Dlubal David

„pocity XL"
1436
úterý, 11-I-2005, 04:29

Mezi rosou noční
a kameny štěrkovými
mezi lidmi nemrtvými
a světly polozhasnutými
u zóny smrti
blízko stanice bláznů
poblíž lhářů
nedaleko od lesa
daleko od živých zvířat
žiji – tady žiji
a musím zde umírat

„most IV"
1435
úterý, 11-I-2005, 04:23

I
Otázky vyplouvaj
odkudsi na povrch
nesou se na vodě
požíraj veškerý vzduch
otázky leží si
na vodní hladině
bez kormidla – plují si
u břehu zastaví mě
a kladou se
na můj jazyk

II
na voru sedíce
odstrkávaje se klackem
na nebe dívám se
otupěn hladem
zblbnut pocitem
že vše sežrat
musím okamžitě
několik pasoucích se jehňat
i malé černé kotě
hřející se na louce

III
ležíce na voru
a dřevem se odstrkávaje
dívám se na oblohu
jak mráček osamocen bílý pluje
ve tvaru lenochoda
směje se a mumlá
na tváře moje
... nerozumím jeho řeči
nechápu co mi povídá
nechávám se unášet
po říčce špinavé

IV
k malému jezu vor pluje
řeka se připravuje
že změní směr náš
já ale včas seskočím
a válíce se v bahně
ku jezu nohama otočen
porybným jsem osočen
že plaším tady ryby

V
po břehu jdu si kam
nohy mě zavedou
nevadí vůbec mi
že v těchto končinách
to za mák neznám
... je den bílý
jak padlý sníh
pohlédnu k hvězdám
schovávají své tváře
a směji se na tento svět

VI
maličký palouček
v nedalekém obzoru
nohy bolí již
nechtějí kupředu
po písku a kamenu

VII
ulehávajíce v houští
ve vlhkém vzduchu
nevnímám prachu
poletujícího touto pouští
měsíčních kamenů
dolů hnědouhelných
jezer umělých
a zvířat zpitomělých

VIII
ale jsou tu i krásná místa
která si zaslouží obdiv
kde na místě je úcta
a nervozity a hněvu odliv

„strach"
1434
úterý, 11-I-2005, 03:56

Ptám se Tě můj příteli
proč jsi stále se mnou
proč nemohu býti chvíli sám
proč kráčím cestu ve dvou

ptám se Tě můj kamaráde
proč neodejdeš pryč
můj život neustále slábne
nemohu nalézti od něj klíč

ptám se Tě můj věrný
kde jsou Tvoji bratři
ptám se Tě můj příteli
kde jsou Tvé sestry

ptám se Tě můj věrný
proč jen Ty tu jsi
proč Tě neumím zničit
a proč já jsem stále Ty

„pekelné nebe"
1433
pondělí, 10-I-2005, 19:20

Hle jak střelhbité ostré nože
vyřezávaj Záhořovo lože
hle jak potůček bublavý
chrám lidské počestnosti postaví
dívej jak bůh si mne ruce
když postavičky v jeho jménu
vraždí a zabíjejí
neb když postaví v jednu stěnu
zvířata na jatkách

podívej se konečně
pro koho krev srdečně
prolévána zase je
podívej se dlouze
kdo zasévá nouze
pohledni na nebe
na toho santusáka
který by bez Tebe
neužil žádnou srandu

hle když slunce zachází
on se na obzoru nachází
nabádá bludné mysli
prodává Tobě Tebe
hrabe si na svém písečku
rozdává smrt jen
no tak se člověče podívej
jak dělá si srandu z Tebe
- volá Tě do pekelného nebe

„východ"
1432
pondělí, 10-I-2005, 19:05

Sám a sám – v srdci jen stín
věrně zahynu – pokud to nezměním
hledám si nový svět nepoznaný
kde čistota je chléb denní
hledám svět bez utrpení
neznaje pocitu nalezení
hledám vodu živou a živoucí
počítám s Tebou do noci
příští – té budoucí
že vydáš se se mnou
do dne za noci

„doba mezi"
1431
pondělí, 10-I-2005, 19:00

I
Opět tam kdes už byl
jako bys ani nežil
tu dobu mezi... tím
Opět tam kde jsi byl
rozkládáš život kterýs žil
nechápeš tu dobu mezi...
Na přítomném rozcestí
cesta kde klestí
budoucnost nic nevěstí
očekáváš neštěstí
Na hromádce hoven dnešních
postrádáš ve vrchu třešní
díváš se co přinese
ta hromada před Tebou
co skrývá a co v ní dřímá
jakou úlohu v ní hrají
postavy které potají
se schovávají za ní

Na rozcestí cest mnohých
Ti někdo z křoví poví
jdi po této – běž po ní!
Na každé cestě na Tebe čeká
pěst osudu jenž se neleká
nikterého zastrašování
Opět tam kdes už byl
jako by jsi ani nežil
tu dobu mezi... tím
Sedíš si na mramorové desce
kocháš se dnešní krajinou
nevíš ke které se přidat cestě
kterou vzít si za tu svou

Sedíš na desce z mramoru
sedíš a vzhlížíš k obzoru
blíží se dnešní noc zimní
přestáváš hledat osudu síni
říkaje si že něco se stane
jen tak sedíš jak podsvinče přikované
jenom tak pro sebe
sbíráš si kamínky
z mysli Ti bolest kane

II
Nehledat nemluvit
čekat a promluvit
až nastane ten čas správný
kdy růže opět vykvetou
kameny utvoří pevné skály
bolest se ztratí v kolenou
a chmury budou zahnány
za hranice dnešních dní
po čáře zapomenutého výsluní

žalu nežádoucího neznáti
dotknout se své planety máti
poděkovat jí svým polibkem
uklonit se kotlině
jíti do vysokých skal
poznati kde jsi se vlastně vzal
odkud pochází vše Tvé
věz že cesta se Ti nevyhne
sama ukáže se Ti...

„cesta šepotem ukázaná"
1430
sobota, 8-I-2005

I
Vidím schody vedoucí k řece
jež Charón hlídá
jsem tu dole ve skalách sám
pouze smrt si v tento večer snídá
jsem sám na schodišti
sestupuji po něm dolů
cítím se jak na kluzišti
jak uličník co nechce se mu domů

II
Serpentýny zkoušejí mé nervy
hlas odkudsi z neznáma
mi našeptává: šaty si servi!!!
strhej všechno ze sebe
nechť mohu lépe vstoupit do Tebe!

III
Otupělý křičím hlady
hlas mi našeptává
nechť vložím ruku do sebe
a pozřu svoje vlastní vnady
hlas mi našeptává
má mysl a rozum se vdává
a tak děje se co děje se
ruka má třese se
rozum opodál
věrnost Leviathanovi přísahal
a mysl má ponurá
se do rukou Lucifera dává

IV
Na kolenou uprostřed skal
sám sebou vyburcován
sahám znovu do svého těla
v ten mžik světlo světa spatřila
střeva má nespoutaná
za moment do úst vsoukaná
a vkládány jsou i jiné pochoutky
co dále říci... snad jen to
že chuťově to vlastně šlo
mé vlastní tělo mi chutnalo
a co na tom že v mozku
mi bezvětří skuhralo

V
Dívám se do všech stran
skálami vyzýván
ať pokračuji dál a dál...

Žeru, chlemtám, okusuji
když není už co
sedám k Charónovi
a korábem nevelkým pluji
vstříc říši mrtvých

cestou sleduji tu krásu:
duše ztracené na krvavém mlhavém pásu
přidám se i já k nim
neb sem já patřím
sem k duším ztraceným ostatním

„zkáza"
1429
sobota, 8-I-2005, 02:26

I
Víš kde hledat zkázu?
podívej se do sebe!
ponoř prsty do hrudi
vezmi lopatu
a vykopej tu mrtvolu
co v Tobě dříme
podívej se do hrobu
který Ti byl dán
dostal jsi jej při narození
a od té doby přes něj skáčeš
poletuješ nad plamenem
rudě zbarveným
nechceš se spálit
bojíš se poranění
a tak se mu vyhýbáš
on je však na každém kroku
on jsi Ty
tak už to pochop
Ty lidský cvoku!

II
Táhneš jej za sebou
natáčíš digitální kamerou
své chtě nechtě ukřižování
a nicoty slibování
že Tobě neublíží
že Tobě cestu nezkříží
že Tebe nechá smrti
a ta Tě bude milovat
Bude Tvou sestrou
bude Tvou matkou
bude Tvou sestřenicí
bude Tvou milenkou
bude Tvou paní
bude Tvým stínem
bude ta co se Ti klaní
každé ráno po svítání

III
To je však pustopustá lež
čeká Tě jen zkáza
jednou to nezvládneš
a bude sebevražda spáchána
Tvou vlastní rukou
Tvým vlastním vědomím
proti Tvým emocím
proti Tvému tělu
se cosi postaví
nebudeš vědět jak zastavit to
celé Tvé já
pohltí žhavé zlo

IV
Nebudeš chápat
co chceš a co ne
pochopíš pouze to
že zkáza se Ti nevyhne

zkáza je v každém z nás
musíš si to připustit
poradím Ti kde hledat ji:

stoupni si nad ten hrob
hlíny pár hrstí dolů shoď
uvidíš cestu vedoucí
tam do skal matoucích
postoupíš dolů se
magma Tě vyvře
do skály červené
tam zříš své pravé já
v jeho nejryzejší podobě

V
Postoupíš kousek vpřed
a potom bude vše na Tobě:
buď budeš stát
a sám sebe se bát
nebo kupředu půjdeš si
pro odpověď na otázku
kde hledat svou zkázu

a když zvědav budeš
tak rozlouskneš ten oříšek
skála otevře se Ti
budeš v jejím sepětí

uvidíš svou pravou tvář
a krví pokrytý
dřevěný oltář
s krucifixem dolů k zemi
s ložem betonovým
otevřou se Tvoje oči:
odpověď již nehledáš
spatřils svoji duši
neschopen cokoliv říci
neschopen s mozkem si povídat
slyšíš jak Tvé tělo křičí
jak se Tvé touze po poznání příčí
že kdy vůbec existovala
teď chuděra se schovala
za krucifix nalomený
pevná skála coby voda
žene Tě do bezvědomí
když dere se skrze Tebe
rovnou Tobě do postele
a snaží se Tě vzít s sebou

nevíš co říci
víš jen že konec se blíží
no tak si leháš do postele
a je Ti s těmi kapkami skvěle
než Tě začnou požírat
a do Tvého srdce se vtírat:
v tuto chvíli jistě víš
že nic více již nezjistíš
našel jsi cestu
jak najít zkázu
nebylo to těžké
bylo to však dlouhé
putování suchem žízní
za asistence potíží
rodících se v srdci Tvém

„lidi a prasata 2005"
1428
pátek, 7-I-2005, 01:01

Jedna sviňa říká druhý:
Kopni do prdele mojí
„Proč bych tak měla činit
musela ses zbláznit"
Ale ne, je to normální
já se totiž bojím lidí
už se na mě třesou
doufám že mne neunesou
začíná mě všechno srát
lidi budou zase žrát...
Jakmile mě zabijou
moje tělo omejou
pak mě rozporcovat musí
no to se mi vážně hnusí...
Na lidi jsem nasraná
protože jsem spoutaná
svoboda mi velmi chybí
lidi si dělaj co se jim zlíbí...
Prasetem nazývají mě
přitom z nich se mi dělá zle
musím žít za mříží
(sic někdy v hlíně)
čekám až smrt si pro mě přijde
„A co lidi nesežerou
daj domácím mazlíčkům odměnou"

„láska – na Tvých očích páska"
1427
pátek, 7-I-2005, 00:52

K čemu je nám velká láska
když na očích tkví páska
k čemu je nám tahle láska
je to divné – co já vím
K čemu je nám velká láska
asi na nic – je to zkáza
k čemu je nám tahle láska
to je velkým tajemstvím
K čemu je nám velká láska
to mi pověz člověče
k čemu je nám tahle láska
do bot Ti nateče
K čemu je nám velká láska
tekutina Tě pokryje
k čemu je nám tahle láska
celá Tvé smysly zalije
...

„mnč"
1426
pátek, 7-I-2005, 00:47

I
Kolikrát sám sebe člověk zradí
proč nedělá to co chce a to o co se snaží
proč člověk činí pravý opak toho co tvrdí
a proč to co mu leze z úst lží smrdí?

proč zapáchá zlobou všechna lidská láska
proč nejhnusnější a nejodpornější
stvoření vypadá jak kráska
a proč sliz lidská ústa laská?

II
Pravda je zabalena v celofánu
v barevném růžovém papíře
lež obuta v zaručeně pravdivých botách
lež cestou spálenou v pravdy stopách

III
Z toho co nám z úst se řine
mnoho nevinných stvoření bídně hyne
ni jediná noc ni jediný den neuplyne
aniž bychom neubližovali
...

„prodaná matka 2005"
1425
pátek, 7-I-2005, 00:38

Zemřela matka a do hrobu dána
a po ní tu dluhy zůstaly
její děti se špatně měly
každičký den na hřbitov chodily
všemožně se radily

matce bylo líto dětí
že ony žijí ve špíně a smetí
tu vnukla myšlenku dětem
jenž jako trend letí světem:
obraťte se k veksláku Janovi
který obchoduje s mrtvolami

a tak děti vyhrabaly matku v rakvi
na kousky ji rozporcovali
prodaly co se prodat dalo
a to co se prodat nepodařilo
se o nedělním hodu sežralo

matka prodána jest na šedém trhu
děti již bez jakýchkoli dluhů
chtiví synové a chtivé dcery
na svou matku nezapomněli

podnikati začali s těly
avšak dočista živými
stali se z nich nenasytné včely
které všechno opylovaly
svými sosáky a chtivýma rukama
dívky ne a ne se peněz nabažit
a tak rozešly se s klukama
rozřezaly i jejich těla

našly si nápadníky sobě rovné
a když se čas o několik let kupředu pohne
tak matka vzpomínajíc na svá dítka
splodí stonek vyživující kvítka
nesoucí vůni policejním vyšetřovatelům
kteří zamezí hamounům
pohledět do dalších dnů

dcery se svými chalany
nepodnikají již dále
sedí sobě čelem v kriminále
živly nekalé z dcer staly se
a často ptaly se:
proč dopadly jsme takto
ó, naše prodaná, rozporcovaná matko?!?

„pocity XXXIX"
1424
čtvrtek, 6-I-2005, 00:02

I
Někdy je mi tak smutno
a nálada pod kočku
jindy je mi všechno putna
a jsem jen mrtvola do počtu
Občas se nálada krájet dá
a výbušniny netřeba
krev pot a pláč je můj chleba
a každý den je středa

II
Občas přijde čas
kdy mastný tmavý vlas
vnutí se do úst hladových
včely začnou krev sát
kočky nášlapné miny klást
a život se nás snaží zmást

„otázky položené"
1423
středa, 5-I-2005, 23:45

I
Co jsem
kdo jsem
čím jsem
jak jsem
proč jsem
odkdy jsem
dokdy jsem
pro koho jsem
pro koho nejsem

II
Přemýšlím?
nepřemýšlím?
sním
či bdím?
kdy zřím?
zřím vůbec někdy?

III
Kam vede život
jak daleká je ta cesta
po které jsem se vydal?

Proč jsem si zvolil právě ji?

Proč chci to co chci
proč nechci to co nechci

Volím vůbec
nebo nevolím?
stojím vůbec
anebo nestojím?

Proč proudí mi v žilách krev
když necítím se býti živý
proč ležím na zádech
a proč hledám rakev?

„stříbrná číše"
1422
středa, 5-I-2005, 23:26

Je jediný způsob jak zjistit
čím hlavu si vyčistit
je jen jedna možnost
skočit ze skály na podnos
zlatem a rubíny vykládaný
platinou pokrytý
Skočit na něj z výše
s velkým rozeběhem
pak pít ze stříbrné číše
poseté sněhem

„pohled na život"
1421
středa, 5-I-2005, 23:19

I
Dívám se na život ve filmu
a smysl mi jaksi uniká
dávám pěstí klukovi mladému
co mé štěstí mi polyká
téměř už usínám
ačkoliv síly mám za sto lidí
propadám se v jednadvacetiletou židli
a probouzím v sobě lidskou svini
co požírá své mladé
a ostatním sviním
čerstvá podsvinčata krade

II
Dívám se na život ve filmu
ten film je přerušován
pouští do něj často reklamu
můj zrak je posouván
k plastovým bílým oknům
cítím se sám sobě sám
koušu se do vlastních loktů
obouchávám si kolena
prohodím si dlaní loknu
kterou zatím nemám
vrážím svůj ostrý zrak
do nedalekých skalisek
které ještě osobně neznám
nevidím žádný, žádný mrak
neslyším žádné živé zvuky
jen vibrující reproduktory
a ozvěnu umělých zvuků
ozvěnu mikročipů
ozvěnu magnetického disku
vibrace zátek od vína
otvíráky které neotvírají
kovboje ve dvou barvách
dva kolty nabité šesti kulkami
z nichž pět je jich slepých
ta jedna ta je opravdová
já bojím se že kdybych ji nestih
tak čeká mne jen rudá voda
v oceán zapomnění plačící
vodopády překonávající
proti jejich spádu
vyplavující dřevěnou kládu
stále a stále každé ráno
má kláda na trnech nečistoty ustláno
Jen pěna včerejších dní
vyburcovaná z deště hlubin uspokojení
si do modré laguny sedá
a čeká a čeká
co přijde zas
zda naplní osudem se čas
zda bolest zanikne
a světlo odraz promítne
do očí nebeských

III
Dívám se na život ve filmu
a dotknout bych se chtěl
však nemám prsty ni ruce
a jako bych vůbec neviděl
nemohu zaostřit oči na plátno
pouze sleduji jak se odehrává
to co v životě živoucím se stává
Vidím jak nerozumí si
osoby sobě blízké
a jak sobě kladou si
otázky na něž mají
odpovědi jisté
a které vskutku znají
celé do hloubky – celičké

IV
Dívám se na život ve filmu
a film ne a ne poslechnouti mne
že potřebuji pancéřovou přilbu
která mě ochrání před svitem
neuměle umělého světa
před sluncem rozžhaveného
záhy ale kamenného
pole válečného

V
Dívám se na život ve filmu
on mírně mi připomíná
že svět kolem ještě neumírá
že stojí za to stále žít
na kopec za Mostem večer jít
a sledovat kometu na nebi
...
snad spadne jedna hvězda
a to co je trochu mrtvé
pro mne dnes na chvíli procitne
alespoň na malou malou chvíli
bych zakusil jak plášť mé duše sílí

„skvostné menu"
1420
středa, 5-I-2005, 02:35

Pohlédni na Hněvín, na ten skvost
pozastav kroky své a buď můj host
nabízím jen vybrané lahůdky
tu je mé skvostné menu:

předkrm:
lidské ledvinky
obalované v kůži novorozeněte
či střevní pralinky
v omáčce z batolete
dále tu máme palce u nohou
samozřejmě syrové
s výbornou malou oblohou
tvořenou jazýčky gymnastek
a jako poslední nabídka
chlopně ozdobené tříští z míchy
zalité mozkomíšním mokem
do toho se zadíváte
a zbaštíte honem

polévky:
krvačka
krev s močí a vlásečnicemi
konečka
vynikající vývar z konečníku
s masovými kuličkami
zabijačka
krev s močí a na drobno rozmixované plíce
z právě zavražděného lidského jedince
labužnická
mozek krev a usazeniny ze střev
jemně namixované s ušním mazem

hlavní jídla:
minutky:
flambovaná žebírka
lidské prsty
zapékané srdce

hotovky:
plíce na česneku
játra na cibulce
mozeček s varlaty
smažené oči v jazykové rulce
kaše ze střev a dvanáctníku
dršťky
komplet vnitřností vytvarovaný
do tvaru oblíbené celebrity

dezerty:
mozek na sladko
dětské jazýčky

nápoje:
smrťák
krev s močí z domova důchodců
zabiják
krev s močí z nemocnice
úchylák
krev s močí z Parlamentu ČR

tak co, nabídka pestrá a lákavá
není-liž pravda?!?
tak co si vybereš???
no, honem honem
aby nám těla nevychladla

„podzemí mostecké"
1419
středa, 5-I-2005, 02:02

I
Ve slohu gotickém
za světla hořícího
Tě zvu za jídlem
do podzemí mosteckého
do krypty zrekonstruované
ukáži Ti všechny chodbičky
všechna zákoutí podzemí
však vlhka nepřízeň
živým plicím nesvědčí
pojď, jen pojď kudy Ti ukáži
gotiku představím
jak s jinými slohy naráží
představím nové vlivy
provedu chodbami všemi
řeknu vše co vím
vypovím co znám
provedu podzemím mosteckým
kostel Na Nebevzetí Panny Marie Ti představím
podzemí prolezeš skrz na skrz
uvěříš mýtům a legendám
hlavu svou zpříma drž
neb mohlo by se státi
že okovy a meče minulosti
chtít Ti budou hlavu dolů dáti
či údy jen tak uříznouti

II
Pojď za mnou – za světlem hořícím
uličkou temnou
vstříc novým zážitkům hřejícím
Tvé seberealizační choutky
a ukájející Tvou touhu po poznání
Pojď, jen pojď – nestyď se vůbec
podzemí čeká na Tebe
prohlížej všecko co se Ti nabízí
zařiď ať Tvůj pohled obraz podzemí sebere
ať Tvá touha sama sklízí
to o čem vždy jen snila
ukoj svoje vnitřní tužby
měj na mysli barvu duše
která zbělá po každém kroku v podzemí
a nasytí hladové mozku kuše
dát spát nervozitě člověka
nasytí lačné pohledy
pokropí tělo vodou v neděli
žíznivé a zžírající žízní od středy

III
Nechej mne bych Ti ukázal
kdo nohy sebevrahovi svázal
nechej mne řídit naši expedici
a věř mi prosím člověče
budu Tvou pochvou na meč a na palici
dokud nás ruka času neodvleče
zpátky na povrch zemský
z mosteckého tajemného podzemí

„nářek úst osamělých"
1418
úterý, 4-I-2005, 22:45

Nářek úst osamělých
vnášející světlo do tmy
a dnešního zapomnění
Nářek úst mužových
tančícího v melodii kovu
a nohy neposedné
u vykopaného hrobu
Nářek úst vedle čerstvé zeminy
pohupování se v rytmu extrému
bolest vzešlá ze zimy
připravena na následující zimu
Nářek úst osamělých
v prostoru hrobky mohutné
tančící postava pod mraky
ze kterých nikdy kapka vody nesprchne
Nářek úst osamělých
plačící oči krvavé
nebudou děti – nebude budoucnost
pravda se po dlouhé cestě odkryje

„tělo vyprázdněné"
1417
úterý, 4-I-2005, 22:34

Všechny reakce zpomalené
sluch vnímá pomalý rytmus
mé tělo vyprázdněné
nervozity stresu bolesti
vnímá jak svět se otáčí
jak novost na stáří doráží
a jak cizí těla do sebe naráží
Cítím rozvášněnost obalenou otupělostí
stesk po nedávné minulosti
vnímám šlachy a kosti
jak se uvnitř pohybují
Cítím uvolněnost vnitřního napětí
ospalost duše znavené
vnitřností mých chudých sepětí
... jen otázky mé sobě kladené
jaksi zpomalují svoji vitalitu
neočekávají žádné odpovědi a rozluštění
vnitřní život ztrácí dynamiku
Statické ovládá přítomnost
a svaly leží bez hnutí
cítím čistou nevinnost
zahalenou v roušce nechutí

Jen život leží se smrtí
v tuto bombastickou chvilku
nikdo mé emoce neškrtí
prožívám zpomalenou reakci
na vyprázdnění mého já
nahromaděného od doby
kdy ode mne odešla
naposledy vnímavost
a čistota vnitřností mých
pošpiněna byla dost
a to i ve vlastních očích