Lachtaan

V průběhu dvou dní jsem se sešel rovnou se dvěma filmovými kousky, o kterých bylo nebo je momentálně všude slyšet a diskuze přetékaly (či přetékají) až za hranice uzavřených komunit filmových geeků. Ano, i divácky vskutku nepřístupná Velryba nejen nominací a následnou výhrou Oscara za nejlepší mužský výkon v hlavní roli se dostala do podvědomí i těm, co filmy nežijí každodenně a já si ji mohl díky konečnému přidání do portfolia platformy KVIFF.TV dopřát. Sice jsem si službu předplatil zase na měsíc trochu nešikovně těsně před státnicemi, ale nějak to skloubím, abych ji využil a zase u ní příliš neprokrastinoval.

Samotná Velryba je potom hutným, tématem silně nepříjemným dramatem, které musí každému vlézt hluboko pod kůži a zanechat v něm alespoň uvědomění, jak by si měl vážit svých blízkých a svého duševního a hlavně fyzického zdraví. Brendan Fraser je ve svém comebacku opravdu famózní, zvlášť když víte, že do této role promítl hodně ze svých životních útrap. Kdo tenhle kousek ještě nezažil, dejte si to.

Druhým, už mnohem profláklejším kouskem, co teď dominuje v celosvětových kinech (i ti zabednění Číňani to k sobě pustili), je třetí (a poslední návrat) oblíbených Strážců Galaxie, kteří všem někdejším fanouškům komiksového giganta Marvel doručují možnost se vrátit do časů, kdy z této stáje přicházely kvalitní, zábavné, dobře vypadající a nestupidní sci-fi kousky, u kterých se nebudete nudit ani po více jak dvouhodinové stopáži. Jak už jsem napsal v komentáři pod filmem, tohle není rozlučka jen s bandou kolem mého oblíbeného Rocketa, ale s Marvelem takovým, jaký jsme jej po více jak 20 filmů milovali. Já už teď jdu fakt do toho učení, u něhož budu sjíždět celý soundtrack.