major.warren

Dnes večer jsem viděl snímek C'mon C'mon od nezávislého režiséra Mikea Millse s Joaquinem Phoenixem v hlavní úloze. Krom toho, že bych chtěl vyzvednout Phoenixův jako vždy skvělý herecký výkon, rád bych také dodal, že mě tento snímek velmi mile překvapil. Nikoliv však jako formalisticky zajímavé filmové dílo bez jakékoliv vnitřní dynamiky, ale coby audiovizuální esej na téma vztah dospělého člověka a dítěte a jeho vize budoucnosti. "Mezigenerační příběh" který nás hojně provází již od dob Chaplinova "Kida" zde nabírá zase o něco jiného významu a více než o srdceryvnou kino senzaci mu tentokrát jde o nalezení duševní rovnováhy a spokojenosti v nitrech svých hrdinů, tak v duších diváků. 7/10. Neo-formalistickou analýzu C'mon C'mon nebude lehké provést. Jen málokterý film - i z končin nezávislé produkce - se totiž takto vymyká zavedeným formám narace i pojetí filmového média coby prostředku k vyjádření myšlenky.