yenn

Jelikož jsme obdobně jako loni zanedbali registraci, vydali jsme se na pražské setkání milovníků poníků raději již dvě hodiny před začátkem první zajímavé přednášky. Prozatím jsme usedli v sále Honšú na povídání, jež nás mělo „seznámit“ s novinkami v anime za poslední rok. Kalendář na AniDB by však k tomuto účelu posloužil mnohem lépe. Oba přednášející (jež jsem dosud neslyšel, ale nováčky nejsou, pokud vím) často svůj výklad prokládali bezradným mlčením (netuším, co stálo v papírech, jež třímali v rukou, poznámky to však očividně nebyly), občas trapnými vtipy a z jejich popisů si dle mého nezasvěcený divák málokdy mohl o daném anime udělat dobrou představu. Vrcholem byla Madoka Magika, o jejímž obsahu během prvních pěti minut nepadlo snad ani slovo. Po půl hodině jsme proto znechuceně odkráčeli na oběd.

 

Po zvýšení glykémie nám Grek1 ozřejmil, že „hudebními vtípky“ má na mysli parodie, „vykrádačky“, hrátky s aranží, slučování neslučitelného apod., vše přitom doplnil didaktickými ukázkami nejen z anime. Jednoho veterána následně vystřídal druhý veterán hintzu, jenž svou typologii návštěvníků anime conů pojal jako RPG systém: Po výběru pohlaví (sameček, samička, cherub) a rasy (Brňáci, Ostraváci, Pražáci...) si každý návštěvník volí jedno z mnoha povolání (Zapálený zelenáč, Zbloudilý loudil, Náhodný kolemjdoucí, Bubuděcko, Cosplayer atd.), z nichž každé přináší bonusy či postihy k některé ze šesti základních vlastností (šikovnost, intelekt, podivnost, zvučnost, půvab, odolnost). Vybral si patrně téměř každý.

 

Za Animestopem, jenž jak lze z názvu odvodit, je obdobou Videostopu, zela v programu dvouhodinová nezajímavá mezera, již jsme vyplnili návštěvou kavárny. LaughingMan si poté vydupal, že si půjdeme poslechnout hudbu z Tóhó, již nemá rád, a poté se podivoval, jak snesitelné skladby DJ Wolfii pouštěl. V následující přednášce nás Lusi seznámila s hudebními anime, jež roztřídila dle hudebních žánrů a od každého důkladněji představila jednoho zástupce (a případně stručněji několik dalších). Ukázalo se, že dle průzkumu vládnou v oblíbenosti Nodame Cantabile a Detroit Metal City a že tvůrci zanedbávají elektronickou hudbu.

 

Dva další vyvolené body programu nám byly zapovězeny pro přeplnění sálu Kjúšú, a tak když nás LaughingMan opustil, usadili jsme se s mandelbrotem naprosto neočekávaně v Hokkaidó, kde se chystalo hraní písní z anime na reálné nástroje. Informace o tom, kde shánět notové zápisy, akordy apod., nám jakožto nehráčům příliš užitečné nebyly, ale když došlo na samotnou produkci, hrálo a zpívalo to slečnám docela pěkně. Posledním článkem našeho sobotního plánu (ano, v typologii návštěvníků jsme (alespoň částečně) metodičtí Cyloni; škoda že to jakožto neznalec světa Battlestar Galactica příliš nedocením) byla Interstella 5555, jež se mi i nyní jevila velice dobře.

 

Neděli jsme začali Tóny z anime. Ty skutečně zazněly (jedna skladba z každého vybraného anime), očekávali jsme však, že se přednášející více rozpovídá o celých soundtracích, případně že rozvede, čím ji daná skladba zaujala. Následně Mitsuki v obecné rovině rozebrala internetové komunity: Uvedla, kolem čeho může komunita vzniknout, čím jsou uživatelé motivováni k zapojení a jaký je životní cyklus komunity a členů. Pěkné shrnutí. Tak jako jsme Akicon započali novinkami v anime, tak jsme jej zakončili novinkami ve východoasijských kinematografiích. Každý z velkého množství snímků Vavča stručně a výstižně několika větami charakterizoval a u některých nabídl i trailer. Podání a informační hodnota přednášky se s tou úvodní vůbec nedá srovnat.

 

Ani letos Akicon nezklamal a téměř jistě jej navštívím i za rok.