strougy

 

Předtím jsem řekl, že XVIII.století se vyznačovalo velice výraznou nadvládou toho, co bylo evropsky obecné, nad tím, co bylo v každém národu-lidu odlišné. Naproti tomu XIX.století bylo, jak známo, stoletím národností. Každý národ v něm s maximální intenzitou pociťuje svou národní podobu, a to do té míry, že toto vědomí funkcionalizuje ve formě, která byla nazvána "nacionalismem". "Ismus" vždycky ohlašuje přemrštěnost a v tomto případě přemrštěnost spočívala v tom, že příslušný národ se nespokojoval s tím, že jím je, ale usiloval o maximální expanzi sebe sama, a v mnoha případech se pokoušel ovládnout ostatní. Tento výbojný nacionalismus, tento nacionalismus "navenek", vedl k velkým válečným nebo diplomatickým střetům mezi jedněmi a druhými, v nichž se probudila vzájemná nenávist a fóbie. Je však zajímavé poznamenat, že tyto nenávisti a fóbie měly svůj původ ve věcech konkrétních a určitých. Nezapomínejme, že je to doba boje o kolonie nebo boje o trhy. Konkrétní povaha těchto zápasů však nebránila, aby se zápasící národy nectily, a dokonce se kvůli osobitým vlastnostem vzájemně neobdivovaly. Například byl veden boj proti Angličanovi, nicméně ten byl zároveň předmětem obdivu.

Nacionalismus navenek skončil dvěma posledními velkými válkami, avšak vystřídala ho jiná vrcholně podivná forma nacionalismu, jíž trpíme v současnosti a kterou jsem, byť je tak zjevná, neviděl nikým zpozorovánu ani popsánu. Žádný evropský národ dnes neusiluje o expanzi a nadvládu, a přesto jeho niterný postoj vůči jiným národům je zápornější než kdykoli předtím. Každý z nich žije jakoby uzavřen do sebe. Samy záležitosti, které z nezbytnosti situace je nucen vykonávat ve spojení s ostatními, zůstávají pro něho cizí a vně jeho opravdových pocitů. Nikdo by neočekával tak podivný jev. Dnes každý národ chce žít svým vlastním a osobitým způsobem a cítí antipatii k způsobu života ostatních. Lituji, že to musím konstatovat, ale považuji to za svou povinnost, protože jsem neviděl, že by to někdo formuloval. Dnes žádný národ neobdivuje jiný národ, naopak, všechno osobité na jiném národu ho dráždí, počínaje způsobem, jak se pohybuje, až po způsob, jak píše a myslí. Znamená to, že "nacionalismus navenek" se proměnil v překvapivý "nacionalismus zevnitř" anebo vyjádřeno lépe francouzským slovem, v nacionalismus rentré.

José Ortega y Gasset, Evropa a idea Národa