Sawy

Jestli jsem se loni s Akademií shodl při udělování Oscarů v pěti kategoriích (což už je dost málo), letos to byly jen čtyři. Kamera, výprava, animovaný film a původní scénář.Dalo se to čekat,když jsem stále neviděl The Artist,ale stejně... V posledních několika letech jsou mi názory akademiků a jejich rozhodnutí čím dál vzdálenější.Oscarové výsledky sleduju zhruba od roku 2003.V prvních třech letech jsem s nimi téměř bezvýhradně souhlasil (aneb Návrat krále,Million Dollar Baby a Crash jsou skvělé filmy),ale od ocenění Skryté identity už k nim přistupuju o poznání střízlivěji.Konzervatismus a politická korektnost jsou hezké věci,se kterými se to ovšem nesmí přehánět a už loňské ocenění Královy řeči bylo v tomto ohledu mírně řečeno diskutabilní.Letošní honba za oslavováním historie kinematografie a dramedií,které smířlivě vyprávějí o současné krizi,je už vyloženě do očí bijící,zvlášť při pohledu na výčet snímků, na které se nedostalo ani v nominacích.Neviděl jsem prý vynikající duo Warrior a 50/50,o to je horší,že i tak mi spousta věcí chyběla.Ať už existenciálně bohatý a progresivní meditativní akčňák Drive,mrazivě odtažitá Nákaza či zákeřný nedivácký art Stud (Fassbender BYL oscarový).Tyhle filmy si minimálně pár čestných nominací zasloužily.Ovšem ani jeden z nich mi v nominacích nechybí tolik,jako scénáristicky,režijně i herecky vytříbená a perfektně vyvážená psychoanalytická studie Nebezpečná metoda.Nevím,Cronenberg je asi na akademii příliš kontrozervní a sofistikovaný,ale minimálně hudba,kamera,scénář a především fenomenální Viggo Mortensen neměly chybět.Je možné,že Artist je vynikající film.Neříkám,že Meryl Streep si třetí sošku nezasloužila.A Hugovo ovládnutí technických kategorií už vůbec nelze zpochybňovat.Ale dokud se Akademie neotevře širšímu spektru snímků,dokud bude lpět na zarytém konzervatismu,tak se budu na celý ceremoniál dívat s nezanedbatelným množstvím skepse.

Rok se s rokem sešel a já opět zdaleka nestihl nakoukat všechno, co se letos objevilo v oscarových nominacích. Některé filmy jsem přešel bez povšimnutí záměrně (Černobílý svět, Železná Lady), jiné jsem zatím zkrátka neměl příležitost vidět (Rozchod Nadera a Simin, především ale hlavní favorit The Artist, na kterého snad přijde řada až v březnu) a minimálně jeden uvidím už zanedlouho (Válečný kůň). Z devítky filmů, které jsou nominované v hlavní kategorii, jsem ovšem viděl nadpoloviční většinu, takže bych se rád podělil o svůj osobní seznam vítězů. Dvě poznámky: Jde o to, jak bych sošky udělil já, nikoliv o tipy, jak ceremoniál dopadne. A vybírám opravdu pouze z nominovaných, takže vzhledem k mým mezerám v nakoukaných filmeh to může být někdy zavádějící. Ale čert to vem, tady to je!

 

Nejlepší vizuální efekty: Zrození Planety opic

Nejlepší střih zvuku: Muži, kteří nenávidí ženy

Nejlepší zvuk: Muži, kteří nenávidí ženy

Nejlepší střih: Hugo a jeho velký objev

Nejlepší hudba: Hugo a jeho velký objev

Nejlepší kamera: Hugo a jeho velký objev

Nejlepší masky: Harry Potter a Relikvie smrti - 2. část

Nejlepší kostýmy: Anonym

Nejlepší výprava: Hugo a jeho velký objev

Nejlepší animovaný film: Rango

Nejlepší původní scénář: Půlnoc v Paříži

Nejlepší adaptovaný scénář: Moneyball

Nejlepší herečka ve vedlejší roli: ? neviděl jsem žádnou, z ostatních: Marion Cotillard - Půlnoc v Paříži

Nejlepší herečka v hlavní roli: Rooney Mara - Muži, kteří nenávidí ženy

Nejlepší herec ve vedlejší roli: Jonah Hill - Moneyball

Nejlepší herec v hlavní roli: Brad Pitt - Moneyball

Nejlepší režie: Martin Scorsese - Hugo a jeho velký objev

Nejlepší film: Půlnoc v Paříži

 

Oscara za nejlepší film bych tedy udělil Půlnoci v Paříži, přednost před Hugem dostala především kvůli mé náklonnosti k Woody Allenovi a též kvůli faktu, že se mi celkově jeví jako o něco sympatičtější a mně bližší snímek. Huga to ale mrzet nemusí (ne že by tyhle moje "ceny" někoho zajímaly :-), protože s celkovým počtem pěti sošek by můj osobní oscarový ceremoniál s přehledem vyhrál. V technických kategoriích je mu totiž největší konkurencí mnou zatím neviděný Válečný kůň. Po třech soškách by si ode mě odnesly stylově hned tři filmy, již zmiňovaná Půlnoc, birlantní herecká a scenáristická perla Moneyball a překvapivě Fincherův temný krimi-thriller Muži, kteří nenávidí ženy, který mě sice poměrně výrazně zklamal, ale po technické stránce mu lze vytknout máloco a Rooney byla výtečná. Zítra se opět dozvím, že jsem se s Akademií shodnul zhruba tak ve třech kategoríích (pokud bude štěstí přát), ale na její úsudek jsem rezignoval zhruba v době, kdy ocenila Milionáře z chatrče, takže mi to zas tak nevadí. Už nominace mě v mnoha ohledech velmi zklamaly, ale nad tím (a nad předvídatelnými výsledky) si budu blíže stýskat až po ceremoniálu, znovu tady v deníčku.

Největší rozmach zažil román Cormaca McCarthyho,oceněný Pulitzerovou cenou,paradoxně s oscarovým úspěchem filmu Tahle země není pro starý.O další McCarthyho knihy tedy začal být logicky enormní zájem.Přitom Cesta je dílo,které Zemi svou komplexností,filozofickou hutností a tíživým existenciálním pocitům bez větších problémů strká do kapsy.Ale to předbíhám.

Výjimečnost knihy se docela těžko popisuje.Autor není ke čtenáři nijak vstřícný,hned zezačátku jej hodí do postapokalyptického světa,bez jakéhokoliv vysvětlování,kterého se nedočkáme ani v pozdějších fázích knihy.Žádný příběh,žádný skutečný děj,který by čtenáře nuti hltat jednu stránku za druhou.Muž a Syn se zkrátka snaží přežít na své cestě,jdou k jihu za chatrnou nadějí,že tam najdou světlo,teplo,možná jiné lidi.Každý den se nese ve znamení boje o holé přežití.Sehnat jídlo,najít vhodný úkryt,utéci před lidmi,jejichž morální hodnoty se zhroutily spolu s civilizovaným světem.A přitom vychovávat syna k životu,který vlastně ani životem není.

V Muži a Synovi se střetávají dva protichúdné pohledy na svět.Jeden zakalený tím,co bylo,vzpomínkami na svět,který zanikl a už se nevrátí,druhý pohled dítěte,které se narodilo do temnoty a nezná nic jiného,než neustálý strach a boj o přežití.Muž se dítěti snaží vštěpit povědomí o dřívější západní civilizaci,udržet v něm naději na světlejší zítřek,ale sám si moc dobře uvědomuje marnost jejich naděje a počínání.

Cesta nemá mnoho postav,nerozkládá se na zbytečně mnoha stránkách,nezazní v ní moc slov.Ale ve svém čtenáři zvládá rezonovat jako málokterá jiná kniha.Emoce jsou prosté,ale o to silnější,promluvy tajemné a nejasné,ale o to víc si z nich člověk odnese.Ústřední dvojice potká za celou dobu jen pár ztracených existencí.Autor pracuje s jednoduchým výstřižkem postapokalyptického světa,samotné apokalypse nevěnuje pozornost,pouze pozoruje její následky.Spálené lesy,ohořelá města,všudypřítomná zima a neprostupná noční temnota.Absolutní rozklad civilizace a jejích zákonů.Kanibalismus.Nadvláda primitivních kmenů.Na těch sto osmdesáti stranách se toho nestane moc,ale stihne se vlastně všechno.Existenciální a sociální přesahy tady skutečně něco znamenají,nepůsobí snobsky a skutečně nutí čtenáře k hlubšímu zamyšlení nad sebou samým.

Nečetl jsem mnoho knih,ale Cesta je určitě jednou z těch,které na mě zapůsobily vůbec nejsilněji.Antipatetická,neútočící lacinými vějičkami,nepodbízívá,přesto mocně působivá.A dokázala mě rozbrečet.To se jen tak nějaké knize nepovede.

 

Hodnocení: 100 %

No jo, Skrytá hrozba.. Jeden z prvních filmů,na které si skutečně pamatuju z kina se vrací na velká plátna,všem tedy musí být jasné,jak silná nostalgie na mě musela při zaznění prvních tónů Williamsova proslulého soundtracku a objevení se žlutého nápisu Star Wars působit.Tehdy,v roce 1999,jsem byl pětiletý kluk,který se nikdy předtím nesetkal se světelnými meči,rytíři Jedi,předalekou Galaxií a ničím jiným z Lucasova universa.Takže zatímco dospělí fanoušci,kteří vyrůstali na původní trilogii,skučeli zklamáním nad tím,co Lucas udělal s jejich milovanou ságou,já byl nadšený z neuvěřitelného vesmíru,který se přede mnou otevřel.Smál jsem se tomu digitálnímu nešikovi,který šlape do hoven a nechápal jsem,že správně bych jej měl nenávidět,fascinovaně jsem hleděl na toho černočervenýho čertíka a záviděl mu dvojitej světelnej meč,měl jsem respekt před dvojicí statečných a čestných rytířů Jedi,ještě jsem neobdivoval krásy Natalie Portman a netušil jsem,co vyroste z toho roztomilého klučíka,kterým jsem tehdy chtěl být,abych se taky mohl vydat na plavbu napříč Galaxií a poznávat úžasné planety,o kterých se mi předtím ani nesnilo.Když jsem se později setkal s původní trilogií,zjistil jsem,že Star Wars můžou být i lepší.Když přišly do kin Klony útočí,zjistil jsem,že můžou být klidně i horší.Ale Skrytá hrozba byla první a byla cool.Dnes se jí klidně můžeme smát pro kecy s midichloriany,pro chatrné příběhové podloží,pro enormní Lucasovu snahu zpřístupnit ságu pro děti předškolního věku (a že se mu to povedlo,ve mně tehdy získal věrného fanouška).Můžeme.Ale jakmile se rozezní první tóny Duel of Fates,Darth Maul zapne svůj meč a začne nejlepší souboj světelných mečů v celé sáze (promiň,mistře Yodo,ale je to tak),rozbuší se mi srdce a jako snad každý správný SW fanda mám chuť hlasitě zavýsknout radostí,že mám opět příležitost si jej vychutnat tam,kde je nejvíc doma.Tedy na plátně.V tu chvíli zapomínám,že celé to 3D byla jen nafouknutá bublina,která žádné zvýšení zážitku neposkytuje,jen vám na nos nasadí otravné brýle,že v mých sedmnácti letech už ten film jako celek nebaví zdaleka tak jako dřív a dallší věci.Na první Star Wars zážitek se zkrátka nezapomíná.A já jsem vděčný,že jsem si jej mohl na velkém plátně zase připomenout.

Patron naturalismu a jeden z nejvýznamnějších spisovatelů 19. století Émile Zola nepředstavuje žádné lehké čtení pro literární neznabohy,to jsem poznal už po pár stránkách jeho stěžejního díla,tedy legendárního Zabijáka.Netřeba nic předstírat,k četbě díla mne dokopalo především zadání učitelky češtiny,které sice proběhlo před půl rokem,ale nevadí.Na referát,který z knihy mám mít,tedy nejspíš nedojde,ale knihu jsem přečíst zvládl,takže mám k blížící se maturitě alespoň o knížku míň.A jak že se mi ono dílo líbilo?

No,zezačátku mi šlo čtení ztuha,proč to nepřiznat.Zola se topí v popisech pařížských zákoutí,budov,místností a všeho dalšího,na čem se dá alespoň trochu něco popisovat,děj se proto rozjíždí jen zvolna a několik desítek stránek tak trvá,než se autorovi podaří čtenáře zaháčkovat.No jo,naturalismus je naturalismus.Jak jsem se propracovával dál,začínaly mě životní osudy postav zajímat víc a vícmcož ukazuje jednak na mistrné umění gradace,jednak na mé postupné zvykání si na styl,který pro mě doposud představoval velkou neznámou.

Kniha vypráví o životní příběh pradleny Gervaisy,která se spolu s přítelem Lantierem (se kterým má dvě děti) přistěhovala z venkova rovnou do pařížského hotelu:Netrvá to ani pár stránek a Lantier,jehož pohodlná,podlá nátura se v průběhu knihy teprve měla projevit v celé síle,opouští Gervaisu s novou milenkou.Ženu to nepoloží,rozhodne se žít dál pro své dva syny,pracovat a mít se jak nejlépe to v jejím postavení jde.O sukně se jí už ale otírá klempíř Coupeau,hodný a veselý mladík.Gervaisa jeho přízni podlehne a vdá se za něj.První roky soužití a poctivé práce jsou šťastné,což vyvrcholí narozením dcery Nany.Gervaisa si zařídí vlastní prádelnu a stane se z ní respektovaná pradlena.Mezi tím má ale Coupeau pracovní úraz,který jej na dlouhou dobu uvalí do nečinnosti,v níž zpohodlní.A když se potom vrací do práce,začne se čím dál častěji posilovat alkoholem,aby mu den lépe uběhl...

Začátek se nese v relativě uvolněném,místy až lehce groteskním duchu (svatba Coupeaua a Gervaisy),ale Zola s každou stránkou přidává stále temnější podtóny,jak Coupeau pozvolna propadá alkoholu (napřed víno,pak sem tam něco ostřejšího,nakonec už do sebe kope jednu kořalku za druhou),upadá celá rodina do větší a větší špíny a chudoby,aby celý román končil jako ččirá sonda mezi tu největší spodinu tehdejší pařížské společnosti.Je zdrcující,jak se z krásné,pracovité a počestné pradleny stává lenivá a tloustnoucí alkoholička,které už nechtějí svěřit ani tu nejšpinavější práci.

Román je zalidněn množstvím vedlejších postav,které většinou buď pomáhají Gervaise v úpadku,nebo samy padají do stejného srabu.Zabiják je portrétem chudáků,alkoholiků,lůzy,ale i čstných a pilných dělníků,kteří se ovšem stejně jako chudáci nemohou vymanit z předem daného života,který jim předurčuje úmornou dřinu za malou mzdu,každý den pořád dokola.A právě o tom celý Zabiják je.Nejen o alkoholu a chudobě,ale i tom,jaký má vliv na lidi,kteří se v ní rodí,a kteří se z ní většinou ani sami později nedokáží vymanit.V tomhle je stěžejní postava Nany,které později Zola věnoval i samostatný román.

Ae to už je jiný příběh,který se sem do mého deníčku možná taky za čas dostane.Teď mám ale v hlavě dojmy především ze Zabijáka,dojmy ne stoprocentně nadšené,ale určitě veskrze pozitivní.Bylo to občas vyčerpávající,člověku ta kniha z deprese opravdu nepomůže,ale její příběh i poselství není radno brát na lehkou váhu.A když už nic jiného,alespoň si člověk uvědomí,že si nakonec žije naprosto skvěle.

 

Hodnocení: 85 %

Především bych chtěl popřát všem,kteří z jakéhokoliv důvodu zabrousí sem do mého deníčku,šťastný nový rok 2012.Doufejme,že bude lepší,než ten předchozí...

 

Také bych se rád ohlédnul za filmy roku minulého,respektive k těm,které jsem nestihl vidět.Většinu toho,co letos v kinech opravdu stálo za vidění,mám splněno,tedy alespoň si to myslím,přesto do roku 2012 vstupuji s několika resty,které bych rád dříve či později splnil.Tohle jsou nejzásadnější z nich.

 

Děcka jsou v pohodě

Tři dny ke svobodě

Biutiful

Fighter

Všemocný

3

Odnikud někam

Melancholia

Život v jednom dni

Auta 2

Šéfové na zabití

Lincoln Lawyer

Kůže, kterou nosím

Bláznivá, zatracená láska

Kamarád taky rád

Rodina je základ státu

Dluh

Ocelová pěst

Kocour v botách

Velká vánoční jízda

 

Pár toho je a ještě jsem určitě na něco zapomněl.Znovu je to seznam spíš pro mě,takže chápu,že 99 % lidí nezajímá,ale někde jsem si to sepsat prostě musel :-) A aby tento příspěvek obsahoval i něco zajímavého,zkuste se spolu s tímto videem ohlédnout za filmy uplynulých 12 měsíců.Protože tyhle rekapitulační skládanky v sobě mají větší výpovědní hodnotu o tom,co bylo k vidění,než všelijaké nicneříkající žebříčky a výčty.

Tak díky Ježíškovi (a trochu i Vědmě :-) konečně ve své knihovničce opečovávám jednu z Biblí všech filmových fanoušků, legendární Dějiny filmu od slavných filmových historiků,teoretiků a dalších -iků Davida Bordwella a Kristin Thompsonové.U téhle osmisetstránkové bichle jistě strávím nejednu chvilku a doufám,že se o svém největším koníčku dozvím spoustu nového a zajímavého,co mi dosud unikalo.

Vrcholné dílo českého romantismu a jedno z nejvýznamnějších básnických děl vůbec.Takový je Máj Karla Hynka Máchy. Zná jej snad každý,každé dítě školou povinné se jej obává a já,kterýž jsem se do něj pustil ve svých sedmnácti letech,můžu říci,že nechápu proč.Zaprvé má pouze necelých 40 stran,zadruhé je to nádhera.Verše,jejichž síla nemá šanci vymizet a zestárnout.Nemá cenu tady Máj nějak rozpitvávat,lepší bude nechat za sebe mluvit samotné Máchovy verše.

 

I v smutném zraku mém dvě vřelé slzy stály,

co jiskry v jezeru, po mé si tváři hrály;

neb můj též krásný věk, dětinství mého věk

daleko odnesl divoký času vztek.

Dalekoť jeho sen, umrlý jako stín,

obrazy bílých měst u vody stopen klín,

takť jako zemřelých myšlenka poslední,

tak jako jméno jich, pradávných bojů hluk,

dávná severní zář, vyhaslé světlo s ní,

zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zvuk,

zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit,

zašlé bludice pouť, mrtvé milenky cit,

zapomenutý hrob, věčnosti skleslý byt,

vyhasla ohně kouř, slitého zvonu hlas,

mrtvé labutě zpěv, ztracený lidstva ráj,

to dětinský můj věk.

 

Hodnocení: 100 %

Tak jsem se konečně prokousal i závěrečnou části nejprodávanější,nejdiskutovanější a nejpopulárnější knižní série posledních let,třetím díle Milénia.To,že mi její čtení zabralo víc jak tři měsíce,nijak nesouvisí s kivalitami díla,spíše s mou leností,školními povinnostmi a jinými prioritami,kterým jsem dával přednost před četbou.Prostě jsem měl na čtení málo času a ke knize jsem se dostával spíše sporadicky.Nicméně,nakonec se mi povedlo ji dočíst a tady se pokusím podělit se o své dojmy z ní.

Celá série Milénium je nejvíce fascinující tím,jak se od sebe jednotlivé části trilogie liší.A to jak po stránce vypravěčské,tak žánrové.Trojka se od detektivky a krimithrilleru přesunula do vod poměrně nečekaných a velmi čtenářsky atraktivních,vyklubal se z ní totiž špionážní román.Což je ovšem příliš jednoduché pro knihu,kterou napsal někdo jako stieg Larsson.Autor si z žánru půjčuje jen ty nejzákladnější znaky,zbytek tradičně překrucuje a uzpůsobuje svému detailnímu,čtivému způsobu psaní.A samozřejmě si na těch téměř 700 stránkách nevystačí s jediným žánrem,přimíchává sem znovu prvky vyšetřovací (přeci jen,sledujeme investigativní žurnalisty při práci),jsou tu dramatické thrillerové vložky a závěrečná část knihy se transformuje v soudní drama.

Larsson čtenáře znovu překvapuje vývojem nejen děje,ale i tím,kterým procházejí postavy a jejich vzájemné vztahy.Mikael Blomkvist je pořád tím tvrdohlavým buldokem,který si jde za svým,ale poznáváme i jeho skutečně citlivější stránku.Zároveň dokazuje,že pokud jde o jeho nepřátele,neváhá jít tvrdě za svým,aby dostali,co si zaslouží.Lisbeth se (chtě nechtě) musí otevřít okolnímu světu pokud nechce,aby zbytek života strávila v psychiatrické léčebně, a Dragan Armanskij se musí rozhodnout,na čí straně vlastně stojí.Larsson dokázal obdivuhodně dotáhnout do konce všechny linky,které naznačil v prvních dvou dílech,prakticky všechny postavy měly svůj význam a sehrály určitou roli v celém příběhu.

Co se týče vypravěčské koncepce posledního dílu,překvapil mě způsob,jakým Larsson rozložil vyprávění.Po Lisbethině příjezdu do nemocnice jsem myslel,že Larsson její rekonvalescenci odbude velmi rychle a značná část knihy se bude věnovat soudnímu procesu.Ovšem Larsson věnoval většinu knihy PŘÍPRAVĚ na daný proces,který se odehraje všeho všudy ve dvou kapitolách.Daná příprava se skládá z pro Milénium typického získávání materiálu,pídění po osobách a informacích,ale hlavní linie je ozvláštňována dalšími,jako je ta s Erikou Bergerovou v novém zaměstnání.

Takže tu máme znovu rozvětvenou,složitě sktrukturovanou a žánrově vyspělou knihu,která co do kvality nezůstává předchozím dílům nic dlužna a představuje výbornou tečku za trilogií,kterou se povedlo uzavřít vskutku bravurním způsobem.V mých očích sice přeci jen v souboji o nejlepší díl vede dvojka,která měla dramatičtější průběh a více skutečně vrcholných okamžiků.Ale to je můj subjektivní dojem,všechny tři knihy jsou skvělé a každá svým způsobem jedinečná.

Tahle pecka hraje v parádní ukázce na Avengers. A je super,stejně jako celá tahle kapela!

Na první blu-ray,který je skutečně v mém vlastnictví,jsem se načekal pěkných pár měsíců,ale nebylo to marné čekání.Protože je to hned šest blu ray disků a navíc taková nádhera!

Tenhle seznam je určený hlavně pro mou osobní orientaci v knihách, které bych chtěl přečíst, je průběžný, budu jej doplňovat, případně z něj něco vyškrtávat. Pokud vás vůbec nezajímá, naprosto vás chápu a snažte se ho ignorovat :-)

 

300 - Frank Miller

451° Fahrenheita - Ray Bradbury

1984 - George Orwell

20 000 mil pod mořem - Jules Verne

Agent bez minulosti - Robert Ludlum

Americká tragédie - Theodore Dreiser

Americké poznámky - Charles Dickens

Američtí bohové - Neil Gaiman

Andělé pustiny - Jack Kerouac

Andělé zoufalství - Jack Kerouac

Atlas mraků - David Mitchell

Barbar Conan - R. E. Howard

Batman: Year One - Frank Miller

Běsi - F. M. Dostojevskij

Big Sur - Jack Kerouac

Bídníci - Victor Hugo

Bílý tesák - Jack London

Bílá nemoc - Karel Čapek

Bílá velryba - Herman Melville

Boží bojovníci - Andrzej Sapkowski

Bouře - William Shakespeare

Bouře mečů - George R. R. Martin

Bratři Karamazovi - F. M. Dostojevskij

Carrie - Stephen King

Cesta - Cormac McCarthy

Cesta kolem světa za 80 dní - Jules Verne

Cesta zpátky - E. M. Remarque

Cirkus Humberto - Eduard Bass

Coriolanus - William Shakespeare

Čas opovržení - Andrzej Sapkowski

Čekání na Godota - Samuel Beckett

Dallas 63 - Stephen King

Dekameron - Giovanni Boccaccio

Den Triffidů - John Wyndham

Dějiny filmu - David Bordwell, Kristin Thompson

Dělníci moře - Victor Hugo

Dharmoví tuláci - Jack Kerouac

Dívka v pavoučí síti - David Lagercrantz

Dlouhý Halloween - Tim Sale, Jeph Loeb

Dobrodružství Toma Sawyera - Mark Twain

Dobrý člověk ještě žije - Romain Rolland

Doktor Živago - Boris Pasternak

Drákula - Bram Stoker

Drž mě pevně, miluj mě zlehka - Robert Fulghum

Duna - Frank Herbert

Dýchací metoda - Stephen King

Ďáblův elixír - Ernst Theodor Amadeus Hoffman

Egypťan Sinuhet - Miky Waltari

Emma - Jane Austen

Enderova hra - Orson Scott Card

Farma zvířat - George Orwell

Faust - Johann Wolfgang von Goethe

Forrest Gump - Winston Groom

Foucaultovo kyvadlo - Umberto Eco

Gulliverovy cesty - Jonathan Swift

Gump and Co. - Winston Groom

Hamlet - William Shakespear

Harry Potter a Prokleté dítě - Jack Thorne

Havran - Edgar Allan Poe

Hlava 22 - Joseph Heller

Hobit - J. R. R. Tolkien

Hostina pro vrány - George R. R. Martin

Hra o trůny - George R. R. Martin

Hrabě Monte Christo - Alexandre Dumas

Hráč - F. M. Dostojevskij

Hrdina naší doby - Michail Jurjevič Lermontov

Hvězdný prach - Neil Gaiman

Hrozny hněvu - John Steinbeck

Chatrč - W. P. Young

Chladnokrevně - Truman Capote

Chrám matky boží v Paříži - Victor Hugo

Idiot - F. M. Dostojevskij

IQ84 - Haruki Murakami

Ivanhoe - Walter Scott

Já, robot - Isaac Asimov

Jak jsem potkal ryby - Ota Pavel

Jatka - Lee Child

Jana Eyrová - Charlotte Brontë

Jáma a kyvadlo - E. A. Poe

Je těžké být Bohem - bratři Strugačtí

Jeden den Ivana Děnisoviče - Alexandr Isajevič Solženicyn

Jindřich IV. - William Shakespeare

Jindřich V. - William Shakespeare

Jméno růže - Umberto Eco

Kaleidoskop - Ray Bradbury

Katedrála - Raymond Carver

Kmen Andromeda - Michael Crichton

Kmotr - Mario Puzo

Komedie omylů - William Shakespeare

Komu zvoní hrana - Ernest Hemingway

Král Lear - William Shakespear

Král Oidipus - Sofoklés

Král Richard II. - William Shakespeare

Krev elfů - Andrzej Sapkowski

Kronika ohlášené smrti - Gabriel J. G. Márquez

Kronika Pickwickova klubu - Charles Dickens

Krysař - Viktor Dyk

Křižáci na Západě - Stefan Heym

Láska za časů cholery - Gabriel J. G. Márquez

Ledová sfinga - Jules Verne

Les - bratři Strugačtí

Letní bouřka - P. G. Wodehouse

Liga výjimečných - Alan Moore

Lolita - Vladimir Nabokov

Loučení s Lennoxem - Raymond Chandler

Lovci hlav - Jo Nesbø

Malý princ - Antoine de Saint-Exupéry

Markéta Lazarová - Vladislav Vančura

Marná lásky snaha - William Shakespeare

Marťan - Andy Weir

Matka - Karel Čapek

Meč osudu - Andrzej Sapkowski

Mechanický pomeranč - Anthony Burgess

Metro 2033 - Dmitry Glukhovsky

Metro 2034 - Dmitry Glukhovsky

Metro 2035 - Dmitry Glukhovsky

Měsíční zahrady - Steven Erikson

Mít a nemít - Ernest Hemingway

Mirgorod - Nikolaj Vasiljevič Gogol

Mistr a Markétka - Michail Bulgakov

Mnoho povyku pro nic - William Shakespeare

Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou - Arnošt Lustig

Muž, který se směje - Victor Hugo

Muži v ofsajdu - Karel Poláček

Na cestě - Jack Kerouack

Na plechárně - John Steinbeck

Na vlnách Orinoka - Jules Verne

Na východ od ráje - John Steinbeck

Na západní frontě klid - E. M. Remarque

Nadace - Isaac Asimov

Nadějné vyhlídky - Charles Dickens

Nahý oběd - William S. Burroughs

Nana - Emile Zola

Nebezpečné známosti -  Choderlos de Laclos

Nemesis - Jo Nesbø

Není kouře bez ohýnku - Agatha Christie

Nesnesitelná lehkost bytí - Milan Kundera

Neviditelný - Jaroslav Havlíček

Němá barikáda - Jan Drda

Nikdykde - Neil Gaiman

Norské dřevo - Haruki Murakami

O čem mluvím, když mluvím o běhání - Haruki Murakami

O myších a lidech - John Steinbeck

Obraz Doriana Graye - Oscar Wilde

Obsluhoval jsem anglického krále - Bohumil Hrabal

Oceánem na kře ledové - Jules Verne

Ocelové město - Jules Verne

Odysseus - James Joyce

Oheň - Henri Barbusse

Ohňostroj marnosti - Tom Wolfe

Ostrov pokladů - R. L. Stevenson

Osudy dobrého vojáka Švejka - Jaroslav Hašek

Otec Goriot - Honoré de Balzac

Othello - William Shakespear

Pahorek - Ray Rigby

Pán much - William Golding

Paní Bovaryová - Gustave Flaubert

Paní jezera - Andrzej Sapkowski

Petr a Lucie - Romain Rolland

Petr Veliký - A. N. Tolstoj

Petrolejové lampy - Jaroslav Havlíček

Pevné pouto - Alice Seabold

Pěna dní - Boris Vian

Pět neděl v balóně - Jules Verne

Piknik u cesty - bratři Strugačtí

Piková dáma - Alexandr Sergejevič Puškin

Pí a jeho život - Yann Martel

Po nás potopa - Josef Toman

Pod kopulí - Stephen King

Podivuhodný příběh Petra Schlemihla - Adelbert von Chamisso

Poslední mohykán - J. F. Cooper

Postřižiny - Bohumil Hrabal

Pokání - Ian McEwan

Ponurý dům - Charles Dickens

Poslední přání - Andrzej Sapkowski

Pozemšťané a mimozemšťané - více autorů

Pozůstalí - Tom Perrotta

Proces - Franz Kafka

Prométheus - Franz Fühmann

První plavba - Herman Melville

Přechod - Justin Cronin

Příliš hlučná samota - Bohumil Hrabal

Případ pro exorcistu - Michal Sýkora

Pýcha a předsudek - Jane Austen

Quo Vadis? - Henryk Sienkiewicz

Ready Player One - Ernest Cline

Revizor - Nikolaj Vasiljevič Gogol

Richard III. - William Shakespear

Robinson Crusoe - Daniel Defoe

Romeo, Julie a tma - Jan Otčenášek

Romeo a Julie - William Shakespear

Rozmarné léto - Vladislav Vančura

Rozum a cit - Jane Austen

RUR - Karel Čapek

Růže pro Algernon - Daniel Keyes

Řek Zorba - Nikos Kazantzakis

Saturnin - Zdeněk Jirotka

Sbohem, armádo! - Ernest Hemingway

Sen noci Svatojánské - William Shakespeare

Sherlock Holmes - A. C. Doyle

Silmarillion - J.R.R. Tolkien

Slunce a stín - Ray Bradbury

Směšné lásky - Milan Kundera

Sní androidi o elektrických ovečkách? - P.K. Dick

Sofiin svět - Jostein Gaarder

Srdce temnoty - Joseph Conrad

Sto roků samoty - Gabriel J. G. Márquez

Stopař - J. F. Cooper

Střet králů - George R. R. Martin

Stroj času - H. G. Wells

Svatý Xaverius - Jakub Arbes

Svědectví - Stephen King

Svět podle Garpa - John Irving

Světová válka Z - Max Brooks

Šarlatové písmo - Nathaniel Hawthorne

Šifra mistra Leonarda - Dan Brown

Šlechtické hnízdo - Ivan Sergejevič Turgeněv

Tahle země není pro starý - Cormac McCarthy

Tajemství pralesa - Jules Verne

Tanec s draky - George R. R. Martin

Temná věž - Stephen King

Temný obraz - P. K. Dick

Tess z d'Ubervillů - Thomas Hardy

Tělo - Stephen King

Total Recall - P. K. Dick

Třetí dívka - Agatha Christie

Tři kamarádi - E. M. Remarque

Tři muži ve člunu - Jerome Klapka

Umění filmu - David Bordwell, Kristin Thompson

Utrpení mladého Werthera - Johann Wolfgang von Goethe

V jako Vendeta - Alan Moore

Válka s mloky - Karel Čapek

Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete - William Shakespeare

Velký Gatsby - F. S. Fitzgerald

Vesmírné odyssei - A. C. Clarke

Věž vlaštovky - Andrzej Sapkowski

Vojcek - Georg Büchner

Vojna a mír - L. N. Tolstoj

Volání divočiny - Jack London

Vražedné léto - Sébastien Japrisot

Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce - Robert Fulghum

Vykoupení z věznice Shawshank - Stephen King

Vzkříšení - L. N. Tolstoj

Waverley aneb Před šedesáti lety - Walter Scott

Z pekla - Alan Moore

Zachraňte velrybu - Michael Koepf

Zámek - Franz Kafka

Zelená míle - Stephen King

Zeměplocha - Terry Pratchet

Zkrocení zlé ženy - William Shakespeare

Zločin a trest - F. M. Dostojevskij

Zlý začátek - Lemony Snicket

Zmatek nad zmatek - Jules Verne

Zmizelá - Gillian Flynn

Ztracený svět - A. C. Doyle

Železná pata - Jack London

Žert - Milan Kundera

Životní názory kocoura Moura - Ernst Theodor Amadeus Hoffman

 

Pokud je kniha a autor vyznačen tučně kurzívou, danou knihu už jsem přečetl (stydím se za sebe :-))

slova jsou zbytečná,tohle je prostě tragédie. Budete nám chybět!

Jestli v současnosti něčím žiju, tak je to tenhle seriálový kult, který prostě MĚL dostat víc dílů!!!

První díl Milénia byl vydařenou, zatraceně napínavou detektivní četbou, ve kterém byla představena řada sympatických postav.Byl zručně napsaný,čtenáře chytil a jeho chytlavý příběh jej nepustil,dokud nedočetl poslední řádek.Ovšem až po přečtení první z Dívek jsem pochopil,že to byl teprve takový komorní začátek před skutečným PŘÍBĚHEM.

Dívka, která si hrála s ohněm je skutečně komplexním knižním dílem,který není obyčejnou detektivkou,ale spíše svědectvím moderního světa,nahlédnutím nejen do investigativní činnosti,ale i do policejních vyšetřování a především sondou do jedné zraněné duše,která mohla patřit šťastné mladé ženě,ale okolnosti z ní udělaly zatvrzelou asociálku,která sice touží po normálním životě,ale ví,že něco takového nikdy nebude mít.

Stieg Larsson od začátku věděl,jak silná postava se v Lisbeth Salanderové skrývá a zpětně vnímám knihu Muži, kteří nenávidí ženy jen jako její představovačku,která byla nutným zlem před jejím skutečným příběhem.Kniha je zaplněná ohromným množstvím zajímavých a nosných postav,na kterých by mohl být klidně postaven další příběh,ale Larsson stačil odvyprávět pouze ten Lisbethin.Chtělo by se dodat škoda,ale jen za něj bychom měli být neskonale vděční.

Stejně jako první kniha,i Dívka,která si hrála s ohněm začíná velmi pozvolna.Představuje nové postavy,sleduje Lisbeth na její cestě po světě a posléze i v její snaze najít si svoje místo ve Švédsku.Skutečná zápletka knihy se vyjeví až po skoro dvoustech stranách a to naprosto zdrcujícím způsobem,který ukazuje Larssonův nekompromisní styl psaní.Postavy,byť sebenadějnější a lépe napsané,jsou pro něj jen loutky,které se v případě potřeby neštítí odstranit.Zalidnil svůj příběh obrovským množstvím charakterů,ale každému dopřál nějaký klíčový moment,díky které si danou postavu oblíbíte.Využívá všech možností knižního média,díky kterému je mu umožněno přihazovat nové a nové linie,větvit příběh do nečekaných směrů a nechávat čtenáře v neustálé nejistotě,kam se příběh stočí.

A není to jen o takřečeném trojím vyšetřování,do kterého se navíc plete Lisbethina nekompromisní cesta za pravdou.Jsou tady hlavně individuální příběhy postav,které berou dech,nejvíce pak ten Zalův,který by vydal na regulérní pětisetstránkový román.Tady je mu věnována zhruba kapitola,která patří jednoznačně k nejvíce strhujícím momentům knihy.

Někdy po Paolově "boxerském" dostaveníčku už najede na přímou cestu,na jejímž konci se znovu protnou cesty ústřední dvojice a je to setkání,díky kterému jsem už pořádně natěšený na závěrečný díl trilogie.Závěr je naprosto otevřený,což je ta nejdráždivější věc,kterou může spisovatel udělat.

Ve zkratce,Milénium 2 se nebojím označit za geniální knihu,která je složitěji koncipovaná,komplexnější,jazykově vyspělejší a celkově lepší než ta předchozí.A jak jistě uzná každý,kdo první díl série četl,to už něco znamená.

 

Hodnocení: 100 %

Goodbye, my friends, I'm taking my way to France! Konečně si oddechnu od tohoto poněkud nešťastným způsobem probíhajícího léta,které místo tepla a slunce nabízí neustále zamračenou oblohu a déšť,který jakoby neměl přestat.Takhle si opravdu letní prázdniny nepředstavuji,proto už se nemůžu dočkat slunného Saint Tropez.

Tohle je fakt pecka,navíc těžce pravdivá :-)

Rok s číslem 2010 je už sice dávno za námi,ale vzniklo v něm tolik skvělých filmů,že by byla škoda si ho nepřipomenout.Alespoň pomocí této úžasné rekapitulace,která obsahuje všechny zajímavé snímky,které v loňském roce vznikly.A člověk má pak chuť nakoukat všechny,které nestihl,protože tady i záběry z horších filmů vypadají fantasticky a mně nejednou vrtal v hlavě červíček pochybnosti,jestli jsem na ten film nakonec nebyl moc přísný.Ale dost keců,užijte si to!

Tak nakonec to klaplo a pokračování dost možná nejlepší hry,jakou jsem v životě hrál (konkurenci tvoří maximálně Resident Evil 4) už se vyhřívá u mě doma.Prý dalších 40 hodin hraní (s mým sklonem prohledávat dvakrát celou lokaci,abych objevil úplně VŠECHNO to vidím tak na 60),to už je slušná porce,16 alternativních konců mě trochu děsí,protože jsem schopnej to vážně hrát šestnáctkrát :-) Každopádně doufám,že s tímhle rivijským fešákem mě čekají ještě hodně zábavné chvíle.

Tak to je hodně příjemný překvapení! Celou dobu žil hokejový svět v domění,že Jaromír Jágr půjde do Pittsburgu nebo možná do Detroitu.O zájmu Philadelphie se vůbec nemluvilo. A jakmile se otevře trh s volnými hráči,BUM,a nejlepší český útočník všech dob jde na rok do mého nejoblíbenějšího týmu NHL.To už je důvod k radosti,nemyslíte?