vyfuk

Poslední příspěvek asi jedné z nejlepších kapel vůbec. Minimálně jedné z nejslavnějších. Po albu jako Rise and Fall, Rage and Grace by člověk čekal podobný nářez. A nebo dle názvu a coveru alba skoro až něco akusticky depresivního. Ale ono ne. Tohle album byl silný průměr v jejich tvorbě. Pár hezkých písní, ale neuvěřitelná touha experimentovat spíš kapelu táhne neuvěřitelně ke dnu. Zní to skoro až totálně mimo styl. Tohle je velice smutný příběh. V tom ohledu, že něco zní až podezřele jinak a něco skoro až jako post-grunge. S čímž nemám ani tak problém, ale jde mi hlavně o to, že Offspring by jakoby chtěli vsadit na to, že vytvoří nějaký techno letní hit. A přitom to dopadlo tak jako to dopadlo.

Celkové hodnocení: 75%

Jednoznačně klenot roku 2016. Klenot celkové tvorby Green Day. Návrat ke staré dobré muzice, jakou od kapely jako tato prostě čekáte a zasloužíte si. Toto poslední album prostě nepotřebuje větší komentář. Každá píseň je úžasná, má svou hudbu, svůj příběh a zní dokonale. Tohle se klukům neuvěřitelně povedlo.

Celkové hodnocení: 95%

Pětiletá pauza až kurevsky moc prospěla. Nevím absolutně čím to je, ale najednou všechno dává v tomto ohledu smysl. Tohle album je vrchol všeho. V mnoha ohledech strká do kapsy jiná alba Offspring. S přehledem strká do kapsy i dokonce nějaká alba Green Day (které mám dokonce i radši a upřednostňuji je). Je to klenot v punk rockové a pop punkové sféře. Ani jedna píseň mi nepřijde špatná. Prostě. Dokonalost.

Celkové hodnocení: 95%

Stejný případ jako u Conspiracy of One. Offspringáčům dochází asi síly a dech. Recyklují sami sebe a hudba je tak nezáživná a neurčitá až to bolí. Jediná výrazná píseň zde je Hit That a to i jen kvůli tomu, že je známá rádiovka. Ale stejně tak silně vybočuje z Offspring hraní, že to skoro je hříšné.

Celkové hodnocení: 70%

Nové století přináší něco nového. A Offspring asi vycítili, že se přemístili do kolonky spíše ohrožených druhů. Nemůžu říct, že je z jejich hudby slyšet nějaká nervozita nebo tak, ale z celého alba je zde pouze Want You Bad, která mi zůstala v hlavě. A to i díky tomu, že ji znám už dýl. Jinak teda žádná sláva.

Celkové hodnocení: 75%

Druhé album zní hodně mainstreamověji. A za to jsem i v celku vděčen. Kupodivu. Je zde mnohem více zajímavějších písní, i přesto se zde projevuje fakt toho, že si nejsem jist zda bych byl schopen The Interrupters poslouchat neustále dokola, jelikož jejich ska punk je sice suprový, ale pro mne lehce ohratelný. Jednu píseň jsem slyšel dvakrát a přijde mi, že ji už znám nazpaměť a nepříjemně mi zní v hlavě. Za to může asi i v celku povedený, ale i zároveň "vypitý" hlas hlavní zpěvačky. Za zkoušku dobrý, ale asi nic pro mne.

Celkové hodnocení: 75%

The Interrupters je kapela, která je pro mne známá díky Green Day jakožto předkapela pro pražský koncert. Tak proč si něco nenaposlouchat předem? Musím na kapele pochválit hraní neprobádaného ska punku, která se v punk rocku hraje jen zřídka a když už tak hlavně v podání NOFX. U nich to funguje, ale a tím, že ze všech písní je těchto jen hrstka. Nevím jestli pro mne je hlavním tahounem interpret, který hraje výrazně toto. První album zní v celku dobře. Asi hlavně protože to je něco nového.

Celkové hodnocení: 75%

Bob Dylan je tvůrce, na kterého zatím narážím čistě nárazově. V každém případě se někdy určitě dostanu k jeho celému veledílu. Toto album na mne působil zcela uvolněně a příjemně. K tomu víc asi není co říct. Povedená folková práce.

Celkové hodnocení: 75%

No asi nejlepší album od pop punkového uskupení. Je to trochu smutné, jelikož album je napěchované jejich hity. To je super, ale bylo by kouzelnější, kdyby nebylo tolik mainstreamové, ale ono ve výsledku by to asi dopadlo stejně. I méně známé písně dokáží zaujmout, ale ty hity to prostě válcují. Americana dokazuje, že Offspring je dokonalá kapela.

Celkové hodnocení: 90%

Kupodivu mne oslovilo více než předchozí Smash. Mnohen živější, otevřenější a člověku se zalíbí více než jedna písnička. Pro mne zní jednoznačně asi jako nejlepší Offspring album.

Celkové hodnocení: 85%

Album, co Offspring vyšvihlo do mainstreamu. Pokud by mezi sebou v roce 1994 však měli soutěžit oni s Green Day, tak by podle vyhrálo jejich Dookie. Smash zní mnohem lukrativněji, ale problémem, že jediné písně, co vám utkvějí v hlavě jsou jenom ty klasicky nejvíc propagované jako Come out and play a Self-Esteem, a tím to končí.

Celkové hodnocení: 80%

Začíná se posouvat do jiné sféry zvuku. Pořád ale lehce zní jako první album. Víc k tomu říct asi nemůžu.

Celkové hodnocení: 75%

Baví mne, jak spousta pop punkových umělců vlastně začíná svou tvorbu na klasickým tvrdým punk rocku. Je to tak u Green Day, je to tak i nyní zde. A dodává to nějaký ten počáteční undergroundový pocit. Když už nic.

Celkové hodnocení: 75%

Zatím poslední kousek německého uskupení je důstojný. Nesnaží se vyskakovat z rychle jedoucího vlaku a nijak riskovat, ale je zde menší odnož oproti klasice. Ale to ve výsledku nehraje extrémní roli.

Celkové hodnocení: 80%

Nový upgrage přichází po půlroce. Sám absolutně nechápu jak se mi povedlo změny více jak půlroku nezapisovat :D je taky funn, že tohle budu číst jenom já, takže... hej kokote, povedlo se ti všechno posrat :D tady je vidět jak kurevsky ten čas letí, když já si na to asi půl roku ani nevzpomněl :D ani si nedokážu představit kolik kravin jsem předělal a ani to nezapisoval. Ah jo. No každopádně...

- Aktualizace Současně sledované seriály - Narcos (2. série)/delší dobu už, The Night Of/nové, The Crown/nové, Constantine/delší dobu, Vikings (4. série (+10))/nově vycházející, Bates Motel/delší dobu

- Aktualizace Současně nejočekávanějších filmů - Assassin's Creed/delší dobu, La la Land/nově, Zakladatel/nově, Fantastická zvířata a kde je najít/delší dobu, Live by night/delší dobu, Silence/nově

- Aktualizace Nejočekávanější filmy roku 2017 - Thor: Ragnarok, Snowman, Star Wars VIII, Logan, Justice League, Kingsman: Golden Circle, Dunkirk, Alien: Covenant

Stále je slyšet klasický Rammstein zvuk. Kombinace klasického metalu a moderního zvuku efektů. A funguje to dobře. Minimálně uspokojivě. Tvrdý metal, vedle alternativního, ne-li experimentálního kousku. Z mé strany lehká spokojenost, která předčí nejeden nešvar.

Celkové hodnocení: 80%

Zvuk je lehce jiný. Lehce se stále drží ve starých kolejích, ale v silné většině písně zní jednoduše jinak. Spousta písní vám zůstane. Asi hlavně, protože jde o jedny z největších kousků kapely. Ale bohužel mne silně zklamávali jedny z hlavních tahačů alba, které to měli zachraňovat. V každém případě nevadí. Neměl jsem s tím ve výsledku vůbec problém.

Celkové hodnocení: 80%

Třetí příspěvek do německé tvorby jen a jen dominuje. Výběrové skladby jako Mein Hert Brennt, Links 2 3 4, Sonne, Ich Will nebo Mutter tvoří recept na neuvěřitelně dokonalý poslech. Metalová hudba je doplněna moderními syntezátory a efekty, které příjemně a neagresivně hudbu oživí. Bezpochyby jeden z nejlepších počinů kapely Rammstein a zároveň jedno z nejlepších metalových alb.

Celkové hodnocení: 90%

Hudba je svým způsobem hned moje druhý doména. A nebo je i nastejno s filmy. V každém případě, ani nevím jestli je to tím, že bych sledoval hudební scénu letos nějak víc, ale přijde mi, že letos se toho v hudbě událo tolik, že bych ani nevěděl, co poslouchat dřív.

Bohužel, letos nás také upustilo spousta hudebníků. Lemmy nás sice opustil, již v roce 2015, ale přijde mi to jako by to bylo před nedávnem. Asi to jenom dokazuje jaký nesmrtelný velikán to byl. Poté ve velice krátkém intervalu následoval David Bowie, což je legenda alternativní hudby. Nikdy jsem mu nijak extra neprocitl, ale to taky neznamená, že bych ho nebral jako génia svého oboru. Také nás letos opustil Prince, kterého jsem upřímně neznal vůbec, ale jako in memorian ho zde uvést musím.

Nuže a nyní k neuvěřitelné náloží alb, které letos vyšli.

David Bowie stihl ještě posmrtně vydat své album Blackstar, u kterého jsem slyšel pouze pár písní a jenom to dokazuje, že bylo jako by se Bowie loučil se světem. Rozhodně jednoho dne poslechnu. Jako celou tvorbu tohoto velikána.

Letos vydali i velikáni alternativní hudby jako Radiohead a pro post-grunge labužníky vyšlo album kapely 3 Doors Down.

Své nové a očekávané album vydali i legendy v podobě Red Hot Chili Peppers. Jejich album Getaway vyšlo před letními prázdninami, takže se člověk mohl do jejich alba dokonale zaposlouchat. A to se taky v mém případě stalo. Asi bych si nevybavil v rámci hudby nic víc ikoničtějšího než jejich nové album. Jejich album bych hodnotil více než pozitivně. Jednoznačně jde o úžasné a skvělé album.

Na začátku prázdnin se vrátili blink-182 v novější sestavě. V jejich návrat jsem vkládal opravdu silné naděje. Cover alba vypadal umělecky a příjemně a první vydaná píseň Bored to Death slibovala opravdu úžasný comeback. Nicméně čím víc se o albu mluvilo a vydávalo se dalších věcí a nakonec vydání celého alba se nakonec ukázalo jako jisté zklamání. Album zní lehce nejistě a kluci asi moc nevěděli jak postupovat. Celkově se zde ale nenacházeli písně, které by dostali nějaký specifický a líbezný zvuk s dokonalým textem, který jsem od této kalifornské party čekal. Věčná škoda. Na celém albu se nachází asi pouze dvě dobré písně.

Do letošního roku také přispěli tvůrci jako Eric Clapton a nebo další alternativní tvůrci jako Pixies.

7. říjen byl velice speciální den. Byl to den kdy nejenom vyšly tři nová alba mých oblíbených kapel, ale dokonce vyšla tři alba kapel, která se proslavila hrajícím stejným nebo alespoň silně podobným herním stylem. A jde o kapely Green Day s albem Revolution Radio, Sum 41 s příspěvkem 13 voices a nakonec NOFX First Ditch Effort. No a já s láskou zhodnotím vítěze této taškařice. Asi nejvíce jsem se těšil na novinku od NOFX, hlavně asi protože, jejich hudbě jsem dokázal velice rychle propadnout a spousta jejich písniček a nebo rovnou i alb považuji za jedny z nejlepších, co mohli vůbec v historii hudby vyjít. Proto asi chápete moje neuvěřitelné zklamání, když jsem si jejich album poslechl. Zní velice unaveně a monotónně až ani nevíte, co se vám jaká píseň snaží říct. Je smutné, že ze všech alb, na které jsem se letos vyšly hodnotím First Ditch Effort jako jedno nejhorší z nich. Poté bych se přesměroval k albu od kapely Sum 41. Tahle kapela má pro mne velice zvláštní hodnotu. Přijde mi, že její tvorba balancuje někde mezi totální dokonalostí a neuvěřitelnou hromadou hnoje. Nicméně, v tomto ohledu mluvím o tom, že nové album dopadlo relativně dobře. Opět kombinuje pop punkový zvuk s metalem, což je mé věčné ječné zrno v oku. Ale na tomto albu mi to nějak kupodivu dává perfektní smysl. Neříkám, že jde o nějaký předokonalý kousek, ale jednoznačně mluvím o úspěchu. No a nakonec Green Day. Ach, ti Green Day. Jejich album Revolution Radio tomuto dni jednoznačně kralovalo. Jejich album se dostalo do vysokých výšin mého hodnocení. Asi hlavně protože každá píseň má charakter. Každá píseň zní ojediněle a i textově vzato dokáže dávat smysl a vzít vás za srdce nebo pocity. Je jedno za co vás vezme. Jde o to, že to celé album zní dokonale. Green Day vyhrálo nejenom bitvu o nejlepší album 7. října 2016, ale i nejlepší pop punkové album roku.

Pokud mluvíme o kvalitní hudbě, tak pro mne byl rok 2016 skvěle zakončen albem Hardwired... to Self-Destruct od legend zvané Metallica. Jejich návrat po osmi letech je úžasným přínosem do muziky. Jejich album sice neobsahuje nějaký ten skoro až akustický kousek, ale to mi upřímně ani tolik nevadí. Jejich album překypuje životem a láskou k muzice. Je to z toho cítit a celé to lze hodnotit jedině kladně. Já jsem spokojen!

No a poté byl rok vlastně oficiálně pro mne uzavřen EP od Nine Inch Nails. Věčná škoda, že to nedopadlo dle mých představ. Mohl to být dokonalý vánoční dárek a důstojné zakončení roku. Ale já už asi od NIN nedostávám to co očekávám. Je to věčná škoda, protože Trenta a jeho hudbu považuju za jednu nejkvalitnějších, nejoriginálnější a nejlepší vůbec. Asi bude muset nějaké další plnohodnotné album, které mi dokáže, že jsme stále naladěni na stejné vlně.

Ještě než to shrnu celé do nějakého žebříčku, tak se musím pozastavit nad tím co nás čeká v roce 2017. Na tento rok přislíbili svou účast tvůrci jako folkový král Ed Sheeran a moje favoritní Pearl Jam. Uvidíme, co s tím kluci udělají.

Finální žebříček:

1. Red Hot Chili Peppers - The Getaway

2. Green Day - Revolution Radio

3. Metallica - Hardwired... to Self-Destruct

4. Sum 41 - 13 voices

5. blink-182 - California

6. NOFX - First Ditch Effort

7. Nine Inch Nails - Not The Actual Events

Zrovna zde by mi stačilo CD. Ale tak nějak jsem dostal k Vánocům krabici jak se třema vinylama s bonusy, tak i CD i cvočky s plakáty. No prostě už jenom z toho člověk musí umírat extází. Ale měl bych zde hodnotit to album jako takový. No a, já se asi rozplývat nepřestanu. Tohle je upřímně moje první zkušenost s Metallicou jakože poslechnutím celého alba a dle mého jsem nemohl začít líp. Každá píseň má osobnost a každá zní nějak specificky, což je to nejdůležitější. Album po osmi letech, ale dle mého je jen jedině dobře, že si kluci počkali. Dali si nad tím moc záležet a udělali zde hodně práce. Prostě dokonalost.

Celkové hodnocení: 85%