Dlubal David

„ve stavu"
1517
pátek, 11-III-2005, 22:39

Pouze slova skládáš k sobě
ale neznáš jejich význam
chtěl bys vyjádřit co je v Tobě
že duše není klidná

nejde to však – vskutku nejde
pomatenost ovládá Tě
nervozita tělo hřeje
...

„np"
1516
pátek, 11-III-2005, 16:34

Nerozumím vysloveným slovům
nevyznám se ve Tvých činech
nechápu proč spěcháš domů
kde Tvá tvůrčí činnost hyne

„v hlubinách vysoko položených"
1515
pátek, 11-III-2005, 16:31

I
Oči se dívají
vidí jen utrpení
dny se stmívají
noci vládnouti se chystají
City čekají na svůj díl
spadnuvší z bílých kopretin
přichází pouze šedý splean
a jeho opařený stín

II
Mozek se zahřívá
smrtka proudem nalévá
opojení z neživota
Odpočinek usíná
dlouhá noc prolíná
noci krátké uběhlé

III
Sluneční záře proklíná
čas který se ani nehne
paprsky slunce uvadnou
mraky mezi řeky upadnou

IV
Bolest žije v hlubinách
vysoko položených mraků
kam lidské oko nedohlédne
kde neznají ptáci strachu

V
Samota se skrývá
v davech rozvášněných
samotářů přibývá
v davu se schovávají...

„město dávno ztracené"
1514
čtvrtek, 10-III-2005, 00:41

V noci temné březnové
vítr mrakem ani nepohne
teplo veřejného osvětlení
způsobuje mlčky
že usnout nechce se mi

v noci bílé mrazivé
v útrobách skalisek obživne
město dávno ztracené
a už nikdy nezhyne

vynoří se pozvolna
oděno hnědým uhlím
krvácející zespoda
opřeno v pevnou hůli

za chladné tiché noci
se běh času otočí
budeš udiven a v noci moci
Tě kouzlo města uloví

„na hranicích"
1512
středa, 9-III-2005, 23:51

I
V dobách temných zašpiněné mysli
bloumajíce na hranicích
bez vědomí ve skrytu duše
přemítáš – a co zjistíš?
že stojíš mezi životem a smrtí
kde smrtka touží po Tobě
život Tě jen krutě škrtí
ležíš na mramorovém hrobě
a ne a ne se dostat do něj

II
Nepustí Tě život zkurvená
a nenechá Tě v klidu zhebnout
mučí Tě a zabíjí Tě
smrtka si s Tebou chce lehnout
a pomilovat se
život se Tě však nevzdá
vyhasíná poslední hvězda
která na cestu svítila
nastává doba šíleného tepla
smrtka si kus Tebe ukrojila

III
Poznals slast kterou
přináší Ti smrtka
život si Tě stále drží
ale Ty bys chtěl si užít
- vymanit se z otroctví života
jít cestou poznání
odvrátit se od tváří
které jsou chladnější než led

osedlat si tok řeky
před vodopádem splynutí
kde duše se vysvobodí
a poznáš smrti lásku hned
a potom už navěky...

„klid..."
1511
středa, 9-III-2005, 23:34

Když nemáš nic
v co bys věřil
když nemáš nikoho
komu by ses svěřil
když nemáš pro co žít
tak chceš vypadnout a mít klid

„přikrývka"
1510
středa, 9-III-2005, 23:31

Dříve než mi příští ráno
ukáže svou bledou tvář
moje kosti budou mít ustláno
přikryje je teplý rubáš

Den přikrčí se a zavře oči
nechá si dát políbení
od temné noci
a uteče z vězení

Vítr zatančí v kapkách deště
osud smyje špínu z rukou
to vše ráno o šesté
- zříš realitu křivou

„zamrzlé duše"
1509
středa, 9-III-2005, 17:25

I
Snáší se vločky sněhu
na zamrzlou krajinu
dětské duše postrádají něhu
když hladí je ruce chladné
Ženy a muži v domovech svých
neznají lásky chuť
ni upřímný smích
A osamělí tuláci
bez šance na práci
na nádraží hřejí duše
lahváčem v jedné ruce

II
Jak těla bez duše
krajinou sněhem pokrytou
putují lidská těla
s nadějí jedinou
že spravedlnost existuje
a pouze odpočívá
na cestu dlouhou a dalekou

III
Život stojí pod hřbitovem
sleduje své věrné město
v reji zimy divokém
hledá tajné heslo
kterým probudit lidi
ze spánku postkapitalistické éry
- nabídnout jim zpátky čisté duše
...

„vidím sám sebe"
1508
středa, 9-III-2005, 17:10

Pohleď na tu krásu kolem sebe
krvavé kusy bratrů a sester
smrtka na vrata haly klepe
dej sbohem ostatkům synů a dcer

světe, div se co div
žil jsem s prasaty
a nebyl to hřích
neměl jsem motýlky ni kravaty
a přesto byl jsem kanec kavalír

Dívám se na zbytky
těl která jsem oplodnil
v dálce jen hřbitovní kvítí
které jsem nikdy neviděl

pohřbený budu v krvelačných lidech
prahnoucích po mé mrtvole
už beru to s klidem
za moment bude na stole
...

„se smrtí v zádech"
1507
středa, 9-III-2005, 17:00

I
Stále mne pronásleduje
zabila můj šedý stín
po obloze nad Hněvínem pluje
ze života vytvořila splean
Sedí si na gauči
za mými zády
nevím kdy po mně skočí
strach z ní je neustálý
Když jdu městem bez duše
směje se mi do očí
za příštím panelovým rohem
na mne z kanálu vyskočí

II
Bojím se jí víc než všeho
co kdy mnou v životě proletělo
otřásá mými základy
beton mění v krev
cihly přetavuje v mozkomíšní tekutinu

III
Putuje se mnou do krajů
proti mé vůli a bez tajů
klátí mnou vítr prodchnutý
bolestí zlobou a krví
je všudypřítomná
je všude kolem – je má

IV
Když procitá v útrobách
mé ohnuté páteře
v ranních i nočních hodinách
mám pocit že ze mne
už nikdy nikdy nesleze
Proplouvá mou duší
zalévat ji zkouší
látkami opojnými
sladkými – návykovými

V
Usadí se v plicích
nenechá mne nadechnout
jak ráda se mnou cvičí
a touží si se mnou lehnout
má chuť si do mého těla seknout
a třeba jen jedinkrát
ochutnat mé skrývané já

VI
Snažím se ji nevnímat
je to však příliš těžké
vždy mě její strašlivý chlad
hlavou na zem sehne
v tu chvíli se ani nehne
jenom na mě leží
poslouchá tlukot mého srdce
pak do hlavy mi sněží
a myšlenky ustávají
zůstává pouze
na dlouhou dobu stav nouze
kdy skrze bolest mého těla
oslintává moji chlapeckou duši
zůstává dokud to jde
poté to znovu zkouší

VII
Všechno se mi to hnusí:
to svádění, to trýznění
to chvilkové znásilnění

VIII
Stéká mi po tváři
slza jak mocná řeka
topím se v kanoucí duši
probodávají mne světla
přicházející odevšad
na chvíli smrtka utekla
do křovisek opodál
aby mi ukázala část pekla
která na mě ještě čeká

„psaní ze spaní"
1506
pondělí, 7-III-2005, 22:10

Píšu krví svou
že všichni kolem zahynou
řekl mi to ve spánku
napůl býk a zpola kozel
dal mi napít ze džbánku
čistý smrti pramen

„chlad a oheň"
1505
pondělí, 7-III-2005, 22:08

Tančíš ve větru
když kolem zima panuje
bez košile bez svetru
chlad kůži spaluje
na obloze mráz maluje
pod nohy Ti sype popel
příchod jara svazuje
Tvůj vnitřní oheň
...

„pohled na město"
1504
pondělí, 7-III-2005, 22:04

Vystoupej na nejvyšší místo
pohlédni na město dolů
zvláštní – co znamená to?
že všude kolem plno hrobů (???)

„zavři oči"
1503
pondělí, 7-III-2005, 22:02

Otevři své srdce
a zavři oči
- tak co vidíš je?
chladné tváře člověčí

„přetvářka"
1502
pondělí, 7-III-2005, 22:00

Překrásné obličeje
zhuntované duše
dívají se směle
uvnitř však bojí se

„chladné tváře III"
1501
pondělí, 7-III-2005, 21:59

Hleděl jsem do tváří známých těl
a nic než chlad jsem neviděl
dotýkal jsem se hrdých tvorů
padajících do špinavých hrobů
...
...
...

„obrazce"
1500
pondělí, 7-III-2005, 21:56

Obrazce
na skládce
noviny
od hlíny
žížaly
pískaly
studenti krmili
studentky které pohřbili
kyselinou sírovou
zaživa

„uvnitř jen chlad"
1499
pondělí, 7-III-2005, 21:54

Občas se mi mihne hlavou
meteorit myšlenek
či roj komet
hořící navenek
uvnitř však jen chlad
před očima žena
pod kůží chlap

„nehlídaný dnešek"
1498
pondělí, 7-III-2005, 21:52

Zatažený výhled
v dálavách oheň
v srdci kaluž plápolá
pod nohami z kostí morek
budoucnost dnešek nehlídá

„vdp"
1497
pondělí, 7-III-2005, 21:49

Normální večer ve městě
normální hlad po cestě
která vede duši pryč
možná o něco dál
a možná že blíž
tomu kde nacházím se