Rhea

Ennio... jedním slovem božský. Jeho hudba se mi zdá být jiná než hudba jiných známých a oceňovaných skladatelů. Ale možná to je jen můj nekritický dojem a špatná znalost tvorby ostatních. Každopádně u těch ostatních dle mě dominuje prostě orchestrální hudba s převahou smyččů bez nějakých zajímavých prvků, která pak tak nějak splývá v jednu monotónní vlnu. Nic zapamatovatelného, charakteristického. Kdežto Ennia člověk pozná :-). Má své manýry, ale i tak je to génius. Mé nejoblíbenější jsou Ecstasy of Gold, Gabriel´s oboe, Abolisson (ale v té svižnější koncertní verzi), ústřední hudba z Hodného, zlého a ošklivého a Pro pár dolarů navíc a samozřejmě z Tenkrát na Západě (to už od dětství díky Věře Špinarové). Jo, a ještě jsem zapomněla na Ancora qui z Nespoutaného Djanga.