suzanne1997

Začínat jako obvykle se mi nechce, proto to napíšu asi takhle. Muž potká dívku, která ho pěkně štve, i přesto se do sebe zamilují, on je ochoten pro ni dýchat a být jí vším. Když se rozejde se svým snoubencem, je schopný jet si pro ni až k jejím rodičům, kteří okamžitě poznají, že mezi nimi je něco víc než jen chvilkové poblouznění. Vezmou se, mají spolu děti. Ale to všechno je jenom vypravování. Skutečný příběh začíná až v bodě zlomu. Ve chvíli, kdy mají rande po iks letech a on nedorazí, ne proto, že by nechtěl - mockrát se omlouval, ale protože nemohl, jako veterinář musel zvířeti pomoci. Ten den prší a když ona naštvaná jede domů, srazí ji auto. On si vyčítá, že tam nebyl, zatímco ona leží v nemocnici v umělém spánku. Avšak vzdát se jí, to nechce, nějak se mu ta myšlenka nelíbí, proto za ni dýchá, proto jeho srdce tluče za ni. A neskutečně přitom lituje, že jí svou lásku nevyznával častěji, že ji víc nemiloval. Časem se rozhodne pro neobvyklý krok, postaví jí altán na místě, na kterém by mohli být navždy spolu - jen oni dva, daleko od civilizace. A právě tam se dozví, to co se dozví. Dobře, probudila se, okamžitě se tedy vypraví do nemocnice. Sice pozdě, ale přece. Teď má celý zbytek života na to, aby jí dokázal, jak moc pro něj znamená.