Diary (1)
Pojedeme k moři * * * * (a ta poslední za Budějce *)
Všechny filmy se takhle točit nedají, nicméně Mádlovi tady nahrál celkový koncept, čímž film získal originalitu a autentičnost. PKM má zkrátka spoustu "strong points" - silný příběh, netradiční zpracování, skvělé herce, postupnou gradaci, závěrečnou překvapivou pointu... Asi nejvýstižnějším slovem v souvislosti s PKM je slovo překvapení. Většina lidí jde "na tu novou komedii (ne)herce Mádla, nějakou pohodovku o dovolené"... A ejhle, po hodině a půl (mimochodem, příjemná stopáž) odcházíte s úsměvem na rtech, utírajíc si slzy, v hlavě spoustu otázek a minimálně hodinu nejste schopni kloudného slova. Ve mně film dozníval ještě 2 dny po projekci. Pro Budějčáky je tu navíc aspekt nostalgie, tudíž film dostává ještě úplně jiný rozměr. Vidíme přerod Jirky z leckdy zesměšňovaného snowboarďáka s kačeřím úsměvem v respektovaného režiséra. Těším se na další filmový počin.
Další příjemnou skutečností provázející PKM je nezvykle nízký rozpočet a nenásilná, přesto (nebo možná právě proto) účinná propagace.
