Dlubal David

„voják nikdy nespí III"
1416
úterý, 4-I-2005, 22:12

Voják šel místem
kde obydlí dříve stálo
po hlavě dostal krumpáčem
od dítěte které se ho vždy bálo
Voják teď leží na cestě
mozek mu dodělává
dítě se směje hlasitě
inu, i toto se stává
Voják leží nehybně
dítě se směje upřímně
vítr vojáka zasypává pískem
vesnice stává se pohřebním místem
Konečně zabit jeden z mnoha
který pohřbíval nevinné zaživa
nespatřena ruka ni noha
minulost bez okolků pohřbena

„pravá čistka"
1415
úterý, 4-I-2005, 22:03

Otáčející se světla ve tmě
a rány kulek vystřelených
pojď chlape za náspem si lehnem
budem dělat že jsme mrtví
Až otočí se světlomety
pojď za mnou k tamtomu lesu
musí to být rychlé mety
pak modré z nebe Ti snesu
V tom lese temném jako noc
když dodržíš vše co jsme si dohodli
ukáži Ti jak silná je peněz moc
a překupníky zbraní vlastnoručně zabiji
Až podaří se nám uniknout z těchto míst
vrhneme se na bezbranné vesnické ženy
naučíme je ve tváři smrti číst
a aby udělaly to co nikdy předtím nechtěly
Poté co zničíme nedalekou vesnici
a zabijeme okradené ubožáky
zdvihneme společně pravici
nastartujem čistky a smrtonosné tanky

„touha Tvá"
1414
úterý, 4-I-2005, 02:20

Nevyhneš se tomu
i Ty utečeš z domu
budeš toužit po svobodě
mít svůj vlastní prostor
Jednou Tě Tvůj domov omrzí
budeš chtít okusit konec života
Tvá touha Tě donutí
navštívit městský hřbitov

„smrt spravedlivá"
1412
úterý, 4-I-2005, 00:15

Skály se řítí
mrakodrap duní
uvízl v síti
překvapení
Ptáci padají
z modré oblohy
sny se nezdají
umrzaj nohy
Jablka svítí
u hnědé vody
hřbitovní kvítí
leží u hospody

Stromy se sklání
prsty mi brání
spatřit padání
dřevěných stvoření

Mosty se hroutí
krky zakroutí
smrt spravedlivá
k bohatým chudým
ke všem je milostivá

Skály se zřítily
mosty se zhroutily
stromy již pohřbily
mrtvoly dětí
Sutiny obydlí
kusy mrtvých těl
světla už nesvítí
vítr se zahleděl
do plání pokrytých
krchovem

„vábení zóny smrti"
1411
pondělí, 3-I-2005, 23:32

I
Po cestě nad domem
ve kterém bydlím
sídlí zóna smrti
a cosi mě nutí
bych šel do oněch míst
a okusil mnoho chutí
které ono místo nabízí

Cosi mne láká
na ono místo
vábí mě to tam
trochu to místo znám
Láká mě a nutí mě
vnitřní choutky, pocity
k cestě poodkrytý

Bojím se leč ochutnat chci
pokrm místa tamního
bráním se a odolávám
ale na jak dlouho?

Bojím se jít na to místo
a bojím se tam nevkročit
když tam vkročím bude jisto
a nemusím sám sebe mučit

II
Po cestě nad domem
ve kterém sídlo mé
běžím a hrdlo mé stěží
nechává probíhat vzduchu
do plic mi nesoucí
života vzruchu

III
Vábení zóny smrti
neodolal jsem dnes
města ruce mě neškrtí
prolévám krev svou na počest
místa budoucího domova
který mě vítá s otevřenou
náručí barevnou

Svítá mi v duši budoucnost
lehám si do Země
otevírající se pro tělo mé
Mlha se zvedá v krajině
svíčky pohasínají a dívají se
jak listí zašedlé a hnědé
do hromádky balí mě
jak odevzdávám se
pln odhodlání
rozdat se
do těchto strání
být součástí krajiny
sdílet všechny noviny
které čas sem donese

IV
Sledovat živé lidičky
jak nosí mrtvým kytičky
být částí zóny smrti
být smrti část
života otázky smrti klást

poznat co obnáší
po smrti duši
času ubíhání
co všechno živí zkusí
než usnou navždy
Co nese smrtka na bedrech
při pouti životní
a co přinese či nepřinese
dalšímu lidskému pokolení

„obyčejný den"
1410
pondělí, 3-I-2005, 23:07

Obyčejný den
v obyčejném městě
v obyčejném světě
obyčejný den
obyčejného člověka
obyčejný den
v obyčejném životě
obyčejný den
obyčejné umírání
obyčejný den
před smrtí schovávání
obyčejný den
obyčejně, neobyčejně

„očekávání smrti"
1409
pondělí, 3-I-2005, 23:00

Bál jsem se když jsem jel z Tesca
co chvíli šustila igelitová taška
bylo to v podvečer hnusného dneška
Seděl za mnou dědek páchnoucí česnekem
blitky pode mnou nejspíše v autobuse
smrad jak když proběhne stádo volů
těšil jsem se celou cestu domů

Vždy když zašustí ruce v tašce
čekám výstřel z ukryté bouchačky
že se můj starý bombr rudě natře
můj mozek bude na sračky

Jel jsem si v neklidu
městskou hromadnou dopravou
autobus plný úchylů
lidí co do kolen Tě dostanou

Vždy když zašustí ruce v tašce
čekám výstřel z ukryté bouchačky
že se můj starý bombr rudě natře
můj mozek bude na sračky

Sedím si na svém místě u skla
přistoupila zkouřená omladina
cesta má domů je pustá
seděla za mnou dvojitá hovadina
Dvě slečny bavící se
o intimních věcech života
dráždící mé oči a ústa
jen pouhá špetka chyběla
bych řekl jim opepřená má slova
ale vydržel jsem to až do centra
tam moje postava z autobusu vyčpěla

Vždy když zašustí ruce v tašce
čekám výstřel z ukryté bouchačky
že se můj starý bombr rudě natře
můj mozek bude na sračky

A jdu si městem povánočních dní
chybí mi sníh a koulí házení
Priorem projdu si několika kroky
potkávám známé z minulosti
procházím nazdobeným náměstím

Vždy když zašustí ruce v tašce
čekám výstřel z ukryté bouchačky
že se můj starý bombr rudě natře
můj mozek bude na sračky

Aby se vzrušila nálada nudná
pár chlapců neonacistů
za rohem se ke mně přidá...

„sil vest r III"
1408
pátek, 31-XII-2004, 19:07

Ta noc se nezadržitelně blíží
starý rok k novému vzhlíží
směje se na příští dny
sil vest r bezelstný
lidé si vožerou prdel
potečou jedy do mnohých hrdel

Přistoupila nenávratně
silvestrovská hlučná noc
vzpomínám si s bolestí leč matně
jak nestál jsem v minulosti o pomoc
dnes opět nemám zájem
a s dýkou v srdci mém
myslím že silvestru se nevyhnem

„s nadějí..."
1407
pátek, 31-XII-2004, 01:05

Unavený bez nálady
s plným žaludkem
umírám hlady
Unavený bez života
bez peněz
s nadějí že existuje čistota

„svět plný..."
1406
pátek, 31-XII-2004, 00:50

Hovna jsou všude kolem
stačí se jen dobře rozhlédnout
za domem... ve sklepě
ve výtahu... před domem
žijeme v jejich společnosti
opalujeme se jejich zářením
dospějeme k dokonalosti
jestliže přestaneme cítit opovržení
...

„sil vest r II"
1405
pátek, 31-XII-2004, 00:39

Tak zase po dvou letech ho tu máme
s náladou pod psa se spolu setkáváme
s rozdílem nemalým a sice tím
že minule byl jsem v kraji plzeňským
a dneska jsem ve špinavé mostecké kotlině
osamocen – navštíven nocí sedící mi v klíně
Sedím si v klidu a nenechám se vzrušovat tím
„ó, pane bože, jak já to dneska oslavím?!?"
déšť sice dneska nepadá ale jen ten tvořený kapkami deště
ten z krve stvořený neuvadá – spíše vzniká nová bouře

„tak mě nech..."
1404
úterý, 28-XII-2004, 22:50

Všechno už tu jednou bylo
tak mě nech v klidu spát
je mi všechno jedno
nemám se čeho bát
ten kdo nic nemá
ten nemá co ztratit
tak mě nech v klidu spát
a jdi si (sám) smysl života hledat

„zmizet ze života"
1403
úterý, 28-XII-2004, 22:46

Vypadnout z lidského těla
zmizet ze života
opustit svět který je cela
okusit posmrtného chleba

„před půlnocí"
1402
úterý, 28-XII-2004, 22:44

V tento stav nad půlnocí
kdy nevím co bude
přemýšlím nad životem
a nad tím co z něj zbude
V tomto stavu před půlnocí
když blíží se noční ráno
cítím se být částí noci
na bobkovém listě mám ustláno
...

„proč nechceš konec?"
1401
úterý, 28-XII-2004, 22:36

Proč mlčíš jestliže vidíš
co pácháno jest na Tobě
anebo snad potěšení sdílíš
když se nožem jezdí v Tobě

proč nezařveš nezakřičíš
když se v Tobě hrabou
proč sakra nezničíš
ty ruce co Tě kradou

proč nepáchneš snahou
něco konečně udělat
proč nervová zakončení chabnou
tak proč to nechceš skoncovat

„utíkáš před sebou"
1400
úterý, 28-XII-2004, 22:23

Schováváš se
usmíváš se
trápíš se
přejídáš se
utíkáš před sebou
s hlavou sklopenou
břímě na ramenou
nevíš co Tvé nitro chce
neznáš smysl toho proč tu jsi
je Ti ze sebe zle
pohrdáš lidmi
snažíš se již po sté
zalehnout do hlíny

„bojím se... na životě trvat"
1399
úterý, 28-XII-2004, 21:02

Bojím se novodobých nácků
bojím se uštědřit Ti facku
bojím se noci lenivé
bojím se že nic jiného nezbyde
než zmatek hovna odpadky
které házíme na skládky

Bojím se příštích generací
bojím se i té naší
bojím se že se život ztrácí
bojím se legrací
bojím se lidských stvoření
jimž je krev života koření

Bojím se se znovu zamilovat
bojím se mezi lidi schovat
bojím se něco namalovat
bojím se kov žhavý (znovu) kovat
bojím se něco slibovat
bojím se na životě trvat

„den za dnem"
1398
úterý, 28-XII-2004, 20:53

Pustíš ji Jaksi Taksi a jdeš spát
do nosu koksík našňupat
po ránu herák našlehat
k obědu si s tripem zajezdit
ke svačině si trávu dát
k večeři pivo se zelenou
před sexem s mužem či ženou
éčko rychle spolknout
po aktu dávku tabáku
a pak ještě na noční to stihnout
...

„v údolí sviní"
1397
úterý, 28-XII-2004, 20:49

V údolí sviní si žiju sám
chtěl jsem se odstěhovat
ale satanužel není kam
V údolí sviní žiji sám
občas se tu sám nevyznám
a to tu žiji život celý
V údolí sviní si žiju sám
obklopen skálami a kopci
čedičem štěrkem a hnědým uhlím
V údolí sviní žiji sám
sám jsem sviní
a konec údolí hledám

„očista mukami"
1396
úterý, 28-XII-2004, 20:36

Na můj smutek nikdo se neptá
jen za nedalekým hrobem jemně mi šeptá
hlas tichý a dívčí
že měl bych konečně vstát
pohlédnout na smrti víly
a je následovat

jít za nimi na světa kraj
a jít i dál a dál
tam teprv ráj poznám
tam odemknu dveře vedoucí
z těchto dnů a nocí
bude tam země bez nemocí

za vílami seč mi síly stačí
běžím i když se mé čelo mračí
tělo se pokrývá potem bílým
za moment s vílami tělo sdílím
vedou mě stále dál
kdybych byl živ tak bych se asi bál

za nedlouho po snědení mé zbývající kůže
víly tančí jako všeho zbavené
a smysly vším tím odehrávajícím se znavené
padají v bolestech do ringu