neneka

... dneska zemřela. A mně je z toho opravdu smutno, protože byla "mou" filmovou láskou už od útlého dětství. Mám jich takových, které se mnou jdou stále, jen pár, ale "Girardotka" byla se mnou nejdéle a měla jsem ji nejraději. Všichni, kdo mě znali, to věděli... jaká nevýslovná radost mě například čekala jednoho prázdninového léta před nějakými 30 lety, kdy se v poštovní schránce objevila pohlednice/fotografie Annie Girardot, kterou mi poslala kamarádka z pionýrského tábora ve Warnemünde v NDR.  V té době v Československu něco hodně neobvyklého. Až "západní" čmuch ta pohlednice tenkrát měla a já se takové vzácnosti stala  opravdu hodně pyšnou vlastnicí. Annie Girardot šla se mnou filmovým světem stále a takovou cestu nemůže překazit ani dnešní smutná zpráva. Jen je to hodně zvláštní, souhra náhod protože zrovna minulý týden mě chytla nostalgická nálada, snad trochu podpořená zprávou o jejím zhoršujícím se zdravotním stavu, a tak jsem si pouštěla její filmy, prohlížela fotografie,.. a dnes tohle.. Jak když apadla sklíčka do zvláštní smutné mozaiky.. Ale její život byl hodně barevný a odlesk těch barev dopadl (nejen) ke mně. A za to moc děkuju.