LeChouan

"Když padne Vídeň, padne Řím. A když padne Řím, padne Svatá Matka Církev. Braňte svou víru, aby vaše děti mohly svobodně vyznávat víru v Boha, aby mohly svobodně milovat Krista!"

Na jaře Léta Páně 1683 se balkánským poloostrovem valí na hlavní město habsburské říše početná osmanská armáda. Během tažení vypaluje města, vesnice, drancuje, znásilňuje, vraždí a unáší do otroctví. Před touto armádou míří k Vídni proudy hrůzou zděšených uprchlíků, kterým zůstalo jen to nejcennější – holý život. 

Ve válečném prohlášení Turci císaři napsali: "Vezmeme ti tvé malé království a jeho obyvatelstvo vyhubíme." Opět je  Evropa ve velkém nebezpečí. Kdyby se bylo Turkům podařilo získat Vídeň, tak by křesťanský svět  padl pod islámskou nadvládu. 

Dne 14. července 1683 se mohutné turecké vojsko s neuvěřitelným množstvím koní, vozů, volů a velbloudů objevilo na cestě k Vídni. Osmanská armáda, pod vedením velkého vezíra Kara Mustafy, dorazila k cíli své cesty - hlavnímu městu habsburské říše a neprodyšně jej uzavřela. Posádce obležené Vídně byly nabídnuty tři možnosti. Buď mohli přestoupit na islám a Vídeň by byly ušetřena nebo se mohli vzdát a zůstat křesťany. V takovém případě jim slíbil možnost volného odchodu s veškerým majetkem. V případě, že nepřestoupí na islám a nevzdají se, je však měl čekat krutý osud, který plně vyjadřovala závěrečná slova dopisu: „Poté budou při všemocném Alláhovi, jenž stvořil nebesa i zemi a kromě nějž není boha, vaše příbytky vypleněny a vaše děti zotročeny. Pokoj buď těm, kdo kráčí po cestě pravé!“

Obránci odmítli islám a odmítli se vzdát. Začalo dvouměsíční obléhání.

Když již vypadala situace města zoufale, objevila na výšinách severně od obleženého města spojená říšská, habsburská a polská vojska vedená polským králem Janem III. Sobieským, lotrinským vévodou Karlem V. a saským kurfiřtem Janem Jiřím III. To již z původní městské posádky o počtu patnácti tisíc vojáků a domobranců zůstalo pouhých 40 procent mužů.

12. září 1683 došlo k rozhodující bitvě. Spojenecké křesťanské vojsko udeřilo na Osmany z vrchu Kahlenberg - křesťanská vojska napadla nepřátelský tábor s heslem "Maria, přečistá Panna!" Jejich důvěra v pomoc Panny Marie jim dodávala neuvěřitelnou odvahu. Páter Marco procházel mezi vojáky s křížem v ruce a žehnal bojové šiky, povzbuzující především ty, kteří byli v největším nebezpečí.

Po prvních úspěších křesťanského vojska vypukla v nepřátelském tureckém táboře přes obrovskou převahu taková panika, že se obávaný velitel Kara Mustafa a s ním všichni jeho vojáci dali na útěk. Evropa byla zachráněna před Turky očividnou pomocí Panny Marie. Král Sobieski to vyslovil na veřejnosti. Když mu chtěl kazatel během děkovné mše svaté vzdát poctu za jeho zásluhy, král ho přerušil, vstal, klekl si před obraz Panny Marie, složil k jejím nohám svůj meč a před všemi přítomnými nahlas vyznal: "Ona je vítězem! "

Z vděčnosti povýšil papež Inocenc XI. den vítězství, 12. září, na svátek "Jména Panny Marie".