Dlubal David

„teplá noc"
1496
pondělí, 7-III-2005, 21:47

Bylo teplo
byla tma
rozpoutalo se peklo
ze kterého vyběhla
mokrá lebka prožraná
běžela letěla svítila
chystala se na mě
v tom mne noc vzbudila

„teplé rozloučení"
1495
pondělí, 7-III-2005, 21:44

Podej mi ruku
nacpu Ti ji do krku
natláskám Tě docela
poznáš co jsi nikdy nechtěla

Podívej se do mých očí
podívej do mého nitra
nenávist na Tebe skočí
loučím se s Tebou teplou močí

„chladné tváře II"
1494
pondělí, 7-III-2005, 18:38

Chladné tváře
z titulních stran
umělé úsměvy
s plastikou do hajan

ráno se probudit
těla svá nastavit
páteř nahrbit
chcípáky nakrmit

„očekávání záplavy"
1493
pondělí, 7-III-2005, 18:34

Stojíš a koukáš s otevřenou pusou
když se před Tebou chladné tváře pasou
a život stojí opodál
jakoby se těch tváří bál

nemáš slov při pohledu do krajiny
kde zabíjej matky své zrozené plody
bez nádechu vzduchu do plic
bez energie a světla
pootáčíš hlavou
do nedalekého pekla

tam za lesem smíšeným
kde zvířata nežijí
stojí dům kamenný
posazen do hlíny
která nikdy neplodí

plevel obrůstá tamní místo
prorůstá skrze les
zaplaví malou blízkou ves
a blíží se do města
kde na něj čeká nevěsta
...

„v chladu"
1492
pondělí, 7-III-2005, 18:24

Čekám za zdí nářků
kde hřbitov živý je
město tam žije
a chladné tváře
v domech vykřičených
ve sklepech zapocených
a ateliérech zkrvavených
čichají prachu chlad

„moderní oltář"
1491
pondělí, 7-III-2005, 18:21

Vidím chladné tváře
u moderního oltáře
hlavy nohy a polštáře
všechno v jedné straně
- jen podívej se na ně!

chladné tváře
u jezera postmodernosti
nevidí nesnáze
plynoucí ke zkáze
rozštěpenosti osobnosti
a zpovrchovatění
...

„chladné tváře"
1490
sobota, 5-III-2005, 21:09

Hleděl jsem do tváří cizích těl
a nic než chlad jsem neviděl
dotýkal jsem se oněch stvoření
a cítil že touží po vysvobození
...

„asi komplexy či co"
1489
sobota, 5-III-2005, 21:04

Co děje se to s lidskou povahou
když člověk jen tak pro svůj špás
zmrzačí neb zabije
postavu domova nahou
Kam ztrácí se srdce vnitřní hlas
jestliže soucit a porozumění
odpočívají a dávaj si na čas
Mne bytostně bolí
když jeden či více z nás
nad bezbranným tělem stojí
za čas se vrátí zas
a člověk ležící v krabici se bojí
...

„postřehy od vedle"
1488
sobota, 5-III-2005, 20:55

Mrtvolná hodina nastala
spravedlnost se se lží vyspala
hodinka mrtvolných hodů
pohřbívány do schodů
ještě nevychladlá těla
která na vlastní oči viděla
co spravedlnost provádí
že čas a prostor živé podvádí
že smrtka životu nebrání
v tom aby si cestou šel
...

„stříbrné zrcadlo"
1487
pátek, 4-III-2005, 23:30

Toužíš po něčem, o čem víš, že to nechceš (a co Tě odpuzuje). Chceš ochutnat to, co se Ti zprotivilo (protiví). Máš chuť se najíst z talíře, jehož náplň Ti již jednou rozbolela žaludek.

Sníš o činech, jež v Tobě zanechaly hořkost a opovržení...

Bolí Tě hlava z toho, jak neustále myslíš. Z toho, na co stále myslíš, z toho, jak myslíš.

Cítíš se být sám sebou, ale Tvé emoce Tě občas natolik vyvedou z míry, že začneš pochybovat o tom, jestli jsi skutečně sám sebou – a jaký vlastně jsi.

Je v Tobě cosi neidentifikovatelného, co Tě žene-tlačí stále kupředu. Ono nepopsatelné Tě však zároveň přivádí ke stříbrnému zrcadlu, které Ti ukáže Tvou minulost a Ty se nestačíš divit sobě samému a dostavuje se pocit, že měl bys přibrzdit..., že to, co je uvnitř Tebe, vůbec neznáš.

Bojíš se přiznat si, že nevíš kdo jsi. Bojíš se podívat sám na sebe, též se bojíš vidět se tak, jak Tě vnímá Tvé okolí...

„zamyšlení nad životem"
1486
pátek, 4-III-2005, 00:34

Život je nevděčná mrcha ...

„ruce od krve a pravda se schovává"
1485
čtvrtek, 3-III-2005, 15:42

Slova tečou ze Tvých slizkých úst
znám Tě – Ty mrcho proradná
přesvědčovat znovu mě zkus
že Tvá ruka je ta pravá
a zabiju Tě vlastníma rukama

zkoušej to na jiného blbečka
pomohu mu proti Tobě
okusíš zlobu svých vlastních pařátů
až uvázaná na drátu
a beze svých mocných zbraní
uslyšíš jak říkám lidem:
honem – pojďme na ni!!!

„neobyčejně obyčejný večer"
1484
středa, 2-III-2005, 22:19

Ležela žena
a ležel muž
leželi spolu
neleží už
Přišel tam psychopat
zabodl nůž
nejdříve do ženy
a poté do muže
Rozpáral oba trupy
stáhnul je z kůže
teď už asi nikdo
těm dvěma nepomůže

„bolest stále hlídá"
1483
středa, 2-III-2005, 22:15

I
Jako ve vakuu
v zádech čerstvou kudlu
krev se zpomaluje
vládu nastoluje
tyranie vlastní mysli

je rok dvoutisící pátý
ve skříni kravaty
visí coby vzpomínka
na uběhlé časy
kdy suché byly moje vlasy

nesmočené slzami
tekoucími ze srdce

II
Kočka běhá za ocasem
píchání v koleni připomíná
že pouhý smrtelník jsem
a bolest si mě stále hlídá

III
Dívá se mi do očí šelma
neschopná neupřímnosti
sleduje co se kde mihne
do klína mi kdykoli skočí

IV
Lidé kolem šli už spát
já mohu se jen zase bát
co mi noc přichystá
svými krutými sny
ve kterých jsem postava schoulená
do určené samoty

„postavy neživé"
1482
středa, 2-III-2005, 16:41

Dívaj se na Tebe postavy neživé
dívaj se tak živě
že Ti v mysli vyvstane
že už se to blíží:
přicházej si pro Tebe
sledujou Tvoje výrazy
teplo obepíná prostor přízemní
za chvíli poznáš různé záhady
které trápili Tě ve Tvé mysli
už házej před Tebou postavy návnady
a ukazujou arabskými čísly
života Tvého odpočet ...

„relax lucerna"
1481
středa, 2-III-2005, 15:43

Relaxuješ v restauraci
po dvanáctihodinové šichtě
chceš si jenom odpočinout
a mít úsměv v xichtě
v pohodě spočinout
v přítelově vyprávění
být happy a free
neslyšet strojů bušení
a nadřízených hřmění
jestliže norma není splňována

chce prostě pouze žít
od rychlosti moderní doby klid
chceš se vtipům smát
na společné prožitky zavzpomínat
probrat věci dnešních dní
že se Ti Gross a celá vláda zdaj pitomí

„pro samé lidi není vidět člověka"
1480
středa, 2-III-2005, 15:37

Díval jsem se na lidi
jak se na sebe zamilovaně dívají
díval jsem se u Prioru
a divil se co všechno si naslibují

Díval jsem se na kolemjdoucí
kteří se dívali na mne
dívali jsme se společně
a neviděli nic než lidi

Díval jsem se na jednotlivce
a viděl stále jenom lidi
tu tlusťocha tu kostlivce
- lidi co lidskostí smrdí

Díval jsem se na lidičky
ale neviděl žádného člověka
stojíce v úseku časové smyčky
viděl jsem pouze
v tomto stavu nouze
lidi co lidmi jsou

„roots, bloody roots 2005"
1479
středa, 2-III-2005, 14:54

I
Kořeny
nekonečného zla
z končetin rostou
těžknou a tloustnou

Kořeny
krvavé kořeny
všude kolem v Zemi
Kořeny
z tělesných schránek
kořeny rostou do dálek

kořeny
kořeny morové
rostou a kvetou
do krásy novodobé

II
Kořeny
kořeny jsou všude
krev všude tříští
co bylo chladné
probouzí se ráno příští

pokryto hnědou vrstvou
neživé tekuté hlíny
nezbývá již nezakrvácené místo
- rozhlédni se kolem
co jsme zavinili:

„smrtelně nemocní"
1478
středa, 2-III-2005, 14:45

I
Jsme hloupí a ztracení
ve městech z betonu
zbití a zmlácení
padáme do bezedného hrobu

jsme slepí a hluší
k emocím uvnitř nás
cítíme že nás cosi dusí
nechápeme že vychází to z nás

jsme zničení a zmrzačení
život pro nás nemá smysl
vidíme se býlí i když jsem černí
myslíme že emoce jsou výmysl

II
Jsme hloupí a ztracení
ve svých šedých králíkárnách
pod dekami pomočeni
sledujeme zabíjení v televizních zprávách

běháme na pískovišti
kde děti hrají si
rozbíjíme jim bábovičky
bychom pošli přejí si

III
Mimo prostor a čas
neúnavně ve svých věrných pravdách
pohřbíváme se hlouběji – zas a zas
...

„pocity XLII"
1477
úterý, 1-III-2005, 23:20

I
Co mám dělat
já to nevím
tak mi poraď
neb se zblázním

hlava třeští
mozek blije
rozumu se nedostává
i to se občas stává

II
Divím se světovým událostem
divím se svým vlastním kostem
skřípajícím hlasitě
a praskajícím při pohybu
Divím se křupající páteři
a zádům bolestivým

III
Řekni mi člověče
co mám dělat dál
čas mi brzo uteče
a já zjistím že jsem pouze stál
na stejném šedém místě
které zdálo se býti barevné