Kacaba

   Noční klid je v zájmu dobrého spánku nezbytný a spánek je nezbytný k zachování jakési rozumové úrovně, výkonu, postřehu a antihysterii. Dlouhodobá nespavost taky vytváří větší předpoklady k alkoholismu, závislostem, kofeinovému dopingu a duševnímu onemocnění. Hahaha.

  Rušení nočního klidu je u nás bráno jako přestupek.  Proto taky ústavní soud a městské vyhlášky omezují a buzerují mladistvé a pracující buldozery. Jenže komu vadí usínat "(Rockin') In Rhythm" hudby? Daleko víc by mi pomohlo, kdyby si vyhláška podala i další narušitele...

   Větší problém, než s hlukem doléhajícím přes okno, mám se svým pokojem. Tmavomodrý hřbet knihy výhružně sedící na poličce mezi bílými, název knihy otočený jiným směrem než ostatní, růžové ramínko mezi šedými či, nedejbože kovové mezi plastovými, špatně dovřený šuplík, pootevřená skříň, pero v kelímku na štětce, cokoliv zeleného mezi červenými věcmi...

   Naposledy mne k zoufalosti dohnaly špatně vložená cédéčka ve stojanu. Letmý pohled před spaním a bylo. Po spaní. Tma sice přesvědčila oči, ale zlý pocit v hlavě ne-e. Půlnoc. Sakra, mohla jsem se ještě na něco podívat. Jedna hodina. Chuť mlátit hlavou do zdi. Dvě hodiny. Dočtená kniha. Tři hodiny. Tupě civím do zdi, jdu se napít, vracím se do postele. Za pět minut půl čtvrté. Oblékám kalhoty, odcházím do obývacího pokoje a prosím pejfka o trochu skromnosti a místa na pohovce. Pejfek se milostivě hne. Lehám si. Půl čtvrté. Spím.