michald99

 

Když jsem vlastně do tohohle filmu šel, počítal jsem se shlédnutím jemně nadprůměrného akčňáku, kde se bude hodně střílet a bude hodně krve a tak jsem si řekl: "Proč ne." Jenže ono se z toho vyklubalo něco jinačí, leč však daleko skvostnějšího. Tady u tohoto filmu jsem pochopil, že Tarantinovy filmy nejsou o přehnané akci, spíše o konverzace mezi určitými lidmi, což sice často vrcholí akcí, která je samozřejmě mistrovsky zpracovaná, nejde však o hlavní atrakci.

 

Další klíčovou věcí filmu je hudba. Správné podložení pasující hudbou určité momenty filmu dokáže vytáhnout film dost nahoru, ne na kvalitě snímku, ale spíš v pocitech lidí, kteří jej sledují. A zde je hudba prostě krásná. Jako příklad uvedu Un Amico, píseň jež se nachází na samém konci filmu v momentě, kdy dochází k (SPOILER!) k poslednímu střetnutí Shosanny a Fredericka Zolly. Sice bývá spíše ojedinělá, ale dokonale vystihuje moment, tak jak to Tarantino chtěl.

Herci jsou znamenití, Brad Pitt se svým akcentem je nezapomenutelný a německý "detektiv" v podání Christophera Waltze byl znamenitý, přesně tak nechutně mazaný, abych ho dokázal nenávidět i za to, že se napil vína. Zbytek posádky krásně doplňuje mezery, zanechané hlavní hereckou linií.

 

Celkově je tento film samozřejmě obrovským překvapením, čímž si pochopitelně vydobyl své místo v mém skromném deníčku, a positivním upravením názoru ohledně mistra Quentina, od kterého jsem měl do této doby zatím to potešení vidět pouze Kill Bill a Nespoutaného Djanga.