Goldbeater

58. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary je u konce. Závěrečný ceremoniál proběhl, ceny byly rozdány (jako jeden z mála jsem dokonce vítězný snímek viděl), agentská sekce se uzavírá a já si pomalu balím kufry na cestu zpět z Karlových Varů. Každopádně ve finálním deníčkovém příspěvku je asi ideální čas na pár statistik a shrnutí.

Absolvovaných projekcí a recenzovaných filmů: 27 (v průměru 3 na 1 festivalový den). Napsaných deníčkových příspěvků: 10 (k tomu 8 novinkových textů ať už o festivalu, či nikoliv). Absolvovaných KVIFF Talků: 1. Nachozených kilometrů: hodně. Naspaných hodin: málo. Kinosály, ve kterých jsem letos nebyl: Kinosál A a C, Kino Drahomíra, Kino Čas (ne, že bych nechtěl, ale zkrátka to tak vyšlo).

A jaká je trojice mých nejlepších filmových zážitků z letošního KVIFFu? Vzestupně od třetího místa k prvnímu:

3) Mord (r. Adam Martinec)

2) Jiný člověk (r. Aaron Schimberg)

1) Substance (r. Coralie Fargeat)

Děkuju všem kolegům, přátelům a letošním ČSFD agentům za vynikající společnost a řadu konverzací o filmu, nebo o čemkoliv jiném. Stálo to za to a už teď se těším na ročník s číslovkou 59. Tak na viděnou!

V úterý 2. července ve 22:30 proběhla ve Velkém sále hotelu Thermal projekce snímku Zatracená krvavá láska režisérky Rose Glass. Začátek projekce byl poněkud odlišný od toho, na co jsme v Karlových Varech běžně zvyklí. Nejdříve přišel na pódium umělecký ředitel KVIFFu Karel Och a klasicky uvedl žánrově rozmanitý filmový počin, což by nebylo ještě nic zvláštního, nicméně poté v souladu s tématy filmu na pódium pozval kulturistku Lucii Jakešovou, která pak celý Velký sál za zvuků hudby rozcvičila. A většina diváků se k rozcvičce přidala. Poměrně netradiční gimmick i na snímek karlovarské půlnoční sekce!

Máme dnes čtvrtek 4. července 2024 a znamená to dvě věci: zítra začíná prodloužený víkend, kdy se do Karlových Varů nahrne zase velký počet návštěvníků festivalu, a hlavně za sebou máme už sedm dnů této filmové akce. A vzhledem k tomu, že prakticky už zbývá jen něco málo přes dva dny, kdy si můžete vybírat filmy, chtěl jsem doporučit jeden highlight.

Dosud nejzábavnější a nejpamátnější letošní projekcí bylo promítání hororové Substance, jejíž plakát vidíte na náhledové fotografii. Pokud se nacházíte ve Varech a máte tu možnost, můžete Substanci chytit ještě ve čtvrtek pozdě večer ve Velkém sále a případně v sobotu v Karlovarském městském divadle. Stojí to za to na velkém plátně!

K tomu se film objeví v příštím týdnu v několika pražských kinosálech v rámci ozvěn karlovarského festivalu. A pokud snímek nestihnete v těchto dnech ve Varech, ani v příštím týdnu v Praze, nezoufejte, distribuční společnost Aerofilms ho má časem v plánu nasadit i do naší běžné kinodistribuce. Šancí tedy ještě bude habaděj!

Pokud má karlovarský festival mezi svými zahraničními hosty už nějakou pomyslnou stálici, bude to nejspíš americký dokumentarista Alexandre O. Philippe. Tenhle tvůrce zde v předchozích letech uvedl svoje cinefilní dokumenty jako Lynch/Oz, Říkej mi Bille, 78/52 a Paměť – zrod Vetřelce. Letos se do Varů vrátil již popáté se svým filmem z roku 2021, Zachycení o zobrazování arizonského Monument Valley napříč kinematografií.

Po projekci snímku jsme měli šanci si na pár minut popovídat, protože s cinefilem Alexandrem je možné načít jakékoliv filmové téma a má k němu co říct. Rozpovídal se například o tom, že jako další film chystá dokument o Texaském masakru motorovou pilou (to je něco pro mě!), který by svou festivalovou štaci měl započít letos na podzim. Máme se tedy od Alexandra stále na co těšit! Navíc řekl, že se na KVIFF rozhodně plánuje vrátit i v příštích letech, takže pokud jste zde jeho dokumentární počiny zatím nikdy nestihli, určitě to v budoucnu dožeňte!

Pokud je jedna věc, co se většině zkušených návštěvníků vybaví ve spojení s KVIFFem, je to rozhodně vedro. Platí to tak většinou pro celý festival s výjimkou prvního dne, kdy zpravidla prší (ani letos tomu nebylo jinak). Jen v posledních dvou dnech vedra vystřídalo poměrně proměnlivé, větrné a chladnější počasí. Nepamatuju si, že bych někdy ve Varech vyloženě musel sáhnout po dlouhých kalhotech a mikině, jako jsem to udělal právě dnes.

Uvidíme, co si pro nás matka příroda přichystá na zbytek festivalu, nicméně i výkyvy počasí mají své výhody, jak ukazuje včerejší foto, které jsem stihl pořídit při přebíhání z projekce na projekci. Přeji všem návštěvníkům festivalu hlavně sucho v botách!

V pondělí 1. července proběhl v Kongresovém sále hotelu Thermal očekávaný KVIFF Talk s režisérem Stevenem Soderberghem, jenž na letošním ročníku festivalu uvedl svůj snímek Kafka i jeho novou verzi pod názvem Mr. Kneff. Oscarový režisér se během rozhovoru s britským novinářem Neilem Youngem docela rozjel a postaral se o jeden z pamětihodnějších a zábavnějších rozhovorů, které jsem ve Varech zažil, a to aniž by se snažil být jakkoliv prvoplánově vtipný.

Přišlo na celou řadu témat (od bolivijské pálenky po karaoke) i anekdot a bylo by vlastně medvědí službou cokoliv konkrétního vypichovat. Pokud se tenhle KVIFF Talk objeví později na YouTube kanále festivalu, určitě doporučuji jeho zhlédnutí. Bylo vidno, že samotný Soderbergh by byl jistě připraven mluvit o mnoha věcech ještě klidně další hodinu a půl.

Ačkoliv jsem na karlovarském festivalu už poněkolikáté a již párkrát jsem si vyzkoušel, jaké je to na něm být více dnů, nebo rovnou po celou dobu jeho trvání, letos snad poprvé cítím po prvních dvou dnech únavu jako po týdnu. Asi za to může nevyspání za předchozích pár nocí a fakt, že jsem si sestavil plán projekcí tak, že poslední mi vždy končí tak hodinu po půlnoci, a než dorazím na ubytování, jsou 2 hodiny ráno.

Nicméně zrovna včerejší promítání filmu Substance se rozhodně v nočních hodinách vyplatilo (pokud máte šanci zajít, doporučuji!) a dnes jsem měl k tomu možnost si trochu přispat. Navíc mi na ubytování nad postelí visí další podnětné umělecké dílo, jako by jich na samotném festivalu bylo málo. A při pohledu na něj mě docela přechází celá ta únava. No, umění má přeci člověka přivádět na jiné myšlenky.

PS. Pokud by někoho zajímal popisek pod reprodukcí, stojí tam: Young Virgin Auto-Sodomized by the Horns of Her Own Chastity, 1954. Autorem není nikdo jiný než slavný surrealista Salvador Dalí.

Jedním z hlavních hostů 58. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary je samozřejmě světoznámý americký herec Viggo Mortensen. Včera na konci slavnostního zahájení převzal z rukou Jiřího Bartošky Cenu prezidenta festivalu a uvedl v rámci zahajovací projekce svůj nejnovější režijní, scenáristický, herecký a v neposlední řadě skladatelský počin, westernové drama Až na konec světa.

Dnes se ve Velkém sále hotelu Thermal konala první veřejná projekce tohoto snímku. Před projekcí Vigga Mortensena i jeho hereckého kolegu Sollyho McLeoda měli novináři šanci zastihnout na tiskové konferenci, která trvala přibližně 45 minut, a po promítání se přítomní diváci dočkali také přibližně čtvrthodinové Q&A, kde padla řada zajímavostí o přípravě jeho nejnovějšího počinu, který u nás mimochodem již za pár dnů do běžné distribuce uvede společnost Aerofilms. Tak si na něj zajděte, když budete mít možnost!

Po roce opět ve Varech! Nicméně vzhledem ke včerejším přívalovým dešťům a večernímu úklidu vytopené garáže, kdy jsem naspal přinejlepším tak 4 hodiny, na mě už první den padá únava hodně rychle. Každopádně výhled na pátek 28. června: Ideálně pět filmů, ale s přihlédnutím k nevyspání a řešení všeho možného ohledně akreditace a ubytování realita bude tak tři filmy. Letos to asi chce pomalejší start než v předchozích letech :) Edit: Nakonec padly čtyři.

Máme dnes 20. června 2024, což znamená jednak to, že začíná astronomické léto, ale filmové fandy bude zajímat spíše fakt, že zbývá pouhý jeden týden a k tomu jeden den do začátku 58. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Akce proběhne od 28. června do 6. července 2024 a já mám v plánu se letos účastnit všech devíti dnů.

Podle v současnosti zveřejněného programu, který by podle tiskových zpráv festivalu měl být pro letošek už kompletní, by mělo festivalové návštěvníky čekat celkem 177 filmů, z toho 136 celovečerních nebo středometrážních a 41 krátkometrážních. Jak jsme ale zvyklí z předchozích let, lze očekávat pár dodatečných překvapení, které se ještě v programu objeví, celkové číslo by tedy nakonec mohlo přesáhnout osmnáct desítek.

Je rozhodně z čeho vybírat, tak teď mě čeká nemalý úkol sestavit si nějak efektivně vlastní program. V nejbližších dnech, nebo hodinách by se měl samotný program festivalu objevit i zde na ČSFD v rámci zvláštní sekce věnované KVIFFu, jak tomu bylo i v předchozích letech, každý tedy bude mít možnost si zvolit své filmové favority. Třeba podle recenzí ČSFD agentů, kteří se letos po šesti letech vrací na scénu!

Pozdě, ale přece... Jen tak ve zkratce malé ohlédnutí za letošním Mezinárodním filmovým festivalem v Karlových Varech. 21 viděných celovečerních filmů, mnoho nachozených kilometrů (a stovky metrů do kopce), nespočet vypitých piv, několik nových známých, k tomu Russell Crowe a jeho koncert pod širým nebem a podpis Ewana McGregora. A jako vždy uteklo to celé až moc rychle :)

17. října 2022 proběhla v pražském kině Bio Oko projekce výborného snímku Maják, po níž následovala velmi zajímavá masterclass s jedním z nejzajímavějších a nejtalentovanějších režisérů současnosti, Robertem Eggersem, a jeho dvorním kameramanem, na Oscara nominovaným Jarinem Blaschkem. Na Majáku jsem byl v kině už potřetí a pokaždé to stálo za to, ale tentokrát to i se setkáním s tvůrci byl opravdu zahlcující zážitek. Tak ať jim už konečně vyjde i ten problematický, v Praze natáčený Nosferatu! Nemůžu se dočkat, snad je to na dobré cestě :)

Abych nepřerušil tradici posledních let, i letos jsem zavítal na Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary. Původně jsem počítal s tím, že se zapojím tak na 3 až 5 dnů a bude to stačit, ale nakonec mě ta festivalová atmosféra, line-up filmů a překvapivě i velmi silný výběr hostů strhly natolik, že jsem si 55. ročník dal bez jednoho dne celý. Nenechal jsem si navíc ujít příležitost vidět naživo hvězdné hosty, jimiž byli známí herci Michael Caine, Ethan Hawke a Johnny Depp.

Tempo jsem si tentokrát dal volnější, za 8 dnů jsem stihl 24 celovečerních filmů a 2 rozhovory KVIFF Talk (s režisérkou Rozkoše Ninjou Thyberg a Ethanem Hawkem). A co pro mě byly takové největší filmové highlighty? Bezpečně můžu vyzdvihnout například hudební dokument Edgara Wrighta s názvem The Sparks Brothers, nový provokativní snímek Paula Verhoevena Benedetta, evropskou depku nominovanou na Oscara Quo vadis, Aida?, hektickou šichtu natočenou na jeden záběr v Bodu varu a v neposlední řadě taky film, co do Varů přijel uvést Ethan Hawke, pár let staré tíživé drama Paula Schradera Zoufalství a naděje.

Jak to tak bývá, čas strašně letí, když se člověk dobře baví, takže i ten letošní ročník zas utekl neskutečně rychle. Byl to fajn zážitek a už teď jsem zvědav na KVIFF s číslovkou 56. Tak snad zase za rok!

Takové malé ohlédnutí a postřeh o pár let zpět. V roce 2017 získal snímek Jana a Zdeňka Svěrákových Po strništi bos ocenění Český lev pro nejlepší filmový plakát. Z hlediska tehdejších nominací to zasloužené asi bylo a aspoň se vskutku nejednalo o další z „ksichtových koláží“, což je aktuálně mor velkého množství (nejen) českých filmových plakátů. Příkladem budiž letošní (z nějakého důvodu) vítězné dílo. Nejsem designer, abych mohl soudit, ale i to před lety vítězné Po strništi bos by asi mělo uznat svůj inspirační zdroj, který přeci jen přišel o pár let dřív... a neříkejte, že to tam nevidíte :)

Když jsem letos svým skromným příspěvkem v deníčku popřál k 90. narozeninám herci a režisérovi Clintu Eastwoodovi, vzpomněl jsem si v duchu i na herecké veterány Gena Hackmana a Seana Conneryho, kteří coby zástupci ročníku 1930 tento rok taktéž oslavili neuvěřitelnou devadesátku. A nyní musím vzdát hold třetímu zmíněnému, Seanu Connerymu, jelikož s jeho dnešním odchodem se uzavírá nemalá kapitola světové kinematografie.

Herec, jemuž značným dílem vděčím za svou lásku k filmům, odešel v požehnaných 90 letech. Jako malý kluk jsem si ho oblíbil v roli agenta 007 a jeho bondovka Srdečné pozdravy z Ruska patří dodnes k mým nejoblíbenějším. Jeho výrazné charisma zářilo ze všech jeho filmových rolí, ať už to byl Juan Sánchez-Villalobos Ramírez v Highlanderovi, Henry Jones Sr. v Poslední křížové výpravě, John Patrick Mason ve Skále, či Jim Malone v Neúplatných.

V nedávné době jsem si pouštěl jeho nedoceněnou sci-fi kovbojku Outland, v televizi jsem před pár dny spontánně sledoval Hon na ponorku a dnes jsem si k jeho památce pustil Neúplatné, za něž byl právem oceněn Oscarem. V dohledné době mě čeká nějaké to ohlédnutí za starými bondovkami, které jsem už léta nezhlédl, a zbývá mi ještě značný počet snímků Seana Conneryho, které jsem dosud nikdy neviděl, a milerád si na ně v budoucnu najdu čas. A tak mě tento herecký velikán bude doprovázet, bavit a překvapovat ještě pěknou řádku let. A to patří ke kouzlu filmového média. R.I.P.

Není vůbec od věci vzdát čas od času hold zasloužilému tvůrci. A vzhledem k tomu, že legendární americký herec a režisér Clint Eastwood dnes slaví devadesátiny, rozhodl jsem se mu udělat alespoň nějaký svůj osobní tribut tím, že si pustím jeden z jeho filmů. Ačkoliv jsem si před pár dny zopakoval snímky Útěk z Alcatrazu a Železný stisk, vybral jsem si dnes dílo, které jsem ještě neviděl, a tak volba padla na Dokonalý svět.

Tímto přeji neúnavnému tvůrci Clintu Eastwoodovi k jeho životnímu jubileu všechno nejlepší a hlavně pevné zdraví! Ať je tu s námi tento filmový velikán ještě dlouhá léta, a když v budoucnu pro nás natočí ještě nějaký ten další snímek, rozhodně se nebudeme zlobit. A já budu mezitím dál rozšiřovat sbírku jeho filmů!

52. ročník mezinárodního filmového festivalu v Sitgesu je za námi. Celá akce utekla jako voda. Podle oficiálních zdrojů během 11 dnů jeho trvání navštívilo festival přibližně 200 000 lidí, z toho 542 akreditovaných novinářů a 845 filmových profesionálů. Celkem bylo promítáno 171 různých filmů při 355 projekcích.

Mně samotnému se podařilo absolvovat 53 projekcí, z toho bylo 5 krátkometrážních filmů, 3 celovečerní dokumenty a 45 hraných celovečerních snímků. Festival přinesl několik velmi zajímavých zážitků a časté hvězdné úvody k filmům: mezi ně počítám třeba projekci snímku Posedlost za přítomnosti herce Sama Neilla s následnou diskuzí (fotografie pod příspěvkem), klubový koncert Hermanna Koppa a seskupení Nightcrawler a v neposlední řadě pokec s režisérem Richardem Stanleym na chodbě hotelu po projekci Color Out of Space - prý se můžeme v příštích letech těšit na další jeho filmové projekty. Že by přišla další lovecraftovka?

Na poslední noc jsme si jako zakončovák s přáteli naplánovali maraton ze sekce Midnight X-Treme, tedy filmový line-up začínající v 1:00 v noci a končící cca v 7 hodin ráno, zahrnující tituly Peopling, Greener Grass, Why Don't You Just Die a Porno. Po deseti solidně nabitých festivalových dnech byla docela výzva vydržet až do svítání, ale zvládli jsme to!

Atmosféra byla přátelská, počasí nám přálo a celý letošní ročník byl opět neskutečná jízda, tak snad se poštěstí v příštích letech opět navázat na tento filmový svátek. Na konec nezbývá než říct jediné: ¡Adios Sitges!

Rok se s rokem sešel a společně s Filmmaniakem, Pomem a Russellem jsme znovu vyrazili do katalánského Sitgesu vstříc novým filmovým zážitkům. Letošní 52. ročník si pro nás přichystal rozmanitý program s celou řadou očekávaných žánrových filmů, mezi nimi například novou řezničinu Roba Zombieho 3 from Hell, černobílý opus Roberta Eggerse The Lighthouse, lovecraftovský horor s Nicholasem Cagem Color Out of Space, sci-fi horor Synchronic, akční komedii Guns Akimbo s Danielem Radcliffem, zombie komedii Little Monsters a mnoho dalších novinek.

Mezi hosty festivalu se letos mohou řadit Nikolaj Coster-Waldau, Aaron Paul nebo Russell Mulcahy. Rozmanitá ocenění zde převezmou například Sam Neill, Patrick Wilson, Asia Argento, Charles Band a Pupi Avati. Mimo to nás opět čeká koncert pro hororové fajnšmekry - po vzoru Johna Carpentera, jehož hudbu jsme si mohli užít vloni, do Sitgesu 11. října přijede skladatel filmové hudby k takovým kultovkám jako Nekromantik I a II, Hermann Kopp.

No a já už se nemůžu dočkat, až si zas projdu kvanta stánků s hororovými tričky, plakáty, literaturou, DVD a Bluray, letos je totiž opět na každém kroku vidět, že Sitges fanouškovstvím žije!

Je tu opět karlovarský filmový festival, zřejmě největší filmový svátek v naší zemi, ačkoliv rok od roku by se člověk mohl stále víc pozastavovat nad tím, jak moc je ještě KVIFF vlastně o filmech, když běžný člověk dostává během festivalu mediální masáž jen o tom, jaké celebrity a rádoby celebrity se na festivalu objevují, co mají na sobě, jaký trapas se jim podařil a na kolika večírcích se ukážou - o filmech samotných padne jen velmi málo informací. O to víc si v těchto dnech cením CSFD.cz, kde se člověk může dočíst asi nejvíc relevantních názorů na promítané filmy, a proto během festivalu sám rád přispívám komentáři na všechny viděné snímky.

Festival mě letos programově moc neoslnil - jednak z loňského počtu 238 filmů se výběr snížil o čtvrtinu na 182. Navíc prakticky nabídl jen velmi málo exkluzivity, většina filmů v programu totiž prakticky běží, běžela, nebo brzy poběží u nás v běžné kino distribuci. Nemluvě o tom, že letos v programu zaujaly čestné místo naprosto mainstreamové filmy, jako je Yesterday, Mrtví neumírají a Spider-Man: Daleko od domova, což jsou prostě snímky, kvůli kterým není potřeba jezdit do Varů. A zařazení zrovna Spider-Mana do programu festivalu a s tím spojené vzájemné poplácávání programových vedoucích po zádech, že se jim tento film podařilo ukořistit pro regionální předpremiéru a jaký je to pro festival zlom, to mi připadá skoro jako výsměch fanouškům pravých „festivalových“ titulů.

Na 54. ročník jsem vyrazil jen na zkrácený čas, místo loňských 10 dnů mi letos bohatě stačily dny 4. Naštěstí se mi podařilo dostat se na většinu těch filmů, které jsem měl vyhlédnuté - zejména to, že jsem se dostal na první projekci Parazita, beru jako takové menší vítězství, jelikož s narůstající popularitou tohoto snímku dost možná bude už složité sehnat lístky na nadcházející projekce. Parazit za to totiž stojí. Tak přeji všem filmovým fandům, kteří festival navštívili, nebo se chystají, pokud možno nejvíc kvalitních filmových zážitků a málo nervů při běhání na projekce a shánění vstupenek!

Včera se Pražanům naskytla (možná jedinečná) příležitost vidět a slyšet naživo slavnou italskou hudební skupinu Goblin spolu s jejím zakladatelem Claudiem Simonettim. Uskupení, které je známo zejména díky skladbám k filmům jako Suspiria, Úsvit mrtvých, Tmavě červená, Tenebre, Démoni a dalším, vystoupilo ve Futurum music baru a hrálo bezmála dvě hodiny za bouřlivé podpory cirka stovky fanoušků.

Ačkoliv návštěvnost koncertu zřejmě byla očekávána vyšší (původně byla akce plánována do MeetFactory s daleko větší kapacitou) a stovka diváků vytvářela atmosféru ryze skromného klubového prostředí, na svérázné šou to vůbec neubralo a naopak bylo vidět, že se v sále sešla řada opravdu skalních fandů, která své nadšení kapele Goblin dávala neustále najevo.

Na koncert jsme vyrazili s Pomem a Russellem a podařilo se nám po akci ukořistit parádní fotku se všemi členy kapely (viz níže). Zážitek to byl parádní. Po koncertě jsme si dali ještě nášup v podobě projekce filmu Phenomena, super zakončení!