Marla Singer

Na letošním ročníku se promítaly hned tři snímky, jež se snaží vymanit z klasického vnějšího náhledu na tělesně postižené a umožnit skrze plátno divákům více proniknout do jejich vidění světa. Zobrazením invalidních postav ve filmu (a stejně tak mentálně postižených - viz výstižný, třebaže fiktivní Simple Jack) většinou balancuje někde mezi umírněně negativním a 'laskavě' pozitivním postojem ke znevýhodněné postavě a strach z obecného přijetí často zatlačí tvůrce až do polohy lítostivého vcítění nebo rovnou adorace jejich nezlomné vůle k životu (aka "na jejich místě bych se zabil"). Těžko říct, kterou z možností postižení nenávidí víc. Trojice v čele s ukrajinským Kmenem následovaným norským snímkem Slepá a ruskou Nápravnou třídou ale překvapí vytržením z běžných filmových pořádků u protagonistů i u diváků.

 

Kmen utváří studenti internátní školy pro hluchoněmé pod vedením nejstaršího ročníku a školníka, jež vydělávají na šikaně mladších, obírání lidí díky vymyšlené sbírce s plyšáky a prostituci spolužaček. Postavy celý film komunikují pouze znakovou řečí a uzavřený svět se promítá i do detailů jako blikající světlo místo školního zvonku nebo nešťastného opomenutí couvajícího kamionu. Zdevastované město někde uprostřed Ukrajiny, frustrace z nesrozumitelného jazyka a explicitní scény týrání, souložení či potratu se filmovému očistci přibližuje víc než na festivalu opěvovaná Křížová cesta (na druhou stranu duševní mrzačení má také svůj půvab a oba snímky si vyhrají především s kamerou).

 

Ze školního prostředí vychází i dokumentárně snímaná Nápravná třída, tyranie a pohrdání ale přichází primárně z vyšších míst a semknutý izolovaný kolektiv se až ke konci začne požírat od nejslabších kusů. Matička Rus navíc žije v představě, že separování postižených je nejlepší způsob jak zajistit, aby dál velkému národu nakazili mládež nebo dokonce geny (včetně lidí na kolečkovém křesle). Slepá se vzhledem ke svojí zrakové specifičnosti soustředí na subjektivní pohled a pohrává si s vizualizací neviděného, ke snovému kýči a líbivému působení na diváka má ale daleko.