Recent reviews (149)
Words Bubble Up Like Soda Pop (2020)
A semi-developed, colorful, and somewhat childish yet relaxing film from the slice-of-life stable, mixing touches of the cultures of the current teenage generation and those up to 2 generations older without deeper connections. The curmudgeonly Cherry sold me on the unusual hobby for his age of haiku writing with about as much success as he had on his Twitter profile and the influencer Smile's streaming about what's on sale at the mall right now didn't enrich me much mentally either. Weaving Cherry and Smile's storylines together made minimal sense, and Cherry's distant demeanor in particular stood in the way of building any more sensitive atmosphere more successfully than any politician's unwelcome bill (poor Smile was even pushed by the plot into liking his haiku-status without even reading it). I understand that the goal wasn't exactly to think about anything (though haiku composition lends itself to that – but how can I take it seriously when one of its promoters was committing excessive vandalism?), but without a solid foundation and natural causality/development/relationship dynamics, the climax and slightly cheesy ending finale aren't going to have much punch. I liked the overtime assembly work and would-be coincidental connections between names, events, and appearances, but I didn't feel any destiny in it. I also quite liked the backstory of the lost record, but the whole denouement of finding it (whether primary or secondary) could have had a hair more epic and complicated contours. The headphones vs face mask had underdeveloped symbolism. The best part hands down was the playful artwork (when it wasn't playing around with 3D nonsense) full of life, positivity, good cheer, and generally something I honestly didn't expect from Satelight. I think the film would have benefitted more from getting split into about three OVAs so that we get better character background development, more genuine bonding, and more imaginative use of the haiku's message. As it is, it's just your average fake lights at sunset, 3 stars.
The Book of Boba Fett (2021) (series)
Didn't you find it a little half-baked? Compared to the Mandalorian, Boba is as clueless as an army of workers at an excavation site and offers less in terms of plot than a completed crossword puzzle. Not to mention the fact that unless you've just seen The Mandalorian, half of the pure fan service will be largely incomprehensible to you. I was living under the illusion that Fett was a cool hired assassin, not a sensitive soul with the tiniest little heart and a head full of almost childish naivety. Favreau either used Boba as an additional cheap cash cow or downright snapped early on in his ideas of what he was supposed to do with Boba. So for good measure, he switched over to the Beskar-clad Mando track and tragicomically benched the main character for the last few episodes. Din Djarin's perpetually hidden face gives off 100x more likability and believability than the pointlessly almost constantly uncovered Fett, and the other characters (the moto gang of spoiled LA teenagers) don't help one bit. I'd expect more from Rodriguez in the director's chair than those idiotic episodes full of the lamest action (Um, you know you've fired about 1000 times into those shields already, right?), so the only thing worth highlighting from the originals are the solid flashback passages with the Tuskens. That's a pathetically small amount, so the verdict is clear: Leave Fett in the Bacta tank and slam this "book" shut forever. Barely 3 stars
Link Click (2021) (series)
High-five! Apart from Chinese food, I'm not a fan of other products from this country, and donghuas are no exception (the gamer with scarf and an umbrella didn't impress me), so I need a proper smackdown to watch another one, and the ranking/recommendations for Link Click couldn't be ignored for long; especially since the supernatural genre is my favorite treat. In the end it was well worth it and I would have clawed my way back so as to not be slacking for so long. For the time-travel genre, Link Click has a superb structure, solidly plays with time twists, and it's all done in a way as simple as a slap in the face, which makes you wonder why such a successful approach isn't taken more often. A few opening episodes for a quick denouement and a natural flow towards the main storyline is almost imperceptible and all the more remarkable when we start artfully weaving the past into an engaging present. The more classic buddy duo of the calculating cool hand and the emotive idealist resolutely fight their way through the poignant human stories of the less fortunate and surprisingly explore the supporting characters far more than they present themselves, which for me is surely the most significant minus of the entire series. To fully enjoy this thriller's ride from one cliffhanger to the next, I would have welcomed a more intimate connection to Lu and Cheng, but I admit that I couldn't find room to shoehorn this presentation into how bloated the script and atmosphere are already. Indeed, I got heavily into the civilized episodes related mostly to the petty debts of old relationships and the uncompromising switches to the detective thriller-style, even considerably dramatic levels. It's not difficult to see through the final shenanigans, yet my face stretched out like the teacher from GTO at the last scenes, and the second series either promises the first clumsy somersault or such a flub that we'll be pleading for another ASAP. While I'm not a fan of the lisping and grunting of Chinese, it's made up for by the English-language opening song, and artistically it has nothing to be ashamed of. For 5 stars it was lacking something that would have outright blown me away, but I have a feeling I'll get there with more photos. An elegantly strong 4 stars
Recent diary (6)
Ohlédnutí se za anime zimou 2018 a vyhlídky na jaro 2018
Uplynulým víkendem nám skončilo první čtvrtletí anime turnusu roku 2018, které upřímně nemělo nejvyšší očekávání, ale v tomto ohledu to byla sezóna minimálně velmi stabilní. Oproti podzimu, který byl místy až přehnaně bipolární nastavenou vysokou kvalitou, ale i neskutečným množstvím odpadního materiálu (v TOP 10 nejhorších za rok 2017 by se mi umístilo tak 7 anime z podzimu), byla zima klidná. Neměla žádnou show, která by se výjimečně vymykala a udělala obrovský zářez do historických žebříčků (Gintama fandové budou vyzdvihovat každou sérii), zároveň množství vyplachovačů inteligence nebyl též přesycený; když už, jednalo se o anime fádní a nudné.
Sezóna se nesla v duchu roztomilosti, holčičky, ba i výjimečně pánové, se starali o příjemné pocity v našich nervových soustavách. Kdo má rád Slice of Life (SoL) či Cute girls do cute things (CGDCT) žánr tak měl z čeho vybírat (napočítal jsem jich cca 10-12) a většina z nich se podle ohlasů i velmi povedla. Kdo by věřil, že anime o kempování bude tak příjemný? Já upřímně ne. Co mě osobně potěšilo byla absence nadměrného ecchi, které, a pokud bychom o něj stáli, tak jsme ho ve větší míře obdrželi v již klasické sezonní úchylné 5ti minutové jednohubce 25-sai no Joshikousei z kolekce Rape Wars anebo se mohli kochat nebeskými zadečky Nanatsu no Bitoku, případně u perverzních a tupých šarvátek v Killing Bites či yuri materiálu Citrus. Nemálo zájemců určitě nalákaly pokračování populárních anime či frančíz jako Nanatsu no Taizai: Imashime no Fukkatsu, Cardcaptor Sakura: Clear card-hen, Fate/Extra Last Encore a Overlord II. Horror měl zastoupení v Junji Itou Collection, isekai v Death March to Parallel World Rhapsody nebo Grancrest Senki a i utržené ze řetězů studio Trigger představilo svou spolupráci s A-1 v podobě mechoidní Darling in the Franxx. Menu bylo vyvážené a vybral si jak pacifista tak masochista.
Jak dopadla sezóna z pohledu konkrétních subjektivních kategorií u mně? Určitě překvapivě. Velkým jménům se až tolik nevedlo a na výsluní se prodrala anime, u kterých by to nikdo nepředpokládal.
Vítězové
Částečné vítězství. Před začátkem by totiž nejspíš každý Violet pasoval na pozici pro zlaté medailistyí. První díly byly promítnuty pro několik výjimečných šťastlivců již v létě a tímto vybudovaný hype provázel Violet až do zimy, dělaje z tohoto anime výrazně nejočekávanější počin nadcházející sezóny. V momentě, kdy píšu tento příspěvek do svého deníčku, máme za sebou 12 epizod, tzn. nám chybí 1 + závěrečná OVA. Jistě, zakončení ještě může otřást s touto pozicí v mém pomyslném žebříčku, ale neočekávám to, minimálně ne nikterak výrazně. Obrázek už jsem si udělal dostatečně dobrý.
Proč na Violet (ne)koukat?
+ Komplexní audiovizuální zážitek. Co si dovolí Kyoto Animation, to svede jen hrstka dalších studií.
+ Velmi zdatně vykreslený fiktivní viktoriánský svět, jména zemí, měst, písmo.
+ Jsem cíťa a rád si popláču.
- Povětšinu epizodní struktura bez hlavní linie.
- Až přehnané a opakované emoce, které můžou úplně minout.
- Mělký příběh, plochost drtivé většiny postav.
3. Yuru Camp
První a ne poslední zástupce na stupni vítězů dokazujíc, že SoL a CGDCT ovládly mrazivou sezónu, dost možná právě svým vřelým přístupem v tomto chladném období. Sám nedokážu posoudit kvalitu tohoto dílka, jelikož jsem jej neshlédl, ale budu to muset dle všech pozitivních odezev provést. Ať už jsem či nejsem fanda tohoto žánru, povedení zástupci si cestu do mého srdce nakonec najdou.
Proč na Yuru Camp (ne)koukat?
+ Potřebuju praktické znalosti o outdoor kempování.
+ Konzistentní dobrá nálada a oddych.
- Jakožto u mnoha SoL absence většího dění.
2. Koi wa Ameagari no You ni (After the Rain)
Když jsem si pročítal před sezónou premisu a viděl nalepenou známku od Studia Wit, tušil jsem, že zde by se taky mohl rodit jeden z těch lepších adeptů. Ó, můj instinkt (protentokráte). Udělat prosťounkou školní romanci umí kdekdo, ale dobře provedené drama mezi mladou studentkou a jejím starším nadřízeným z práce už chce jistou dávku umění, aby z toho nebyla břečka. A nebyla. Bravurně zvládnuté vyprávení o láskách a jiných životních problémech se povedlo nejen v rámci důvtipného děje, nejbarvitějších charakterů této sezóny; i co se týče grafického a hudebního zpracování to je špica. Poblouzněný dojem kazí ukvapený a nedotažený závěr.
Proč na After the Rain (ne)koukat?
+ Skvěle vyprávěná romance, kde ne každý den je slunečně jasno a to doslova.
+ Silné charaktery, jejichž interakce, minulost a motivace mají velmi smysluplné a reálné zasazení. Výborný scénář a režie.
+ Krásné retro grafické zpracování, melodický OST, úchvatné momentky a tuna symboliky na nekonečné rochnění se.
- Mrzce nakopnutý a ustřižený závěr, bez deifnitivní tečky.
- Nesnášíte déšť.
1. Sora Yori Mo Tooi Basho (A place further than the Universe)
A jak předjímáno, nečekaný vítěz pro velkou část anime komunity a i pro mě. Co taky předem odhadovat o premise, kde se malé holčičky vydávají vstříc Jížnímu pólu? Madhouse se nám pochlapil a svým originálním příběhem dal vzpomenout na slávy svých nejlepších děl, připomínaje, že zde není pouze na ozdobu. Pro mě je tohle výjimečný zástupce CGDCT v tom, že kašle na jakákoliv klišé a zaběhnutá pravidla, která doslova nutí charaktery dělat věčně roztomilé věci za cenu na sílu rvaných frků, činností beze smyslu anebo naopak z trapní neopatrnosti či hlouposti. Ne, tato cesta má jasně a reálně nalajnovanou problematiku, každá slečinka je atypická a racionálně uvažující postava, jejichž dialogy svou svěžestí a hravostí smetou i hrané charaktery. Ano, příběhů o síle přátelství jsme viděli všichni nespočet, nicméně zde jsem se nepřistihl si ťukat na čelo a nikdy nekoulel očima, co tam provádí. Doporučuju vám dávat pozor na režisérku Atsuko Išizuku, od ní bych čekal ještě velké věci.
Proč na A place further than the Universe (ne)koukat?
+ Relax, vtip, emoce a milá pohoda v reálných podmínkách za konstantního tempa, kvality a dospělosti.
+ Zajímá mě Antarktida a jak výpravy na tento kontinent vypadají, co obnášejí.
+ Barvitě vykreslené charaktery, kde si každý vybere svůj oblíbený.
- Minimum napětí, akce či výjimečných chvilek.
- Trochu odlišný styl grafiky, hlavně u vytažených postav.
Poražení
Těch je v mých očích více a i když jsem mnohé neviděl (ne celé, jen části, které mě donutily loď kvapně a s hrůzou v očích opustit) a tudíž by mé hodnocení nebylo oprávněné, sledoval jsem diskuze dál a povídal s uživately, kteří mě buďto lákali (výjimečně) nebo odrazovali od jejich sledování. Nebudu komentovat ty počiny, které se špatně tvářily a ještě hůře skončily; to by bylo na dlouho :-)
Nanatsu no Taizai: Imashime no Fukkatsu - O A-1 moc vysoké mínění nemám. Prý se zde málo děje a až mnoho mluví o levelování (Vegeta by pokyvoval). Jistě, je to shounen, ale první série byla postavami milá, jejich vztahy měly jistou hloubku a dobrodružství mělo šmrnc. Prý to zde je výrazně slabší.
Fate/Extra Last Encore - Můj černý kůň dopadl podobně neslavně, ba ještě hůře. Drze to svaluju na slabost předlohy a mocného kecání Nasua do tvorby doposud excentrického, za to precizního Shinboua. Zajímavý svět nezachrání mdlost dialogů, topornost postav a bídné akce.
Kokkoku - Dobrý nápad zavřažděný neschopností a bezradností tvůrců. V závodu o největší nudu velmi silný zástupce.
Junji Itou Collection - Stoupenci horroru se těšili a přáli, aby to nebyla bída a bohužel to prý bída byla. Až na první záblesky a zajímavější příběhy to s postupem času ztrácelo šarm a grády. Dle ohlasů měly být převzaty jiné příběhy. Studio Deen na jedno povedené anime udělá 5 mrzkých; aktuálně jsme na jaké statistice?
Jaro 2018
Na to, jak neslavně jsem viděl zimu, tak jaro vidím ještě hůře. Je zde mnoho sequelů, se kterým si nebudu moci potykat, protože nemám nasledované předchozí série, například Tokyo Ghoul: Re, My Hero Academia 3 či další Hozukiho pekelné dobrodružství. Také zde jsou sequely, jejichž restart či změna studia ve mně vyvolávají pochyby, typu High School DxD Hero anebo Legend of the Galactic Heroes anebo ty, které mě pramálo zajímají kvůli předešlým nepovedeným sériím jako Quan Zhi Gao Shou a Sword Art Online: Alternative Gun Gale Online. Je možné, že některá díla předem podceňuji; o to raději naskočím na vlak, pokud první díly navnadí anebo uslyším ovace z fór. Jestli Vás zajímá, kam moje myšlenky, oči a city vzhlíží, zde jsou mé veřejně tajné tipy:
Odhaduji, že opravdových anime fandů, kteří neznají původní Steins;Gate, bych napočítal na prstech jedné ruky. Skvělé anime založené na původní VN, které obratně skloubil romanci a napínavou sci-fi o skákání v časoprostorech, považuji osobně za jedno z nejlepších anime počinů všech dob a tudíž jeho restart v jiné časové ose opět pod taktovkou WHITEFOX vábí na hony daleko. Upřímně mi to přijde jako mírné dojení zavedené značky, ale pokud se nám šílený vědec Rintarou Okabe a jeho parta vrátí v plné formě, tak proč si neužít nápodobnou jízdu ještě jednou? Velká očekávání.
Full Metal Panic! Invisible Victory
Jak první série se snažila spřáhnout mechu s vtípkem a úplně to nezafungovalo, další 2 sezóny pod režii KyoAni vzkvetly, když šla každá svou cestou: Jednou skrz šílenou komedii u Fumoffu!, podruhé u vážně akční mechy u Second Raidu. Ani nevíte, jak hodně jsem si přál tento sequel, který by dovyřešil poslední otázky a celé to nejspíš uzavřel. A já se po tolika letech dočkal! Jenže..ouha..tuto sérii bude produkovat Xebec? Studio, kterému se ještě nic nepovedlo? Nadšení se vytratilo. Stále v koutku duše doufám, že mě Sagara xkrát rozesměje, Chidori ho ze zvyklosti několikrát seřeže a okřikne, budeme mít co dočinění se solidní mechou a nejlepším dílem v historii dekadentního Xebecu.
Dobrých romancí není nikdy mnoho a trochu mě nalákal fakt, že dokonce se zde vyskytuje slečna, která má plně nejaponské jméno! (víte, jak je to unikátní?) Obsah nenapovídá o ničem specifickém, je to čistá rána od boku, ale nevypadá to na propadák hned z prvního pohledu.
Dobré anime o hudbě si mě vždy dokázalo najít, pokud se skrz toto téma na mě nesnažili protlačit lolitky s kytarami. Má to duchaplný podklad a i když protřelý nápad o setkání 2 různých kultur není žádnou novinkou, stále je zde mnoho prostoru jak ho elaborovat. Tak či onak, klasické a krásné hudby hrané na piano není nikdy dosti.
I když nebudu divákem, doposud tento moderní shounen nezklamal. Věřím, že i další sezóna bude pokračovat v nastoleném tempu a kvalitě; největší příslib jistoty.
Hype kolem mangy je obrovský a slibuje velmi netradiční příběh v podobně netradičním prostředí. Geno Studio mě skrze Kokkoku těžce nepřesvědčilo, že by šance na reparát?
Toť vše z mého mezisezóního uvažování a na viděnou u dobrého anime :-)