vyfuk

Ten soundtrack má epičnost historických válečňáků, blockbusterovských superhrdinovských akčňáků, prostě všeho. Nevím jak toto popsat jinak, než... EJAKULAČNĚ EPICKÉ...

No, takže po pěti letech je to opět zde. Lidé byly nadšeni z hokejového mistrovství a najednou se nám zde objevil singl Brousíme nože. Nuže, člověk si řekne, že je to jen upoutávka pro mistrovství, ale pak zjistíte, že Kabáti napsali druhou písničku a pak vám to začne šrotovat. Až nakonec zjistíte, že Kabáti vydávají nové album. Musím si dát ruku na srdce, Kabáti byla v mém mládí moje nejoblíbenější kapela a nebylo dne kdy bych neposlouchal něco od nich. Ale tito nerozluční kumpáni si za to nějak mohli sami, že jsem na ně zapomněl. Přeci jen nevydali album pět dlouhých let (a ruku na srdce Banditi di Praga nebyly nějaký extrémní úspěch) a tím jsem dostal možnost se trochu nechat rozvést a začal jsem si prostě užívat grunge hudby. Ale přeci jen... když už se teda chlapci rozhodli vydat nové album, nemohl jsem odolat.

V prvním případě si musíme přiznat, že texty Kabátů nejsou zase tak vážné. Je to prostě český rock. No a právě proto mne nové album překvapilo. 

Brousíme nože byla píseň, která měla jasnou orientaci pro hokej, ale člověk musí uznat, že to má smysl a jistý hype... no je to prostě chytlavý.

Do pekla/do nebe je klasický singl a leader alba, což značí, že song jako takový ani nebude za tolik stát a to je přesně tento případ. Ale není to zase žádný klasika.

Valkýra neuvěřitelně pojatá píseň z válečného prostředí, které dle mého mezi českou či slovenskou hudební scénou nemá obdoby. Tahle píseň je úžasná.
Bang!, prostě klasika. Rýmovaná rocková smažárna. Prostě normální píseň lehce antikristicky pojatá, takže pro mne má ještě větší sympatie.

Western Boogie, no... asi to samý jako Bang!. To nepotřebuje další komentář.

Pirates no prostě o pirátech... ale asi ne o těch, kteří v současné době vládnou světem.

Myslivecká ples, chytlavý, kabátovský, rýmovaný. No sakra, prostě klasika.

Do Bolívie na bánany, jeden z těch slabších článků. Moc se nad tou písní nezamyslíte. Spíš doplněk, aby písní nebylo na albu jedenáct, nýbrž dvanáct.

Restaurace pana Kalvody, trochu politická. Něco jako česká hymna o Evropské unii.

Houby magický, nemám prostě slov. Neuvěřitelní pohodka, která v podstatě nesmí chybět na žádném albu. I tak je to něco nevídaného, protože se to zdá jako něco co ze nikdy předtím nebylo.

Proti proudu, a zase. Prostě něco novýho. Tohle jsem u Kábátů ještě nezažil. Proti systémové. Strašně mi to připomíná grunge a celkově ten styl, který je pro mne dneska modlou. Kabáti nazpívali post-grunge.

Pakliže, ale samozřejmě. Taková to píseň také nesmí chybět. Nějaká ta blbost bez jediného smyslu, u kterého se stejně musíte zasmát.

Celkové hodnocení: 90%

Ne, nelíbí se mi to. Je to hnusný a debilní. Asi bych jí to řekl, kdybych byl ten typ člověka, který je čistě upřímný. Ale ne, to nejsem. Snažím se být spíše milý, takže to zahraji do outu obvyklým "Ale jo."

Prostě to nechápu. Vždycky mi říkala, že já mám hezkou kravatu. I když to je divný, tak budu upřímný. Oblek mám velice rád. Nosím ho sice pouze příležitostně, ale mám radost, když se do něj můžu obléknout. Je to hezký. A prostě si vezmu červenou kravatu s černou košilí. Mám rád jednobarevný kravaty. Žádný složitosti, prostě jednobarevná kravata. S košilí a červenou kravatou prý vypadám jako ty pop punkový hvězdy. Což beru jako obrovskou lichotku. Zvláště od ní. Ale teď... ona se zbláznila? Jak se jí to může líbit? Beru, když má kravata ještě nějaký ty pruhy nebo tak... jak to nosí bussinesmani. Ale tohle? Kdo by si vzal na kravatu letadla a autíčka? Pokud není mentálně zaostalý a nebo má neoblomnou babičku. V sedmnácti. Nevím jestli litovat jeho život s prarodiči nebo jeho nedokonalou mysl. Jo já vím, jsem hnusný. Ale je to pravda. Hlavně nechápu jak se jí to může líbit. Trochu mi podvrtla nohy a trochu jsem zapochyboval o jejích zásadách. Je to prostě divný. Každý máme něco. Ale jestli se ji tohle líbilo... asi už patřím do starého železa.

Po veleúspěchu s názvem Enema of State, přichází tato pop punková legenda k tomuto albu. Blink-182 u mne dost indisponuje, tím, že prvně zmíněné album patří ke speciálních díky asi třem nejznámějším písničkám od nich. Ale v čem je speciální pokračování? Protože, to je klasická pop punková Bible a každá píseň z tohoto alba tomu dělá dobré jméno. Všechny písně jsou klasická příručka jak tento styl hrát a při tomto albu se člověk mnohem víc uvolní, než při lecjakém jiném. Také je toto album pro mne speciální, jelikož se na ní nachází píseň First Date, díky které jsem blink v podstatě objevil a pro mne je to jejich best song.

Celkové hodnocení: 90%

Pro mne osobně asi jedno z nejočekávanějších alb za posledních několik let. Nadšení ze mne crčelo, hned za jara jak jsem se o tomto počinu dozvěděl až do vydání prvního singlu. K písni Something from Nothing se dá asi poznamenat jenom znamenitý text a perfektní rozjezd. Ale pak to jde nějak ráz na ráz. Menší pokus o jamování se do písně skoro vůbec nehodí, natož do tvorby Foo Fighters.

The Fest and the Famine byla spíše klasická rockovější jízda, která by asi neměla chybět na žádném albu.

Congregation je především píseň chytlavá s dobrým riffem k tomu.

What Did I Do? / God As My Witness je asi upřímně nejslabší článek celého alba. Dovoluji si říct, že je až nudná.

Outside je pro změnu taková zvláštní houpavá píseň. Pro mne nemá žádný přímý směr k dokonalosti. Ale není to ani vůbec špatné.

In the Clear skvělý počin, který vás nechá si myslet bůhví co a pak to na vás rozbalí jako slečna z Perlovky. Stálý rozjezd v podobě Davidovi hlasu nás poté pomalu přivede na v celku chytlavý refrén. Především nejhlavnější na této písni je bezpochybně nepopsatelně ejakulativní mezihra za pomoci úžasných trumpetistů a doprovodu hlasu mistra Grohla. Svižnější top alba, které vás zavede do zákoutí New Orleans.

Subterranean je opět kousek nostalgie. Píseň ze Seattlu. Města, ve kterém Dave žil a město, ve kterém se zrodil grunge. Nirvana, Pearl Jam, Alice in Chains, Soungarden. Jedna z těch smutnějších.

I am a River. k tomu asi nemám co dodat. Nepotřebujete tisíce slov, abyste napsali veledílo. Působíc smutně, vesele, a také i trochu dojemně, jde o neuvěřitelné završení celého alba. Dave, Foo Fighters, housle. Nepopsatelně a delikátně úžasné.

Celkové hodnocení: 95%

Slipknot je v dnešní době asi jedna z nejpopulárnějších kapel. Má kouzlo v tom, že si získala tisíce fanouškům, kteří ani moc neholdují metalovým formám písní. Slipknoti, prostě jedou... pro mne osobně to nikdy nebylo nic extra, ale tak nějak jsem zjistil, že jejich tvorba je v celku super. Psychosocial, Dead Memories a především Snuff jsou písně, které jsou bezkonkurenčně mistrovské dílo. Navíc ze stejného alba. Ale to je příběh na jindy.

Či-li, po něčem tak nepřekonatelném jako All Hope Is Gone, jsem ani nečekal, že další album ho nepředčí. Popravdě... lidé mluví o tom, že když kapela hraje trochu jinak, tak pořád je to tak kapela, jenom prostě hraje něco jinak. Tohle akceptuji a zcela respektuji, ale problém je v tom, že komu se to i tak líbí nebo nelíbí. Páté album Slipknotů mě především i přes velký počet písní přišlo jednotvárné a nebo až o ničem. The Devil In I vám produkce vnutí aniž byste o to stáli, takže se vám prostě líbit musí. Ale osobně... žádná sláva. Je trošku cítit menší snaha navázat na Psychosocial, ale trochu prohozený. Moc se mi to nelíbí z té spíše znějící perspektivy. Kapela se snaží udržet svou klasiku, ale také improvizuje, co se moc moudré nezdá. Zdá se mi, že většina písní je o ničem a nebo jsem nepochopil jejich smysl. Oproti All Hope is Gone to rozhodně není žádná sláva. Ale to jsem nějak předpokládal. Rozhodně nejlepší píseň je XIX, které je tak skvělá a zároveň tak divně děsivá, že to dává albu nepopsatelnou formu.

Celkové hodnocení: 70%

Po pr*seru zvaném Není na co čekat, to vypadalo, že tvorba jedné z nejkultovnějších kapel půjde do kravína. Rozhodl jsem, že dám své dětské lásce druhou šanci, už kvůli názvu, který napovídá něco speciálního. Ale bohužel ne. Nové album je především klamavá reklama, protože to není ani tak Rockfield jako spíš Popfield. Maximálně Poprockfield. Co nadělat? Nesmím upřít, že pár písní, nebylo zase tolik k zahození, ale jiné zase absolutně nedávali smysl a kapela se snažila, aby především měli písně rýmy. Což je v celku normální, ale radši dávám přednost jasnému příběhu a pointě než tomuhle zvěrstvu plného nepochopitelných rýmů. Při starých i nových bozích... podívejte se třeba na tvorbu Komulního odpadu. Jejich písně jsou zcela úžasné v tom, že jsou o něčem a dokážou se dokonce i rýmovat. Tohle Chinaski asi bohužel nedokážou. Každopádně rád ještě víc posoudím jejich dovednost na živém koncertu, který mě asi brzy čeká...

Celkové hodnocení: 65%

Nejlepší film roku:

Grandhotel Budapešť - ten film není dokonalý, ale popravdě, kdybych si měl vybrat všechny ty ostatní film, tak tento je nejlépe nadesignovaný a má své kouzlo, které mě v celku bavilo víc než cinkáním to činelů. Ano, pověstný Whiplash.

Nejlepší herec v hlavní roli:

Eddie Redmayne (Teorie všeho) - Špulit hubu umí každý debil, ale zahrát to i věrohodně, to už je vážně něco.

Nejlepší herečka v hlavní roli:

Rosamund Pike (Zmizelá) - Ano, já vím. Asi mi budete chtít utrhnout ruku, ale v poho... mám ještě jednu v záloze. Musím nějak docenit to co nám minulý rok přinesl mistr Fincher a tohle je samo o sobě delikátní. Jestli někdo z nominovaných zahrál svou roli na tolik, aby mne to chytlo za mé delší vlasy a i jiné partie, tak je to Róza.

Nejlepší herec ve vedlejší roli:

J.K.Simmons (Whiplash) - Je to dost o prsa s Duvallem a jeho Soudcem. Duvallovi bych toho Oscara asi víc přál, protože ten film sám o sobě má asi milionkrát větší cenu, než Whiplash. Ale nemůžu přehlédnout cévypraskající výkon Simmonse. Parkere, přines foťák! Vidím čůr... tedy Oscara.

Nejlepší herečka ve vedlejší roli:

Patricia Arquette (Chlapectví) - Asi bych jí ho dal jenom proto, že nikdo jiný tam nebyl tak hysterický jako ona. Ale ano. Dá se to ocenit.

Nejlepší režie:

Richard Linklater (Chlapectví) - Ale notak! Sr*l se s tím 12 let. Dejte mu něco! Třeba přes hubu to je jedno. Hlavně něco!

Nejlepší originální scénář:

Grandhotel Budapešť (Wes Anderson) - Musím ocenit úžasnost scénáře. To je vše.

Nejlepší adaptovaný scénář:

Americký sniper (Jason Hall) - Ať ten voják tam nestojí sám...

Nejlepší animovaný film:

Lego příběh - ANO, VY HAJZLOVÉ! S*RU VÁM NA NOMINACE!

Nejlepší kamera:

Birdman (Emmanuel Lubezki) - Ta kamera se dá popsat jediným slovem: "Gargantuovsky fabulózní!" --- to jsou dvě slova, co?

Nejlepší hudba:

Interstellar (Hans Zimmer) - 4D rules the world!

Nejlepší píseň:

LEGO® příběh ("Everything Is Awesome") (Shawn Patterson) - Stejně jste nám nic lepšího do tykve necpali. Je to návykový! Ale zase ne tak jako....

LET IT GOOOOOOOOOOOOOOOOO! LET IT GOOOOOOOOOOOOOO!

I couldn't wait till I got home,
To pass the time in my room alone.

Malevathien byl jeden z těch lidí, který zastával hypotézu toho, že důvod proč pražané špatně intonují v oznamovacích větách byl ovlivněn jejich věcným zhulenstvím.

Takže třetí díl...

Za pár hodin jedu na střední školu... bude to nová kapitola mého bídného života... ale co když já nikdy nechtěl otočit list a číst dál?

"Around me is so much love and I'm sitting in the corner."

"Cena za nesmrtelnost je tak drahá, že než ji lidé stačí splatit, tak zemřou."

"I just want to be a light chapter in your stories."

"We need the thunder to hide before lighting."

"Nelituji života, který jsem žil, ale života, který jsem žít mohl."

"Lidé mi dávají za vinu, to že jsem moc pesimistický. Nicméně tito lidé si neuvědomují, že v tomhle zkaženém a temném světě jsem ve skutečnosti realista."

"Je zvláštní jak, když něco zkazíte, tak vám lidi vyčítají, že kvůli té chybě oni trpí, ale nikdo nebere ohled na to, že vy z nich trpíte nejvíc."

Tak jsme s klukama jeli na Filmový víkend :3 #POTRASLJSEMSIRUKUSAINYAPOMO

Brmim brmim

Příběhy obyčejného partnerství

Na svém YT kanále jsem se rozhodl udělat menší pozvánku na letošní Filmovou noc.

Myslím, že tento zážitek nepotřebuje jediného slova...

Znám lidi, kteří se amatérsky zajímají draky a sám jsem mezi ně patřil. Nedokážu se dodnes požadovat za experta nicméně jsem se rád specializoval na otázku okolo draka a wyverna. V tomto ohledu existují dva typy lidí, kterým říkám "dračí agnostici" a těm druhým "totální dračí agnostici". Ale abych nezněl povýšeně... já sám kdysi patřil do kategorie "dračí agnostici" a dokonce na úplném začátku jsem byl i "totální dračí agnostik". Ale... to jsme byli všichni, že? A já se budu snažit to trochu osvětlit...

Totální dračí agnostici:
Znáte Hru o trůny? Hobita? Četli jste? Výborně! A co filmy a seriál, hm? A znáte Skyrim? Dragon Age? Jste věrní pařani? Tak to vám chválím... i když vaši profesoři a rodiče asi ne... nicméně. Asi vám dávno došlo, že to nezmiňuji jen tak. Tentokrát nebudu mluvit o knižní podobě, ale o té jakou asi znají filmofilové a lenoši. Když se na všechno toto podíváte, myslíe si že to jsou všechno draci ne? Já si to taky myslel... takže kde je plotwist? Myslíme si, že to jsou draci. Ve skutečnosti to jsou wyverni (přímo v češtině "okřídlený ještěr"). V čem je rozdíl? V podstatě v ničem, až na to, že drak jako takový má čtyři nohy (klasický příklad - draci z knih Christophera Paoliniho - Odkaz dračích jezdců) a wyvern má dvě (klasická příklad - Šmak z filmu Hobit a wyverni ze Skyrimu). Takže jak to shrnout? Pokud si myslíme, že vidíte ve filmu nebo tak či tak draka, ale má dvě nohy... pleteme se a jedná se wyverna.

Dračí agnostici:
Každopádně nechvalme dne před dračí hostinou. Jsme jenom kousek od posledního malého plotwistu. Teďka to vypadá, že wyvern je něco úplně jiného než drak. Jenom tak vypadá. Není to tak úplně pravda ve skutečnosti je wyvern poddruh draka. Či-li by se dalo říci, že existuje nějaká čeleď draků, ve které je wyvern jako jednoduše poddruh. Nepleťte si draka s wyvernem a wyvern není drak. Alespoň ne doslova. Jedná se o poddruh. Takže asi tak.

So if you love, let me go.