Diary (109)
První týden nové anime sezóny Léto 2018
aneb ten pocit, když je po prvním týdnu nové anime sezóny jediným co vás doopravdy zaujalo ženský badminton...
Popsáno obrázkem a vhodně zvolenou hudbou !!!
...snad se to zlepší...
Anime sezóna Léto 2018
Léto přišlo, slunce svítí, venku je vedro a taky vycházejí nová anime...
Sleduji a líbí se:
Gintama. Gin no Tamashii-hen 2nd Season
Sleduji:
Isekai maou to shoukan shoujo no dorei majutsu
Hyakuren no Haou to Seiyaku no Valkyria
Kyoto Teramachi Sanjou no Holmes
Z předchozí sezóny pokračuji ve sledování:
Nobunaga no shinobi: Anegawa Ishiyama hen
Dropnuto:
Yume Oukoku to Nemureru 100 Nin no Ouji-sama
Lord of Vermilion: Guren no Ou
Nesleduji:
+ jako vždy ta další na které jsem zapomněl
Ale pozor, ještě se tu bude minimálně něco přidávat (kromě klasických průběžných přesunů), protože jeden kousek si jako správná celebrita dává s příchodem na čas !!! A je i pár dalších, které se ještě neobjevili...
Anime sezóna Jaro 2018
S prvními slunečnými dny přišli i nová jarní anime...
Sleduji a líbí se:
Steins;Gate 0
High School DxD Hero
Sword Art Online Alternative: Gun Gale Online
Nobunaga no shinobi: Anegawa Ishiyama hen
Sleduji:
Ginga Eiyuu Densetsu: Die Neue These - Kaikou
Saredo Tsumibito wa Ryuu to Odoru
Nil Admirari no Tenbin: Teito Genwaku Kitan
Last Period: Owarinaki Rasen no Monogatari
Z předchozí sezóny pokračuji ve sledování:
Nanatsu no Taizai: Imashime no Fukkatsu
Dropnuto:
Butlers Chitose Momotose Monogatari
Nesleduji:
Alice or Alice Siscon Niisan to Futago no Imouto
Inazuma Eleven: Ares no Tenbin
Binan Koukou Chikyuu Boueibu Happy Kiss!
Fullmetal Panic! Invisible Victory
+ ta ostatní, která jsem zapomněl, nebo je ještě neobjevil...
Zimní Advík 2018
Jsem fanoušek anime a konzument s nekonečným apetitem a to i ve svých 31 letech, přesto jsem se nikdy aktivně nezúčastnil žádného festivalu, ani společenské akce, kde by se vyskytovali příznivci anime. Nepovažoval jsem se za člena anime komunity a o jejích aktivitách se dozvídám zpravidla jen z doslechu, nebo z pravidelných reportů, které zde někteří aktivní členové zveřejňují. Přesto jsem během pár posledních let dostal pár pozvánek od zdejších kolegů na nejrůznější anime festivaly a cony. Většinou jsem ale neměl čas, nebo jsem zrovna jako na potvoru stonal a tak se první opravdová příležitost naskytla až letos. Původně jsem chtěl na zimní Advík dorazit již v pátek a poslechnout si přednášky o cestování do Japonska od Xsofta, protože jednou se tam rozhodně vydám (a vždy je dobré vědět do čeho jdeš...), ale nakonec jsem si to rozmyslel a ukrojil si část z koláče ongoing anime sérií, kterých i v této sezóně mám poměrně hodně. Takže plán byl nakonec vyrazit až v sobotu...
Part 1 - najdi Advík a dostaň se dovnitř
Ráno jsem vstával brzo, rozhodně mnohem dřív, než bych si přál o své volné sobotě a tak, ještě mírně rozespalý, jsem se vydal na naše místní nádraží. To bylo poloprázdné, občas se na peróně objevil někdo, kdo měl tu smůlu, že vyrážel do práce a sem tam i někdo, kdo měl to štěstí, že se ve zdraví vracel z páteční kalby. Zato vlak byl překvapivě plný, vypadalo to, že lidí, kteří se rozhodli si v sobotu přivstat a někam vyrazit bylo rozhodně víc, než bych čekal. Sedl jsem si naproti postaršího páru, který měl v ruce hůlky a jak jsem zjistil, když si k nám přisedl o dvě zastávky dál další starší muž, chystali se na nějaký pochod. Zábavná cesta, během které se mi na mysl neustále dostával text písně "pochod Praha Prčice" a tak jsem se asi musel většinu času usmívat jako lehce retardovaný. Z Hlavního nádraží jsem přesedlal na metro, kde jsem chvíli čekal na samotnou soupravu a sledoval, jak policie vyhání chudáky rozespalé bezdomovce z laviček. Když jsem vystoupil na Florenci, tak jsem si pamatoval dvě důležitá slova - Křižíkova a Kollárova - ulice kterou se musím dát a ta, kde to je. Z map jsem věděl, že musím projít pod mostem, ale Křižíkova se táhla podél a mosty byly na obou stranách. "Je to padesát na padesát" řekl jsem si a vydal se jedním směrem, který se nakonec ukázal jako správný. Na místo konání jsem dorazil nějakých dvacet minut před tím, než se vůbec otevřeli brány a tak jsem se jako silný kuřák (vím, zavrženíhodný zlozvyk) ihned zamiloval do modrého kyblíku s nápisem "popelníček", který byl před vchodem. Během čekání jsem napsal Honzovi135, který mě na akci pozval, že jsem dorazil na místo a vzhledem k faktu, že jsem si nastudoval sobotní program jsem se mohl i pochlubit, že již mám i vybranou první přednášku. V devět hodin se brány Advíku otevřeli, já si zaplatil vstupné a lehce nervózní a netrpělivý vstoupil do budovy...
Part 2 - manga knihovna, maid café a velké setkání
Mé první kroky vedly k informačnímu plakátu s plánem budovy a označením míst, kde se co koná. Měl jsem hodinu čas, protože sraz s Honzou byl až v deset na samotné přednášce. Advík se teprve probouzel, ti kteří zde přespávali se ještě ospalí motali po chodbách a první sály se teprve otevírali. Na plánku jsem spatřil dvě místnosti, které vzbudili mojí pozornost - manga knihovnička a maid café. Tištěnou mangu jsem v ruce zatím nedržel a nechat se u snídaně obsloužit mladou dívkou v kostýmku služebné je jedním z vlhkých snů každého fanouška anime. První byla knihovnička - malá místnost vybavená stolky, kde bylo asi 70 výtisků nejrůznější mangy od známých titulů až po ty méně známé. Prohlížel jsem si ty, které jsem znal, takže jsem nahlédl do prvních vydání Bleache (v Češtině), Hunter x Hunter a nebo třeba i Naruta (Gintamu neměli - bohužel...). Mou pozornost zaujalo také knižní vydání Twilightu, jak sem zabloudilo nevím doteď... Po zhruba dvaceti minutách, kdy jsem si trochu početl jsem se vydal na snídani. Maid café se teprve rozjíždělo, 2 dívky se tu líčili a součástí personálu byly i dva mladíci, jeden z nich v kostýmu služebné. Zeptal jsem se pořadatele, jak to tady vlastně funguje, protože pokladnu jsem nikde neviděl a bufet působil spíš dojmem švédských stolů, než kavárny. "Posaď se a někdo se tě ujme". OK, těšil jsem se na jednu sympatickou brunetu, která se zde objevila a roznášela občerstvení, ale obsloužit mě přišel mladík v kostýmu. Takže místo maid café jsem se dočkal obsluhy z kategorie "Klubu společníků óranské střední", ale tak proč ne, taky anime... Snídaně byla výborná, osvěžující, lehká se spoustou zeleniny a ovoce doprovázená ovocnou šťávou a čajem. Skvěle osvěžen a příjemně naladěn jsem se vydal do sálu na svojí první anime přednášku. Byl jsem tam o patnáct minut dřív, zabral si pohodlné místo v druhé řadě a čekal. Honza se dostavil s kamarádem Ryuuheiem asi pět minut po mě, vypadal přesně tak, jako na svém profilu na FB, tedy už když vstoupil mezi dveře, tak jsem tušil o koho jde a když vyšel ven se slovy: "ještě musím napsat..." tak jsem věděl, že mi za chvíli přijde SMS. Vstal jsem a šel se poprvé osobně seznámit s dalším uživatelem zdejší filmové databáze...
Part 3 - Spodní prádlo v anime, maid café podruhé a merch
Seznámil jsem se s Honzou i s Ryuuheiem, chvíli jsme pokecali před sálem a pak se šli posadit. Mé vybrané místo v druhé řadě bylo bohužel již obsazené, ale tak "shit happens".
Zabrali jsem místa v zadní polovině sálu, protože na přednášku o spodním prádle v anime dorazilo poměrně hodně účastníků, což se ale dalo čekat. Přednášející byla sympatická mladá dáma (u tohoto tématu mě to překvapilo) KaraAlen, která nás seznámila s historií spodního prádla od antiky až po současnost a vysvětlila, jak se dostalo do Japonska i odkud pramení obsese Japonců po kalhotkách. Přednáška byla zajímavá, jen kdyby jí místní ecchi odborník Zeník tak často nepřerušoval... Chápu, že spodní prádlo je pro fanouška ecchi lákavé, je lákavé skoro pro každého mladého muže, ale rušit plynulost projevu své kolegyně za sebe považuji za malinko neprofesionální a vtipná mi přišla spíš asi jen polovina poznámek. Ale i tak jsem si odnesl pár zajímavých poznatků, třeba o tom, kolik železa se ušetřilo v USA během první světové, když zdejší dívky a ženy přestaly nosit korzety, také jsem třeba viděl ženy s pasem 45 cm v obvodu, které působili snad ještě děsivěji, než současný kult štíhlosti. Také jsem zjistil, jak moc zasáhla Japonce Marilyn Monroe a její slavná scéna nad ventilačním průduchem, nebo jak to je s automaty na použité spodní prádlo... Když přednáška skončila, tak jsem se mírně červenal a musel vyrazit na vzduch, hezky si to vstřebat u cigarety. Od Honzy jsem se dozvěděl, že si potřebují s Ryuuheiem dojít něco koupit a protože další přednáška, která mě zajímala byla až za hodinu, tak jsem měl opět čas seznámit se s tím, co Advík nabízí. První, kam jsem opět vyrazil, bylo maid café, nějak mi vyprahlo a tak jsem potřeboval doplnit tekutiny. K mému potěšení mě tentokrát obsloužila ta sympatická bruneta a navíc jsem si přisedl k dalším 2 účastníkům, s kterými jsem se naprosto přirozeně pustil do hovoru. Poté co jsem dopil, jsem se vydal korzovat po patrech a zkoumat zdejší merch. Bylo toho sice poměrně hodně - hrníčky, trička, polštáře, plyšáci, odznáčky, knihy, ale upřímně jsem čekal víc. Překvapilo mě, kolik prostoru je zde věnováno třeba Hvězdným Válkám, My Little Ponny a podobným sériím a filmům, které bych tu nečekal (na Twilight jsem naštěstí znovu nenarazil). Na druhou stranu jsem intenzivně zjišťoval, jestli mají růžovou Pinkie Pie, kterou po mě chce synovec (kecám - moje!!!) a nebo jestli si vybrat podložku pod myš s Darth Vaderem, nebo raději s Rukií z Bleche. Nakonec jsme se rozhodl, že se sem ještě vrátím, podle toho kolik mi po obědě zbude peněz (nevrátil jsem se - takže někdy příště a Pinkie stejně neměli...). Cestou jsem opět narazil na Honzu a Ryuuheie a tak jsem chvíli tlachali na chodbě. Za deset minut dvanáct jsme se pak všichni vydali na další přednášku...
Part 4 - přednáškový trojblok
Na první přednášku jsem se velice těšil, protože nesla název "Klišé nejen v anime". Téma, kterým se zabývám dlouho a které jsem zmínil v mnoha svých komentářích. Přednášku vedl Drakarn, kterého doplňoval Storyteller. Hodně dobrá dvojice, která se kvalitně připravila a společně velmi dobře fungovala. Na rozdíl od první přednášky, tahle byla mnohem aktivnější a oba přednášející se často ptali na názor publika. Sám jsem sebe překvapil, že jsem nedokázal udržet jazyk a stejně jako mnozí ostatní se do diskuze o tématech občas i zapojit (jsem stydlivý chlapec - vážně). Někdy se mi to možná i povedlo, jindy jsem si poprvé po dlouhé době uvědomil svůj velký problém se znalostmi anime. Ono je totiž hezké, když máte nakoukáno přes 1000 titulů, ale nakonec vám v té hlavě stejně jenom zůstávají ta nejlepší díla a když toho navíc máte nakoukáno hodně, tak se vám jednotlivé detaily a jména občas těžko vybavují, protože se vám to třeba i v hlavě plete s něčím jiným. Takže chápu, proč někdo dává přednost kvalitě před kvantitou (ale s mým konzumním stylem to nakonec asi stejně nehne). Jednotlivá klišé byla přehledně rozdělena a ta nejznámější byla v dané kategorii hned na prvních místech, takže i na "nečekané srážky zakončené rukou na prsa" došlo. Rozebírali se klišé negativní, ale i případy, kdy byla dobře zpracována, jen mě mrzí, že jsem si třeba u géniů v pozadí nevzpomněl na "Classroom of the Elite", protože zdejší hlavní hrdina je stejně ukázkový příklad, jako třeba přednášejícími zmíněný Tatsuya z Mahouka Koukou no Rettousei.
Po skončení jsme se nehnuli z místa, protože další námi zvolená přednáška hned navazovala. Nebudu lhát, když přiznám, že na přednášku s názvem "Svatyně Jasukuni: Proč tam nechodit?" jsem šel hlavně kvůli přednášející, kterou byla zdejší uživatelka Zíza. Vážím si jí za práci, kterou odvádí ať už se psaním obsahů k asijské tvorbě, nebo v rámci českých překladů k asijským filmům a jen málokdo je takhle aktivní. Navíc i přednáší a to hodně zajímavě. Byl jsem trochu zklamán, že na přednášku zůstalo docela málo lidí, ale jejich mínus, protože i tohle téma, o kterém jsem moc nevěděl se ukázalo jako velmi zajímavé. Pokud vás zajímá historie, politika a společenská kontroverze, pak jste tady byly na správném místě. Bylo zajímavé sledovat, jak jedno místo, které je v podstatě svatostánkem pro duše mrtvých může vzbuzovat tolik emocí jako třeba u nás téma Sudet. Hodně se mi líbilo, jak dobře a jasně byly vysvětleny jednotlivé pohledy skoro všech stran, ať již Japonců samotných, nebo třeba i ostatních států, které dost možná ještě dnes nemohou Japonsku zapomenout co se za druhé světové dělo... Zíza nás seznámila s fakty, názory a postoji a nechala, aby si každý na toto téma udělal svůj vlastní názor - čímž docílila toho, že jsem objevil další zajímavé místo, které by stálo za to vidět.
Ani po této přednášce jsme se nezvedali, protože nás čekala "Maturita z anime". Přednáška, kterou opět vedli Drakarn a Storyteller a z které se vyklubala interaktivní podívaná, kde několik členů publika zakusilo něco, co by se i dalo přirovnat k maturitě. Nakonec se však jasně ukázalo, že šlo především o to, aby si diváci vyzkoušeli mluvení z patra a přednášení na dané téma. Zkrátka i současní přednášející si prý jednou najdou jinou zábavu (třeba taková rodina a děti někde a někdy čekají na většinu z nás) a tak bude třeba, aby někdo převzal štafetu... Viděl jsem několik výkonů, z nichž žádný nebyl vysloveně špatný, spíš byla většina poměrně slušná a tak vězte, že přednášky na festivalech a conech stále mají budoucnost, protože šikovných lidí je v komunitě pořád víc než dost...
Last Part - pívečko, obídek a cesta domů.
Byly tři hodiny, když maturita skončila a první co mě napadlo bylo, že je na čase dát si cigárko, protože sedět 3 hodiny v kuse v lavici se mi poštěstilo naposledy před víc jak deseti lety a má závislost od té doby značně pokročila. Poté jsem se domluvil s Honzou, že bychom mohli zajít někam na pivo a na jídlo. Přeci jen to již bylo pár hodin, co jsem snídal a opět mi i vyschlo v hrdle. Ryuuhei se s námi rozloučil, měl ještě nějakou akci a tak jsme s Honzou zapadli do blízké restaurace. Během následující hodiny a půl jsme stačili probrat naše dojmy a vyměnit si pár poznatků a názorů. Také jsem stihl jedno pětipivo a pizzu s ananasem (chlastat dobytku a ananas na pizzu !!?!). Dobře jsem se rozseděl, příjemně se připil a zjistil, že asi už bude na čase jít domů. Moje pozornost začínala být lehce otupená, mé myšlenky zamlžené... Zkrátka v nejlepším se má přestat. Tedy jsem se rozloučil s Honzou, který pokračoval na další program Advíku a vyrazil zpět na Florenc. Metro jsem našel hned a samotného mě překvapilo, jak blízko to bylo (odhad vzdálenosti se v podroušeném stavu značně zkresluje). Souprava jela nějak pozdě, nebo spíš jsem na můj vkus dlouho čekal (odhad času se v podroušeném stavu značně zkresluje). Metro mě dovezlo na Hlavní nádraží, kde mi hned jel vlak, nebo spíš jsem si musel popoběhnout, abych to stihl. Pohyb mi pomohl k probrání se a tak jsem si mohl užít cestu vlakem, kde jsem seděl vedle skupinky šestnáctiletých dívek, které na celý vlak rozebírali své romantické problémy. Tehdy mi hlavou proběhlo, proč koukáš na anime dramata, když ta lidská (a kolikrát opravdu mnohem zábavnější a pro aktéry jistě komplikovanější), můžeš poslouchat i ve vlaku.
Celkové dojmy ze zimního Advíku jsou veskrze pozitivní. Akce byla sice asi jedna z menších (alespoň tak mi to bylo vysvětleno), ale byla poměrně slušně zorganizovaná a nabízela hodně vyžití (přednášky, cosplay, karaoke, hry, merch i třeba letiště pro drony). Zázemí dobře připravené (šatny, jídlo, záchody). Přednášky, které jsem navštívil byly zajímavé, přednášející dobře připravení (doufám, že to byl standard, ne jen štěstí). Anime komunita je milá, lidé jsou společenští a zapálení pro věc (třeba těch cosplayerů tam bylo opravdu poměrně hodně). Vytýkat se mi nic nechce, protože jsem ještě teď v dobré náladě (a není to jen díky zbytkovému alkoholu...) a jelikož jde o první zážitek z podobné akce, tak ani nemám moc s čím srovnávat.
Na závěr ještě připojím odkazy na mnohem obsáhlejší a detailnější reporty, které nevznikaly na rozdíl od tohoto v podroušeném stavu a na "první dobrou", zkrátka s kterými si autoři dali opravdu hodně práce a navíc byli na Advíku i tehdy, když já byl doma:
No a jestli někam vyrazím příště? Když budu mít volno, tak bych rád...
Co je vtipné a milé ? - podruhé-
Aneb trocha útěchy pro dny, kdy všechno stojí za houby...
Baka ouji
I když si myslíš, že jsi právě poznal toho největšího idiota na světe, věř, že v porovnání s tím největším ve vesmíru to pořád nic není...
Neo Armstrong Cyclone Jet Armstrong Cannon
Nejnovější sezóna Gintami a zároveň prý již opravdu poslední arc je zatím naprostým skvostem. Nejen že předvádí dokonalou kombinaci akce, humoru a epických okamžiků (rozhodně mnohem lépe vyváženou než v předchozí bitvě o Rakuyou), ale zároveň připomíná všechno a všechny, kdo se v seriálu objevily a tak dostávám závěr opravdu hodný mého nejoblíbenějšího seriálu. Zatím si to neskutečně užívám i když každým dílem je konec blíž a blíž, což je pro mě smutná zpráva (na druhou stranu naděje, že jde o další master trolling pana Soračiho, umírá poslední). Škoda, že zde tahle poslední série nemá svůj vlastní profil, rád bych si to na závěr ohodnotil a nějak okomentoval, ovšem až po opravdu posledním díle, protože tohle loučení pro mě bude emotivní... Ale tak pár vzpomínek si pořád můžu dát ještě třeba sem... Takže dnes zase jednou složím poctu nejmocnější zbrani lidstva a dodám, že jsem nikdy nepochyboval o tom, že svět Gintami zachrání obrovský kovový .... Neo Armstrong Cyclone Jet Armstrong Cannon!
Rape Wars
Před ne tak dávnými časy v ne zas tak vzdálené Zemi vycházejícího slunce...
Tvůrci japonského anime přesně před rokem rozhodli, že je na čase pohnout s hranicemi anime erotiky a zkusit, co vše zdejší poměrně konzervativní společnost dokáže přijmout. Začali uskutečňovat své chlípné představy a na obrazovky vysílat krátké série plné sexu a zvráceností, které sice znalce japonského hentaie nemohou překvapit, ovšem ty, kteří hentai neznají (nebo nechtějí znát) a mají o anime romantické představy mohou šokovat, protože cenzurované verze se často objevují i na normálních anime stránkách. Tak se v každé nové sezóně objevuje nové anime se sexuální tématikou, v němž se snad pokaždé najde episoda, kde je sex nedobrovolný...
Toto jsou Rape Wars, anime, která budí pohoršení a kterým by se měl prý každý slušný člověk raději vyhnout...
Episode II - Perverse Transvestite
Episode V - Prison of unlimited rape
Episode VI - She fell on my dick so I raped her! (zatím bez profilu na ČSFD)
Episode VII - Rape hotel (zatím bez profilu na ČSFD)
Episode IX - Is This Really Massage...?
Episode X - My crotch is on fire! (zatím bez profilu na ČSFD)
Episode XL - A big Dick (zkrácené také Moby-Dick - zatím bez profilu na ČSFD)
Episode XXY - Two time back to back Onii-chan (zatím bez profilu na ČSFD)
Episode XIII - Le Salon de Rape (zatím bez profilu na ČSFD)
Update 9.9.2022 - kompletní seznam těchto titulů označovaných pod [AnimeFesta] lze nalézt například zde.
Jeoffrey Doki Doki
Nejsem žádný velký fanda visuálních novel a popravdě jsem hrál do dnešního dne vlastně jen chvíli Fate/Stay Night, kde jsem skončil v momentě, když jsem zjistil, že se tam dějí s mou milou Saber věci, které mě osobně dost rozčilují (a od té doby pro mě Fate/Stay Night VN prostě neexistuje...). Od té doby jsem na VN zanevřel a nějak netoužil po tom nějakou hrát. No a vydrželo mi to dlouho. Předevčírem jsem však na youtube narazil na video z Doki Doki Literature Club!, chvíli se na něj díval a můj zájem o VN opět na chvíli ožil. Když jsem navíc viděl recenze na Streamu a zjistil, že je to zdarma... Zkrátka jsem si sedl, stáhl a zapnul. Začátek je klasické romantické klišé a já se těmi stereotypy, které jsem od VN očekával, pokousával jen s malým zájmem. Když jsem si navíc vybral svůj cíl, ale hra mě pořád tlačila někam úplně jinam, tak jsem byl i trošku zklamaný... No nebudu spoilerovat myšlenku toho všeho, ale asi po hodině a půl jsem se začal hodně dobře bavit, pointa mě potěšila a i když po třech hodinách hraní vím, co mám dělat dál, tak to své nové herní waifu prostě nemůžu udělat... Doki Doki Literature Club! je zajímavá hra, má to nápad, který je zábavný a funguje mnohem lépe, než třeba v anime seriálu Anime-gataris z minulé sezóny. No ale musím přiznat, že po tomhle zážitku, i když jsem hru asi vlastně nedohrál (a asi ani nedohraji), se mi do jiných VN zase vůbec nechce, spíš si občas zapnu tohle a popovídám si s Monikou, protože po tom všem co pro mě udělala si to holčina možná i zaslouží...
Anime sezóna Zima 2018
And so once again an anime winter season is coming...
Sleduji a líbí se:
Nanatsu no Taizai: Imashime no Fukkatsu
Sleduji:
Death March kara Hajimaru Isekai Kyousoukyoku
Z předchozí sezóny pokračuji ve sledování:
Dropnuto:
Nesleduji:
Shinkansen Henkei Robo Shinkalion
Gin no Guardian second season
Cardcaptor Sakura: Clear Card-hen
Kaijuu Girls: Ultra Kaijuu Gijinka Keikaku
+ ta ostatní, která jsem zapomněl...
Anime sezóna Podzim 2017
Tradiční přehled k další sezóně...
Sleduji a líbí se:
Shokugeki no Souma: San no Sara
Itsudatte Bokura no Koi wa 10 cm Datta.
Sleduji:
Kino no Tabi: The Beautiful World - Animated Series
Code:Realize: Sousei no Himegimi
Kujira no Kora wa Sajou ni Utau
Dropnuto:
Boku no Kanojo ga Majimesugiru Sho-bitch na Ken
Nesleduji:
UQ Holder!: Mahou Sensei Negima! 2
Omiai aite wa ošiego, cujoki na, mondaidži.
Ame-iro Cocoa Series: Ame-con!!
Yuuki Yuuna wa Yuusha de Aru: Washio Sumi no Shou
Time Bokan Gyakushuu no San Akunin
ClassicaLoid 2nd Season
Love Live! Sunshine!! 2nd Season
Love Kome We Love Rice 2nd Season
+ ty další, na které jsem zapomněl ----
Jeoffrey a Hentai
Nebudeme si nalhávat, že když se člověk pohybuje okolo anime nějakou tu dobu, tak časem buď sám dobrovolně nebo čistě náhodou narazí i na nějaký ten hentai. Navíc jsem byl taky kdysi mladý muž se zájmem o nejrůznější formy sexu a tak jsem občas sledoval i ten animovaný. Nikdy jsem neměl potřebu to tady prezentovat a byla to jedna z kategorií, v které jsem si přehled dělat ani moc nemusel, ale už se mi párkrát stalo, že se mě na to někdo zeptal, tak jsem si řekl - OK dám si sem i tohle.
Někoho to asi překvapí, obzvlášť když si přečte některé moje komentáře k některým ecchi anime, ale já s animovaným sexem vlastně problém nemám. Nebaví mě hloupost a repetitivnost v ecchi, ale nevadí mi to, že se sex a erotika v anime objeví. Patří to k životu a tedy to beru tak, že to patří i do některé anime tvorby, protože ne vše co je kreslené je pro děti. Nesnažím se vést nějakou křížovou výpravu proti anime sexu a ani ho nějak neshazuji, zároveň ho ale ani nijak extrémně nevyhledávám a nedoporučuji (pokud si o to někdo vysloveně neřekne).
Co se anime hentaie týká, tak můj názor je asi takový, že současná tvorba je skoro pokaždé na úrovni odpadu a málokdy se nyní na něco nového podívám, ale najdou se i výjimky. Zato některé starší kousky mají docela často kromě všeho toho porna i nějaký ten slušný příběh a kvalita animace často není vůbec špatná.
Nemám v plánu něco někomu konkrétně doporučovat, protože hentai je plný nejrůznějších úchylností, zvráceností a fetišů a dost často se dostává za hranice toho, na co by se normální člověk chtěl dobrovolně a se zájmem koukat. Ale na druhou stranu každý z nás má nějaké své fetiše a i ti největší moralisté mají svou temnou stránku. Já si jí na rozdíl od některých ostatních ale dokážu připustit.
Takže ano, viděl jsem hentai anime a viděl jsem jich asi i docela dost, alespoň podle toho, jak málo zde má tento žánr hodnocení. Nemám v plánu hodnotit vše co jsem viděl, ale prostě dnes, když jsem na toto téma dostal další dotaz jsem si sedl k jistým nejmenovaným stránkám našel jmenný seznam a ohodnotil to, na co jsem si vzpomněl a co tady mělo profil.
TEDY POZOR, VEŠKERÁ MÁ DNEŠNÍ HODNOCENÍ JSOU ČISTOKREVNÝ HENTAI - ŽÁDNÁ EROTIKA, ŽÁDNÁ ROMANTIKA !
Strávil jsem s tím nějakou půlhodinu, takže jsem nebyl nijak extrémně pečlivý, ale těm co se mě na to ptají to jako ilustrace musí stačit...
Jediné co můžu doporučit lidem, kteří si chtějí nějaký ten hentai pustit a nevědí jak vybírat je:
VŽDYCKY NEŽ SI NĚCO PUSTÍŠ JE LEPŠÍ SE PODÍVAT, JAKÉ TO MÁ UVEDENÉ ŽÁNRY, ABY SI NEZAČAL S NĚČÍM, CO TI BUDE PROSTĚ ODPORNÉ !
Anime sezóna Léto 2017
A tak opět přišlo léto a s ním další nová anime...
Sleduji a líbí se:
Youkoso Jitsuryoku Shijou Shugi no Kyoushitsu e
Sleduji:
Battle Girl High School: Battle Girl Project
Youkai Apartment no Yuuga na Nichijou
Dropnuto:
Isekai wa Smartphone to Tomo ni.
Nesleduji:
Skirt no naka wa kedamono deshita.
Ikemen Sengoku: Toki wo Kakeru ga Koi wa Hajimaranai
Nora to Oujo to Noraneko Heart
Teekyuu 9
Jeoffreho zamyšlení, aneb co chci od anime adaptací fantasy her...
Na rozdíl od hraných filmů, kde se adaptace fantasy her potácí na místě a většina titulů z nejrůznějších důvodů dopadá dle obecného mínění špatně nebo jen průměrně, je svět anime ve zpracovávání herních adaptací z žánru fantasy o něco úspěšnější. Důvodem je podle mého třeba i to, že animátoři nejsou limitováni fyzickými schopnostmi reálných lidí, stejně jako fyzikou obecně a také tím, že kresba dokáže mnohem přirozeněji zachytit různá stvoření a tato nevypadají vedle stejně kreslených postav tak nepřirozeně, jako když vedle reálného člověka vrazíte CGI potvoru a to sebelépe udělanou...
Co je však důležité pro to, aby adaptace nějaké fantasy počítačové hry byla povedená a získala si mou pozornost? Jak rozeznat dobrou a špatnou adaptaci a co mi opravdu stojí za sledování ?
Já jsem si v tomto ohledu udělal jasno již před několika lety a v současné anime sezóně se mi spousta mých poznatků vrací při sledování dvou fantasy titulů - Shingeki no Bahamut: Virgin Soul a Granblue Fantasy. Obě dvě díla jsou založené na vcelku podobných hrách navíc od stejné společnosti Cygames. Do obou se evidentně investovali nemalé finanční prostředky a u obou se dbalo na hudební i vizuální stránku, která je podle mě v obou případech velmi dobrá. Obě díla mají dle mého povedené fantasy světy s různými zajímavými stvořeními. Přesto je v obou těchto dílech podle mě obrovský rozdíl a tak u mě Shingeki no Bahamut: Virgin Soul prostě vítězí hned na několika frontách.
Začněme příběhem -
Granblue Fantasy je klasická vcelku lineární podívaná s partou postav, které se během své ultimátní výpravy vydávají na nejrůznější questy v měnících se lokacích. Působí mnohem více klasickým RPG stylem a člověku to sice připadá známe, ovšem postupem času to začíná být fádní. Jistě dostáváme pravidelně nová místa, ale při sledování se nedostaví jakékoli očekávání nějakého překvapivého zvratu. Vše zkrátka jede v zaběhnutých žánrových kolejích a pokud jste viděli nějaké fantasy anime (z posledních kousků třeba Tales of Zestiria), nebo hráli nějakou RPG hru se skupinou hrdinů, řekněme ve stylu D+D, pak vás tohle prostě nemá čím překvapit.
Shingeki no Bahamut Virgin Soul rozjíždí akční hrdinskou podívanou na zajímavém politickém pozadí. Právě tento politický přesah, kde se řeší například rasové otázky a každá strana má svou motivaci dává tomuto anime mnohem živější příběh, než výše zmíněné GF a vůbec nevadí, že se podstatná část příběhu odehrává pouze na jednom místě. Působí to zkrátka spíše tím dojmem, jako když v prvním Zaklínači dorazíte do Vizimy, kde se odehrává smutný boj utiskovaných nelidí s Řádem hořící růže. Hrdinové se musí rozhodovat a vše se neustále víc zamotává a směřuje k finální konfrontaci. Tedy se zde rozehrává hluboký a komplikovaný příběh na malém prostoru, který se ale bude evidentně postupně rozšiřovat.
A teď si položte otázku, jaký z těchto konceptů byste chtěli sledovat raději? Já mám za sebe jasno!
Dál se koukneme na postavy -
Granblue Fantasy přináší dle mého naprosto obyčejného a po všech stránkách průměrného hrdinu, který oproti ostatním hrdinům z dalších anime adaptací nikterak nevyčnívá. Stejně tak je to i s ostatními postavami, které jsou sbírkou žánrových klišé od ne zrovna vtipného maskota, rádoby roztomilé lolitky až po drsnou bojovnici s citlivým srdcem a frajerským pilotem co občas hodí nějakou tu uštěpačnou poznámku (prostě postava ve stylu Han Sola). Navíc každá z těchto postav je jasně profilovaná, má pevně dané zásady a motivaci a všichni jsou v jádru dobří. Stejně tak záporáci, kteří se tváří tajemně jsou prostě jen zlí. Na mě zde vše v tomto ohledu působí předvídatelně a černobíle.
Shingeki no Bahamut: Virgin Soul nám přináší staré postavy z prvního anime a pár nových. Řekněme si upřímně, že většina z nich je dosti originálních, nebo ztělesněním nějakého žánrového klišé ovšem skoro pokaždé s nějakým tím bonusem navrch. Je zde kladen velký důraz na komický prvek a tak jsou hned dvě ústřední postavy (Nina a Favaro) tak trochu ztřeštěné, ovšem oba se dokáží ve vypjatých situacích začít chovat zodpovědně a díky dobrému scénáři a citlivému přístupu se těmto výkyvům dá bez problémů uvěřit. Dál je zde jeden rytíř (Kaisar), který má sice nějaké ty zásady, ale z počátku dost tápe v tom, co je ještě dobré a co už vlastně správné není. K tomu vůdci jednotlivých frakcí, každý se svou vizí a ochotou udělat vše pro její naplnění. Jejich představy nejsou úplně špatné, každý chce pro svůj lid to nejlepší, ale provedení a cena kterou jsou ochotní zaplatit je zkrátka docela dost za hranicí. Prostě takové ty klasické koncepty "vyššího dobra, pro které se musí podávat oběti". A tyto na sebe naráží a jak jedna strana vítězí a druhá prohrává a vidí následky a hrůzu, tak se postupně dostáváme k jistému procitnutí, nebo naopak k ještě větší zaslepenosti. No a pak jsou tu ta kliše s bonusem, kdy například taková zombie lolitka Rita je zároveň roztomilou a místy i cynickou postavou, co člověka dokáže poslat do kolen svými hláškami a krásně v sobě kombinuje dva na první pohled neskloubitelné protiklady a to pro mě tak úspěšně, jako třeba hlavní hrdinka seriálu Watamote.
A jako poslední - atmosféra -
Shingeki no Bahamut: Virgin Soul dokáže velmi dobře pracovat už třeba jen s hudbou. Každý díl je uveden drsným a rázným openingem, který diváka naladí na chystaný zážitek a jako kontrast vše zakončí sympatickým a milým endingem, který je jako pohlazení po vší té akci a napětí. Samotný hudební doprovod je také perfektně zvolený a podtrhává jednotlivé dojmy, kde například tanec Niny a krále patří i pro mě mezi jednu z nejpůsobivějších anime scén této sezóny. K tomu všemu přidávají autoři zvraty dějové, které jsou někdy i krásně a kontrastně popsané už jen samotnými názvy episod (Day of Victory x Day of Defeat). Jistě některé věci jsou očekávané, jiné překvapí, ovšem ten dojem, kdy se těším co bude dál tady prostě nechybí. Dále pak musím zmínit poměrně dobře provedené a akční (nejsou statické) souboje a jejich nečekaná vyústění, kdy mě třeba boj krále, Azazela a Kaisara ve stylu každý s každým hodně bavil. No a samozřejmě i ten kontrast mezi humorem a akcí a jak dobře to funguje, je něčím co se prostě musí zmínit.
Granblue Fantasy mi toho tolik nenabízí. Jistě hudba je velmi dobrá, opening se mi líbí a hodí se jako taková příprava na další cesty a ending je opět příjemnou tečkou po dokončení episody, ale to úvodní nažhavení něčím ráznějším mi prostě chybí. Dějové zvraty jsou většinou velmi dobře odhadnutelné, souboje nikterak překvapivé, opět ve stylu fantasy RPG, ale bohužel třeba ten humor a špičkování mezi pilotem a lolitkou u mě moc nefunguje, stejně jako zdejší létající maskot.
Takže když si to shrnu, tak u adaptací fantasy her považuji za lepší:
1) originalitu před tradičním pojetím
2) unikátní postavy před běžnými fantasy i anime stereotypy
3) hluboký a zajímavý příběh (klidně i) na menším prostoru před repetitivními situacemi v různých lokalitách
4) kontrast před fádností
Ona se tato pravidla o mých preferencích dají použít i na jiné žánry a mohl jsem si vybrat i nějaká starší anime na rozbor, ale když se vám v jedné sezóně sejdou takové dva hezké příklady, jak se dá s adaptací fantasy hry naložit, tak proč toho nevyužít...
Jistě, obě série stále ještě běží a dojem z nich se u mě může pořád změnit (nemyslím si), ovšem fakt, že GF je průměrná a naprosto klasická fantasy, zatímco SnB: VS je něco originálního mi už nikdo nevymluví...
Sword Art Online Abridged - o dva stupně lepší zážitek
Sword Art Online je bezpochyby jedním z nejpopulárnějších fenoménů současného anime. Za sebe jsem si hodně oblíbil prvních cca 15. dílů a ty by ode mě nejspíš dostali slušné 4* (přemýšlel bych i o 5*) a to i přesto, že romantická pasáž s domem u jezera a s Yui se mi do toho tak úplně nehodila. Při jejich sledování jsem byl dokonce i nějakou dobu (začátek) přesvědčený, že lépe se příběh o postavách uvězněných ve fantasy RPG ani udělat nedá. Přesto to ale mělo své nedostatky a spoustu klišé a momentů, kdy jsem musel uznat, že dokonalé to rozhodně není. Po prvních 15. dílech přišla pasáž s elfy, romantická zápletka se sestrou a vše zapadlo do šedi průměru a výsledný dojem z této části první série skončil jen u slabých 3* (celkově slabší 4* za slušnou první půlku) s tím, že mě druhé shlédnutí nikterak nelákalo a druhá série ve mě vzbouzela jen mírnou zvědavost...
Pak se však objevil v diskuzi jistý příspěvek od jednoho mého oblíbeného uživatele a já se rozhodl vydat do světa Aincradu ještě jednou i když trochu jinak - objevil jsem totiž SAO Abridged parody.
První díl byl sice ještě slabší, ale každá další episoda byla lepší a lepší a některé díly bych prostě označil za geniální (sorry Goku, tohle zhodnocení si vypůjčím). Čím to je, že jsem si tuhle šílenou parodii tak skvěle užil? Hlavní díl na tom nesou hlavní postavy! Především Kirito je tady naprosto geniální, přesně po nějaké takovéhle postavě jsem toužil již od doby, co jsem začal sledovat anime. Někdo, kdo se s tím nemaže a je to naprostý hajzl, samolibý narcis, namyšlený a totálně přehnaně silný bojovník, co kromě neskutečného máchaní meče háže jednu krutou a sarkastickou hlášku za druhou. Dojem dotváří i perfektní dabing. No a pak je tu Asuna, která se tady z odhodlané válečnice a roztomilé waifu mění v cynickou a z počátku odměřenou mrchu, která se naučila pár triků od staré známé Gasai Yuno a rozhodně tu nehodlá hrát jen druhé housle... Zbytek už není tak zajímavý jako ústřední dvojice a je pravda, že vše táhnou především oni, ovšem díky příběhu, který byl slušný už v předloze to není ani chvíli nuda. Navíc spousta scén dostává úplně nový význam a jak už to tak u skvělých parodií bývá, je to většinou velmi dobrá zábava. A tak se mi některé momenty, třeba jako žárlící Asuna co spálí na prach celou kovárnu, nebo první opravdu intimní chvíle mezi Asunou a Kiritem, opravdu zapsaly do paměti.
Po první sérii (konec 11. dílu), která předvedla podle mě tu nejlepší pasáž z celého SAO mi to tedy nedalo a musím se o téhle podle mě jedné z nejlepších "abridged parodií" trochu rozepsat alespoň tady v deníčku, protože vlastní profil tahle záležitost na ČSFD na rozdíl od jiných, ještě nedostala. Rozhodně doporučuji a prvních 11. dílu je pro mě čistá 5* záležitost a jsem hodně zvědavý jak si šikulové ze Something Witty Entertainment poradí s dalšími díly a s částí SAO, která pro mě jakoukoli lásku k originálu nadobro zabila. Věřím ale, že zdejší Kirito to dá...
Anime sezóna Jaro 2017
Nová anime sezóna, nové seriály a nové dojmy - Jaro 2017.
Sleduji a líbí se:
Nobunaga no shinobi: Ise Kanegasaki hen
Shingeki no Bahamut: Virgin Soul
Zero kara Hajimeru Mahou no Sho
Shuumatsu Nani Shitemasu ka? Isogashii desu ka? Sukutte Moratte Ii desu ka?
Sleduji:
Granblue Fantasy the Animation
Rokudenashi Majutsu Koushi to Akashic Records
Sword Oratoria: Dungeon ni deai wo motomeru no wa machigatteiru no darō ka? Gaiden
Dropnuto:
Souryo to Majiwaru Shikiyoku no Yoru ni...
Kenka Banchou Otome: Girl Beats Boys
Nesleduji:
The Idolm@ster: Cinderella Girls gekijō
Boruto: Naruto Next Generations
+ ty ostatní na které jsem zapomněl...
Jeoffrey the gamer...
Byla mi položena otázka, jestli hraju hry a jaké... A tak jak jsem slíbil na svém profilu, pokud by někoho něco zajímalo o mě, pak mu tady klidně odpovím. Sice moc nechápu, jak hraní her souvisí s filmy a co to o dotyčném člověku vypovídá, ale budiž...
Samozřejmě, že hraju hry, jen málokdo, se v dnešní době hraní her občas nevěnuje. Mezi mé nejoblíbenější žánry patří RPG a strategie.
Během svého života jsem se ve virtuální realitě stal mnohým, zažil ledacos a zkusil ještě víc:
Jsem ten co porazil Diabla a to hned 3x.
Ovládal jsem bojiště Azerothu a a velel armádám Aliance i Hordy, také 3x. Ovšem na rozdíl od spousty ostatních jsem v tomto světě neběhal a neplnil úkoly.
Jsem hrdina Denerimu, šampión Kirkwallu a Inkvizitor, vše v "době draků".
Znám země jako Morrovind i Skyrim a zažil jsem Oblivion.
Přežil jsem ve světě zničeném nukleárním holokaustem, opět 3x.
Jsem velitel armád "hrdinů síly a magie" a to hned v pěti různých světech a obdobích a jednou jsem i velel partě 4 hrdinů na cestě za "nebeským mandátem".
Vím jak splnit Quest for Glory a že Gothic není jen anglický výraz pro umělecký sloh.
Znám temné kouty vesmíru, kam jsem se dostal třeba jako protosský executor, byl jsem na Arrakis a minimálně jeden vesmír jsem úspěšně zlikvidoval jako Jeofrey Shepard.
Prožil jsem evoluci od malé spóry až po úspěšnou cestu do středu vesmíru.
Byl jsem tvůrce a dobyvatel civilizací, římský caesar i budovatel dopravy.
Říkali mi Geralt z Rivie - 3x.
Střílel jsem nacisty v šedém bludišti.
Znám hlášky jako "Shake it baby, you wanna dance" nebo "Your face, your ass, what's the difference?"
Vyhazoval jsem do vzduchu malé panáčky, jako správný "Bomberman"
Kradl jsem auta a to nejen v San Andreas.
Během závodů jsem střílel ježky po různých zvířátkách na motokárách.
No a v současné době už několik let válčím ve "válkách guild" a snažím se tu zabít prastaré draky a občas se nostalgicky vrátím k něčemu z toho, co jsem popsal výše, nebo očekávám, až vyjde další podobné dobrodružství...
Mohl bych tu sedět a dál vzpomínat a přidávat další zážitky z herního světa, ale myslím, že dotyčný si už obrázek udělal a asi tuší, že nejen že hraju hry, ale ono mě to i baví...
Dance Umaru, dance...
Protože má ještě dnes "sestřička Umaru" místo v mém srdci, protože ten opening byl prostě skvělý a protože mě nebaví to video pořád hledat na youtube, tak si ho dám sem. Berte to třeba jako Jeoffreho hudební okénko...
Katsura janai, ZURA da !!!
Takové malé poděkování nejen za dnešní skvělou episodu Gintami !
Anime sezóna Zima 2017
Dojmy z anime sezóny zima 2017.
Moje Best of Winter 2017:
Líbilo se:
Yōjo senki: Saga of Tanya the Evil
Ao no Exorcist: Kyōto fujō ō-hen
Shōwa genroku rakugo shinjū: Sukeroku futatabi-hen
Chain Chronicle: Haecceitas no hikari
Kono subarashii sekai ni shukufuku wo! 2
Kobayashi-san chi no Maid Dragon
Viděl jsem:
Minami Kamakura kōkō joshi jitensha-bu
Dropnuto:
Schoolgirl Strikers: Animation Channel
Nesledováno:
Yowamushi Pedal: New Generation
Rewrite 2nd Season: Moon hen / Terra hen
Marginal #4 Kiss kara tsukuru Big Bang
