občas plné trapnosti... :-))

Odkaz zde na ČSFD: http://www.csfd.cz/film/275795-o-chyom-govoryat-muzhchiny/

Pro mě osobně šestihvězdičková gruzínská záležitost, a to jak po obsahové, tak i po formální stránce. Černobílá forma dodává snímku na tajemnosti a magičnosti. Kamera je neprosto úchvatná a snoubí se perfektně se zvukem. Tento film mohu směle přiřadit k takovým dílům, jako jsou Vláčilova Markéta Lazarová a Údolí včel, Tarkovského Andrej Rubljov či Paradžanovova Barva granátového jablka. Film, jenž stojí za to zhlédnout víc než jednou, a jsem ráda, že jsem díky němu prožila očistnou filmovou lázeň... Takovéto filmy v současné kinematografii pohledat...

Velmi krásná barevná mozaika plná symbolů, kterým rozumí více ti, kdo v nich dokáží číst...

... doporučuji si to pustit na celou obrazovku ...

... tato komedie se mi prostě nikdy neokouká... včera jsem si ji dala náhodně už asi potřetí a připadám si skoro jak hlavní hrdina, stále se mi přiházívá stejný pocit deja vu... ten film prostě nestárne a humor v něm jakbysmet:-)

... filmeček, který pohladí po duši jak slovem, tak i obrazem...

... jako příklad sem vkládám velmi dobře udělaný dokument o rozluštění mayského písma...

 http://media.bloguje.cz/824009-ztracena-civilizace-mayu.php

Chcete slyšet neskutečného slavíčka? Neváhejte! To se jen tak neslyší podobná práce s hlasem...

Ugrofinské jazyky dokáží být neskutečně zvukomalebné -- sámština budiž toho krásným příkladem... Znovu mě to vrací k mému milovanému filmu Kukuška...

 

Lze ještě za života odčinit neodčinitelné? Lze ještě za života odčinit "nezabiješ"? Lze ještě za života dostat druhou šanci a nepromarnit ji? O tom všem je tento nádherný film. Ještě teď hledám na tyto otázky odpovědi...

A pak že už jsme všechno viděli, všechno objevili... I kdepak... Skvostný ruský animáček o vodní víle... Efemérní styl o efemérním stvoření... Alexandr Petrov je pro mě objevem tohoto roku. Technika tohoto filmu je absolutní a jeho impresionistický nádech je prostě slovy nepopsatelný... Pohladí na duši, i když v ní zanechá šrám...

Ještě se tak probírám v myšlenkách, co mě letos z filmů hodně zaujalo, neřkuli přikovalo do křesla. A nemohu nezmínit tento film:

http://www.csfd.cz/film/284780-pozary/

Film, který bolí až do morku kostí a z hlavy, ani ze srdce ho nevyženete ještě spoustu dní. A vrátím-li se sem za nějaký čas, tak možná přidám - i za spoustu let. Vyústění příběhu je až bizarní, a přesto uvěřitelné - o to více bolestné...