vinson003

Už nemůžu dál, ty konvence jsou strašné, všechno je tu jakoby staré a mrtvé, nemůžu někdy ani mluvit, svírá se mi hrdlo, jsem nervózní, chybí mi láska, otevřenost, chápala jsem, do čeho jdu, ale pravda byla jiná, já jsem si myslela něco jiného, ta představa byla jiná, byla jsem na to vycvičená, ale nedocházelo mi, že zestárnu, zestárnu a zjistím, že musím odvrhnout a zbavit se věcí, které mě tíží, které mě táhnou dolů, které mi chybí....možná jenom, kdyby se choval jinak, možná kdybychom odjeli pryč na nějakou dobu, možná kdybychom se s někým poradili...ale i to jsem nepochopila, můj manžel, a to podtrhuji a s tím se loučím, byl Bůh, a to jsem nevěděla, nijak si to neuvědomovala...promiň Anglie (nebo: byla jsem tu, to bylo vše, přeberte si to :)