MiaMahoney

Tento článek píšu z pohodlí home office a upřímně doufám, že pro co nejvíc z vás bude must see, které následně polajkujete. Vážně bych vás hejtovala, kdybych zjistila, že jsem psaním zbytečně wastovala čas.

Možná se vám zdají úvodní dvě věty přehnané a říkáte si, že k takové mluvě nemůže nikdy dojít. Jistě, pro demonstraci soudobého vyjadřování pomocí počeštělých anglicismů jsem záměrně zvolila mírně přehnanou kombinaci, ale je jen otázkou času, kdy se i s takovýmto extrémem budeme setkávat zcela běžně. Už nyní vás ráda vás vyvedu z naivní představy, že svět je nezkažené místo, pokud byste si to snad ještě mysleli.

Jsem anglofilka už pěknou řádku let. Kromě britské kultury, humoru i některých jídel mám samozřejmě velmi ráda angličtinu. Zastávám názor, že tato řeč dokáže trefným slovíčkem či frází vyjádřit některé stavy a popsat některé věci, pro které v češtině nemáme ekvivalent, tím méně jednoslovný a významově i pocitově stoprocentně shodný (například takové slovo creepy). I přesto mi nikdo nevymluví, že to, k čemu dochází v posledních letech (zejména díky sociálním sítím a nadnárodním korporacím), není přirozené obohacování jazyka, ale jeho záměrné kurvení, a to je k zblití – anglofilie neanglofilie! Przníme jazyk, který je bezpochyby jedním z nejbohatších, nejkvětnatějších, nejrozmanitějších řečí ever made (pardon: které kdy byly stvořeny) a který jsme si v nelehkých dobách ubránili. Teď prostřednictvím mladých generací pliveme na hrob všem obroditelům, a ještě to považujeme za cool. Oprava: moderní.

 

Trendy? Ne, trapné!

Na sociálních sítích vznikají dokonce skupiny, kde teenageři (pardon, mládež) vytváří texty, za které by zasloužila eternálně sedět nad učebnicí češtiny, přikovaná k hořící školní lavici. Texty vypadají nějak takto (slabší povahy nechť okamžitě přestanou číst!):
„When you wake up and uvědomíš si, že nemusíš go to škola.“
„Yes mami, já jsem at my kámoš and we se učíme.“
Pokud jste jedním z těch, co mají takovéto výblitky na svědomí (a upřímně doufám, že ne, protože takoví stupidní paznehti na mém profilu nemají co dělat), prokažte mi tu laskavost a jděte se rituálně umlátit Slovníkem spisovné češtiny a křičte u toho, jací jste hloupí, stádovití tuponi, když si myslíte, že dokazujete, jak jste světoví. Namísto toho jste jen trapní, tak si to zapište za uši i na ty vaše pojebané sociální sítě, ale hlavně přestaňte kurvit něco, co vaši předkové pracně bránili! Ono vás to možná překvapí, ale ti oldschool dospělí, co vás slyší mluvit, si neřeknou „Páni, to je ale super boreček, jak moderně mluví, já už mu vůbec nestačím!“ Řeknou si „to je ale dementní kokot, který se snaží dělat zajímavým!“. Ale jestli je vaším cílem nasrat starší jedince a uvrhnout je do deprese z toho, jak to jde díky vaší pomatené müsli s jazykem a národní hrdostí ku prdeli, pak se vám to asi daří… Jakože fuckt epic job!

 

Mluva korporátních hotentotů

Bohužel i mezi dospělými, pracujícími jedinci vzniká slovní mrdník, a to zejména díky společnostem, jejichž oficiálním jazykem je angličtina. A i když si myslíte, že se vám tyto patvary vyhnou
a nepodlehnete, tak si pište, že podlehnete. Dřív nebo později i vy začnete „přeschedulovat meetingy“, poskytovat „feedbacky“, nechávat „approvenout“ nového „vendora“ či prostě jen „kopypejstovat“. Pokud jste snadno zmanipulovatelný, konzumní a hypermoderní kokotek, pak se budete nejspíš tetelit blahem, jakouže super mluvu jste to pochytil. Nebo vám to bude jedno a přejdete to jako fakt. Ale pokud máte aspoň trochu úctu k našemu jazyku, tak vám to jedno nebude a budete rozmrzelí z toho, že vás tato výraziva napadají dřív, než krásné české „přeplánovat schůzku“, „poskytovat zpětnou vazbu“ či „nechávat schvalovat nového dodavatele“.
Nejvíc těmito jazykovými neřestmi trpí prostředí informačních technologií. V něm je koncentrace cizích slov ještě větší, ovšem těžko to mít zde někomu za zlé. Svět IT totiž tvoří více či méně odborné termíny, které pronikly do jazyka a zakořenily zde natolik, že je vnímáme jako naprosto běžné. Jedná se o slova, která nemají český ekvivalent a náš jazyk je přejal – hardware, software, cluster… Tady se jedná ale o přirozené obohacování jazyka, ne o více či méně záměrné dosírání řeči, která patřičné tvary má, ale díky korporátní mluvě si s nimi vytíráme řitě. V průběhu pouhého měsíce jsem se setkala s následujícím zvěrstvem páchaným na jazyce českém:
„Půjde to taylorovat na míru?“
„Když jsme se nastěhovali, uspořádali jsme housewarming party…“
„Tady nešlo jenom o mindgames a představení twisted světa…“
„To není náš fail.“
„To, co to dítě říkalo, bylo tak strašně cute…!“
„Ještě nemáme schválenou offer.“
A výrazy typu propertiny či cutovat costy snad ani nebudu uvádět…
Rozčilovat se nad demencí těch, co tento slovní maglajz používají záměrně a cítí se u toho děsně moderně, nemá význam. Ostatně, kdo chce působit jako kokot, ať si tak působí. Jen je obrovská škoda, že se tento jazykový mor šíří natolik, že se člověk pracující v podobném prostředí často musí v konverzaci zarazit a hledat český ekvivalent slovního patvaru, který jej napadl jako první.

Nedávno jsem rovněž byla svědkem pohovoru, kde se recruiter (oprava: náborář) ptal pohovorovaného „zdá se vám to jako challenge?“. Chápu, že uchazeči o práci v tu chvíli šlo o přijetí a nemohl si moc vyskakovat, nicméně aspoň v mé představě se dotyčný ušklíbl, zvedl a na odchodu krásnou češtinou pravil „jako výzva se mi zdá pracovat pro někoho, kdo neumí mluvit naší mateřštinou!“

 

Průser v televizi

Že jsme my, obyčejní lidé, banda degenerujících vlezdoamerikánců, holt asi budu muset nějak překousnout a obrnit se proti tomu, co denně slyším a co i mně samé bohužel často naskakuje. Co ale rozhodně neskousnu je, když osoby, které by měly jít příkladem, této dosrané mluvě podléhají taky. Ano, Aleši Hámo, co moderuješ pořad o Česku (o ČESKU, ty kokote!), mluvím teď přímo k Tobě, neboť jsi nedávno ze svých českých úst vypustil „vyberte nějaké highlighty z Třeboňska, které máte rád“, z čehož mi okamžitě naskákala kopřivka, dálkový ovladač byl málem na dva kusy a nechybělo mnoho
a psala jsem do televize, cože za češtinské prase můžou zaměstnat jako moderátora! Pokud nám už i v televizi budou předsouvat podobný českoanglický mrdník, jsme na nejlepší cestě k vymýcení našeho jazyka. Apeluju na vás na všechny, kterým ještě zbytečné anglicismy nedokurvily mozkovnu: ukažte svým pomalu degenerujícím potomkům, že naše řeč je malebná, že nepotřebují vyhledávat „challenge“ nýbrž výzvy; že když už musejí trávit čas nad všemi těmi sociálními sítěmi, ať odebírají a „nefollowují“; ať z akcí nenosí „swag“, nýbrž staré dobré reklamní předměty a učte je, že firmy mají počet zaměstnanců, nikoliv „headcount“. Protože jak budete Miu moc srát, vyrazí do ulic a těšte se na ten bodycount!