Demon.N

...až se jednou budeš dívat do duše, nezapomeň, že i ona se dívá...i když kráčíš po cestě, která nikam nevede, občas může z šedivého davu vystoupit přelud, který vše změní...ze dne na den přestaneš psát nekrology a začneš žít...možná to bude tajemná Alice (nikoli však from Wonderland)...možná to bude žena z Goyových pláten (to když nedojde na přízraky)...možná křehká Evey, kterou prostě nelze nezachránit...možná se zachrání sama, protože tam někde venku je Leon (nikoli pravda)...a možná zapomeneme na možná a vyřkneme jen její skutečné jméno...Jedinečná...so, Hello stranger...

Každý máme svou Rose, svou Bitsey, svou Madeleine, svou Clementine či svou Sylvii. Kate jim umí dát nejen tvář, ale hlavně ten neuvěřitelně lidský kus sebe...ten, který vdechuje roli život a postavě nový rozměr...

Stále zní requiem za sen, otevírá se čistá duše či vzlétává smrtihlav. Stále hledáme cestu labyrintem jako bájný Théseus a stále se necháváme obměkčit krásou jako slovutný Hulk. Stále a nikdy zároveň, protože odlesk smaragdových očí sice umí vykoupit krvavé diamanty, avšak ve světě filmu sdílíme coby diváci spíše voyerství okamžiku, které spočívá v nevyzpytatelnosti krásy i talentu...a právě Jennifer je ztělesněním těchto dvou berných mincí nezapomenutelnosti...

Ačkoli řekou času protekla spousta vody, Claire je stále stejně kouzelná, jako když jsem ji spatřil ve filmu poprvé, nehledě na to, zda je zrovna odzbrojující Julií u akvária či tou nejrozzářenější hvězdou, která si může najít cestu na zem...